Článek
Podle britských psychologů však není historka o původu vánočních dárků jedinou z rodičovských lží a polopravd, které si během výchovy vymýšlejí, když nedokáží dětem říct pravdu na rovinu. V případě Ježíška jde spíš o kouzlo Vánoc. Jiné generačně přenášené povídačky zbytečně děti matou. Některé podle expertů zase škodlivé být nemusejí a naopak rozvíjejí schopnost nejmenších hrát si s fantazií a zdokonalují jejich jazykové dovednosti.
"Sdílení fantazijních představ může stimulovat dětský mozek a zlepšovat jazykové schopnosti," tvrdí dětský psycholog Richard Bulkeley, podle něhož rozluštění tajemství kolem vánočních dárků patří mezi ty, které balancují na hranici dobrého a špatného přínosu.
Mezi další rodičovské lži patří povídačky o klekánicích, co odnášejí zlobivé děti, o skřítcích, kteří v bytě tropí různé neplechy nebo vykonávají pro děti těžko pochopitelné činnosti, o mrkvi, jejímž pojídáním si děti mohou zajistit noční vidění. Rodiče si vymýšlejí, když mají dětem vysvětlit zrození člověka, pak sahají k pohádkám o čápech, vránách nebo zelí. Děti také straší tím, že se jim pokřiví obličej, když dělají grimasy, že jim změkne nebo se zkřiví nos, když lžou, že jim naroste velký nos, když se v něm budou dloubat, že jim vyroste v břiše strom, když spolknou semínko třeba z jablka.