Hlavní obsah

Klaus ani jeho lidé spis omilostněné lékařky nečetli

Právo, Josef Koukal
Praha

Trestní spis brněnské lékařky Aleny Kubáčové (66), která byla odsouzena k sedmiletému trestu za účast na podvodu s falešnými neschopenkami a v červenci dostala od Václava Klause milost, v prezidentské kanceláři nečetli.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Prezident Václav Klaus

Článek

Podkladem pro omilostnění byly podle informací Práva jen soudní verdikty a lékařská zpráva odsouzené ženy.

Prezidentská kancelář si spis nevyžádala ani od Krajského soudu v Brně, kde byla žena původně odsouzena a spis se tam nacházel od doby, kdy loni v březnu její vinu potvrdil Vrchní soud v Olomouci, ani od Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ), kde je uložen od poloviny letošního června.

Informaci potvrdil vedle zástupců soudu a NSZ i ředitel tiskového odboru prezidentské kanceláře Radim Ochvat. „Kancelář prezidenta republiky měla v souvislosti s projednáváním této žádosti k dispozici rozsudek Krajského soudu v Brně i rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, a to již od roku 2010. Vzhledem k zdravotnímu stavu byla vyžádána i lékařská zpráva,“ uvedl Ochvat.

Podle Lišky vyhrály stranické sympatie

Právě špatným psychickým stavem a vyšším věkem zdůvodnil Klaus udělení milosti. Za to sklidil kritiku zejména od předsedy Strany zelených Ondřeje Lišky. Podle něj stály za rozhodnutím Klause spíše stranické sympatie ke Kubáčové, která byla v letech 1994 až 2002 členkou a zastupitelkou ODS v Brně-Novém Lískovci.

Ochvat toto tvrzení již dříve odmítl s tím, že hlava státu bere v potaz mnohem závažnější důvody než stranickou příslušnost.

Podle předního českého experta na ústavní právo Václava Pavlíčka z Právnické fakulty Karlovy univerzity není nutné, aby prezidentská kancelář kvůli udělení milosti studovala dopodrobna celý soudní spis.

„Milost je něco, co se vymyká pojetí viny a trestu. Spis si (prezident) vyžádat může, když to uzná za vhodné, ale určitě by milost neměl zdůvodňovat tím, že soud rozhodl špatně,“ vysvětlil Pavlíček s tím, že o vině a trestu rozhodují výlučně soudy.

„O milosti by měl prezident rozhodovat z hlediska sociálních, nebo, řekl bych, lidských aspektů. Je to i výsledek prvorepublikánské teorie, že aktem milosti se nemá zasahovat do formální spravedlnosti, ale má vyjadřovat materiální spravedlnost včetně sociálních ohledů. Případně lze přihlédnout i k tomu, jak se odsouzený choval ve výkonu trestu,“ podotkl ústavní odborník.

Související témata:

Výběr článků

Načítám