Kauza Leopolda Hilsnera se znovu otevírat nebude, potvrdili vrchní žalobci

Podle žalobců neexistuje žádný nový důkaz ani žádná nová skutečnost, které by podání návrhu na obnovu řízení odůvodňovaly. Vyplývá to z rozhodnutí VSZ v Olomouci.

Krajské státní zastupitelství v Jihlavě nepovolilo znovuotevření kauzy už loni v červnu. Případem se však žalobce znovu zabýval poté, co mu VSZ v Olomouci nařídilo na základě nových informací podnět k přezkoumání rozsudku znovu prověřit. Žalobce však nakonec dospěl ke stejnému závěru.

Jeho postup tento týden posvětilo VSZ. Podle státní zástupkyně Petry Duškové provedeným dohledem nebylo v přezkoumávaném postupu jihlavského státního zástupce zjištěno žádné pochybení. Po prostudování podnětu dospěl k závěru, že neexistuje žádný nový důkaz ani žádná nová skutečnost, které by odůvodňovaly podání návrhu na obnovu řízení, uvedla žalobkyně. Poukázala přitom na to, že žalobce pečlivě prostudoval řadu archivních spisů včetně například materiálu někdejší četnické stanice v obci Polná, které se k případu Leopolda Hilsnera vztahují.

O obnovu řízení v případu vraždy Hrůzové požádal loni v únoru advokát Lubomír Müller. Svůj podnět opřel o archivní materiály, které tehdejší soudy neměly k dispozici, a viděl v nich šanci zbavit Hilsnera viny. Podle něj se například Hilsner na základě sestavené časové osy objektivně nemohl vyskytovat na místech a v časech uváděných různými svědky. Domnívá se také, že s ohledem na charakter spáchaných násilných činů a jejich sexuální motiv mohl podle něj tento čin spáchat pomocný řezník Josef Zatřepálek, a rozporoval mimo jiné také výpověď korunního svědka a výsledky zrakové zkoušky, které byl podroben.

Advokát v pátek řekl, že bude i nadále v kauze hledat nové skutečnosti a důkazy. „Protože pokud je zjevné, že proces byl nespravedlivý, je třeba navzdory formálním překážkám hledat cestu k nápravě,“ uvedl Lubomír Müller. Poukázal přitom na to, že dřívější ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová a Marie Benešová uznaly, že v Hilsnerův neprospěch došlo k porušení zákona, ale z formálních důvodů odmítly podat ve věci stížnost. „K jiné cestě, jak zrušit původní rozsudek, to znamená k obnově řízení, nyní paní státní zástupkyně uvádí, že dosud předložené argumenty k tomu nejsou dostatečné. Je tedy třeba dále se případem zabývat a snažit se najít cestu, jak tehdejší pochybení odstranit,“ doplnil.

Tehdy dvaadvacetiletý Žid Leopold Hilsner, který se živil potulkou a žebrotou, byl zatčen kvůli vraždě Anežky Hrůzové v roce 1899. V Polné propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy. V této atmosféře se konal v září stejného roku v Kutné Hoře proces, při němž byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě Hrůzové k trestu smrti.

Rozsudek byl poté zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové a navíc na vraždě Marie Klímové, která zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.

Soudy později změnily mladíkovi trest na doživotí. Ke zmírnění trestu pomohlo i úsilí Tomáše Garrigua Masaryka. Tehdejší vysokoškolský profesor Masaryk se postavil na Hilsnerovu obranu jako jeden z mála, rituální vraždu označil za pověru a pozadí procesu za antisemitské. Vysloužil si za to nenávistné reakce veřejnosti. Hilsner strávil ve vězení 19 let, v roce 1918 mu udělil poslední rakousko-uherský císař Karel I. milost, ale rehabilitován nikdy nebyl.