Každý druhý delikt spáchá recidivista

„Vyšší podíl recidivy můžeme zaznamenat u majetkové kriminality, jako jsou krádeže. V některých letech to bylo dokonce 70 až 80 procent recidivy u objasněných majetkových trestných činů,“ potvrdil Právu Jan Tomášek z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, který aktuální statistiku zpracoval.

„Nižší podíl byl u násilné a mravnostní kriminality a ještě nižší u hospodářské trestné činnosti,“ dodal Tomášek.

V Česku bylo loni spácháno takřka 182 tisíc trestných činů. Policie zaznamenala přes 34 tisíc krádeží, zhruba stejný počet vloupání a více než 32 tisíc dalších majetkových trestných činů. Ve všech případech se oproti covidovému roku 2021 jednalo o zhruba pětinový nárůst.

Nejčastěji jsou mezi recidivisty lidé, kteří začali s trestnou činností v mládí.

„S postupujícím věkem pravděpodobnost recidivy klesá. Výzkumy ukazují, že do třiceti let přestane trestnou činnost páchat zhruba osmdesát procent lidí,“ upřesnil Tomášek.

Studie také ukazují, proč se významný počet odsouzených osob po propuštění z vězení vrací k páchání trestné činnosti. K vysoké míře recidivy přispívají závislosti, dluhy nebo nepříznivá rodinná situace.

Pomoc ze strany státu v podobě resocializačních programů nedostačuje, podpora po propuštění je slabá. Organizace, které se snaží recidivu řešit, jsou v důsledku toho zahlceny.

„Dlouhodobě se na nás obrací více zájemců, než jsme schopni zvládnout. Jsme v pozici, kdy musíme odmítat i motivované klienty,“ upozornila garantka programů ve věznicích z Rubikon Centra Gabriela Hendlová.

Lidé se tak sice dostanou z vězení, ale nemají zajištěné bydlení, práci, a navíc se potýkají s dluhy.

„Pokud jsou i tak odhodlaní jít se třeba zaevidovat na úřad práce a požádat o dávky, žádost je pro ně tak složitá, že to bez pomoci nezvládnou. Pak navíc musejí ještě dlouho čekat, než jim dávky přijdou,“ popsala Hendlová složitosti při začleňování propuštěných do společnosti.

„Velkým problémem v tomto ohledu jsou dluhy a exekuce. Mnoho lidí se dostane do situace, že pohledávky, kterým čelí, nemohou do konce života reálně splatit. Potom je jejich motivace vést normální život velmi slabá,“ doplnil Tomášek.

Obtížné je také najít si práci. Většina zaměstnavatelů požaduje čistý trestní rejstřík a zaměstnávání bývalých trestanců je tak velmi problematické. „Exekutorská politika je vůbec nemotivuje k tomu, vstoupit do zaměstnání, protože jim zbude jen nezabavitelné minimum,“ podotkla dále Hendlová.

Organizace Rubikon také spolupracuje na nové legislativě, která by situaci vylepšila. „Dlouhodobě se snažíme ovlivnit i zákony, aby vycházely vstříc propuštěným lidem. Aktuálně se podílíme na změnách zákonů o integračním sociálním podniku, o sociálním bydlení nebo teď v podobě insolvenčního zákona prosazujeme zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři roky,“ dodala Hendlová.

Podle Tomáška i současné nejúčinnější nápravné programy dokážou snížit riziko recidivy jen o deset až dvacet procent.

„K zásadním a pozitivním změnám v životě pachatelů zpravidla nedochází v důsledku nápravných programů nebo pobytu ve vězení. Mnohem podstatnější je, když si dotyčný najde práci, která ho bude uspokojovat a bavit, naváže vztah s partnerkou a založí vlastní rodinu,“ poznamenal výzkumník.