Klaus jmenoval vládu premiéra Nečase

V rámci ceremoniálu představil Nečas Klausovi členy nové vlády, s nimiž si hlava státu podala ruku.

Z účasti dalších nejvyšších ústavních činitelů předsedkyně Sněmovny Miroslavy Němcové a šéfa Senátu Přemysla Sobotky přednesl hradní kancléř Jiří Weigl slib, jímž se ministři zavazují k věrnosti ČR, zachovávání Ústavy, svědomitého zastávání úřadu a nezneužívání svého postavení.

Poté začali postupně členové nové vlády podepisovat přísahu. Jako první přistoupili k listinám místopředsedové vlády Karel Schwarzenberg (TOP 09) a Radek John (VV).

Klaus kabinetu pogratuloval ke jmenování s přáním úspěchu i toho, aby „nebyli jen správci resortů, ale i ústavními činiteli se vším, co to slovo znamená“.

Připomněl, že je to šesté jmenovaní z jeho úst, a vyjádřil naději na to, aby to byla poslední vláda, již jmenuje. Klausův mandát končí v roce 2013, pokud se koalice nerozloží, přání se mu může splnit.

„Máte největší podporu ve Sněmovně, která nemá v historii obdoby,“ podotkl prezident. „Přeji vám, abyste se rázně, rezolutně a odvážně pustili do potřebných reforem. Nejedná se o revoluci. Nejsme na počátku, ušli jsme už hodně daleko. Přeji si, abyste navázali na vlády předcházející a aby nedošlo k revoluci, jak se to děje nedaleko od nás,“ narážel Klaus zřejmě na řeckou krizi.

Prezident rovněž ocenil, že ve vládě zasedne deset nových tváří, což ovšem podle něj může znamenat i „určitý problém“. Řešit budou doznívající krizi, zpochybnění evropské integrace a otázku fungování a prosperity ČR, vyjmenoval Klaus. „Přeji si, abychom nebyli zakřiknutou zemí, abychom pracovali s vědomím toho, že jsme byli zvoleni občany ČR a ne partnery v těch jednotlivých institucích,“ dodal kritik Bruselu.

Nečas Klausovi jménem kabinetu poděkoval a zmínil hlavní priority, tedy boj se zadlužováním, korupcí a posílení právního státu.

Bude to pracovitá a dělná vláda, ujišťoval Nečas, načež mu Klaus řekl, že vláda začíná pracovat hned a „myšlenka na něco jako dovolenou vůbec nepřichází v úvahu“.

Po jmenování vlády předal formálně ministerský předseda v demisi Jan Fischer Nečasovi své pravomoci. „Přeji vám, aby se vám všechny programové priority, které tato země velmi potřebuje, podařilo zrealizovat. Přál bych to této zemi,“ řekl Fischer před novináři.

V průběhu dne budou uvedeni do úřadu další ministři.

Jako první předal ministerská razítka svému nástupci místopředseda vlády a šéf diplomacie Jan Kohout (nominován ČSSD) do rukou předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga. V odpoledních hodinách pak navázal další místopředseda Fischerova kabinetu Martin Barták (nominován ODS), který podstoupil administrativu obrany Alexandru Vondrovi.

K poslednímu předání pravomocí dojde až po 19:00, kdy ministryně životního prostředí Rut Bízková odevzdá pravomoci Pavlu Drobilovi (ODS).

Koaliční smlouvu schválily stranické orgány v pondělí. Na jejím obsahu pracovali vyjednavači koaličních partnerů 43 dnů. Svými podpisy ji stvrdili lídři stran ve večerních hodinách, nato s ní zamířil Nečas na Hrad. Ten již ve svých dřívějších prohlášeních avizoval, že prezident jmenuje vládu pouze se „životaschopným projektem“.

Po patnácti měsících má ČR opět politickou vládu. Jan Fischer byl jmenován šéfem kabinetu za nečekaných okolností, když Sněmovna v březnu uprostřed předsednictví EU poprvé v historii vyslovila nedůvěru vládě, již vedl Mirek Topolánek (ODS). Navzdory krátkodobým programům, které Fischerův kabinet sestavoval v duchu „národní shody“, vydržela jeho administrativa u moci 15 měsíců. Bezkonfliktní vystupování, odborný profil a absence opozice vynesly Fischerovu vládu v očích veřejnosti na vrchol popularity.

I Petra Nečase ještě před pár měsíci tipoval na nového ministerského předsedu jen málokdo. Klíčové bylo neformální vyjádření nedůvěry širšího vedení ODS svému předsedovi Topolánkovi. Stalo se tak přesně rok a den poté, co ztratil důvěru Sněmovny, po jeho odchodu se výkonná rada shodla na svém lídrovi Nečasovi.

Nečas začal před volbami prezentovat odlišný styl politiky, nečekaný volební úspěch VV a TOP 09 pak rozhodl o středopravé vládě. Nečas jako šéf nejsilnější strany koalice nakonec stanul v jejím čele.