Kauza Drobil: přehlídka starých známých praktik

Celý výbušný případ se točí především kolem manipulací s veřejnými zakázkami. V Česku nejde o neznámý jev, na druhé straně se však téměř nikdy nepodařilo pletichy dokázat. Z nahrávek, které MF Dnes poskytl bývalý šéf SFŽP Libor Michálek, vyplývá, že Martin Knetig, rovněž již bývalý Drobilův poradce, chystal hned několik podivných operací.

„Hned druhý týden po jmenování mi pan Knetig řekl, že advokátní kancelář, která dosud poskytovala právní služby, je už poskytovat nebude a bude to dělat jiná firma,“ uvedl například Michálek. Mělo jít o zakázku za 80 miliónů korun. „Po mém nástupu bylo požadováno, abych zrušil zakázku na poradenství za 30 miliónů korun. Nová zakázka měla být za 80 miliónů s tím, že kritéria, která jsou připravena v zadávací dokumentaci, jednoznačně zvýhodňují firmu KPMG,“ řekl také Michálek. Na operaci se měl podílet rovněž náměstek fondu Dušan Fibingr.

Knetig také po Michálkovi žádal, aby si fond životního prostředí uložil své peníze u předem určené banky. Mělo jít o pět miliard korun. Provize se pak měla počítat z úroků dané banky.

Drobil všechny tyto případy označil za nesmyslné. Podle něho ani nebylo možné podobným způsobem zakázky manipulovat. Navíc veškerou zodpovědnost podle něj nesl právě Michálek jako šéf fondu s podpisovým právem.

Problémy kolem právních služeb a podezřelých zakázkách provázely například ministerstvo spravedlnosti v souvislosti s exministrem Pavlem Němcem. Důvodem kritiky byl jeho vliv při vyšetřování Čunkovy aféry nebo v přípravě dvoumiliardové zakázky na náramky pro domácí vězně.

Ani temné financování politických stran není nic nového. V roce 1997 vedly skandály ODS s mrtvými či neexistujícími sponzory, jejichž dary byly ve skutečnosti úplatkem za privatizaci Třineckých železáren, k pádu tehdejší Klausovy vlády a k rozštěpení strany.

„Pro toho Pavla (Drobila), aby měl někdy šanci být premiérem, tak bez toho, že pro tu stranu mimo jiné i vydělá peníze... Jinými slovy, je to loupež za bílýho dne,“ říká v nahrávkách Knetig. Ten také uvedl, že „mimorozpočtové“ financování ODS má na starosti bývalý místopředseda Ivan Langer. Ten to později důrazně popřel s tím, že jde o „mentální zvratek“.

Dalším případem je stavba čistírny odpadních vod v Praze. Podle Michálka ze zakázky údajně předražené o tři miliardy mělo jít 500 miliónů korun na financování ODS.

Systém obsazování vysokých úřednických míst na nahrávce popsal sám Drobil v rozhovoru s Michálkem: „Na začátek říkám, že absolutně nezpochybňuji vaši kompetenci... pracovní, ale to je polopolitická funkce, ať se vám to líbí, nebo ne, jste v dění těch politických vlivů, je to jeden z mála fondů v dané situaci, který má peníze.“ Pak zdůraznil, že Michálek i Knetig mají politické krytí.

Později se objevily informace, že svého člověka dosadil i premiér Petr Nečas. Ekonomickým náměstkem fondu se měl podle MFD stát bývalý starosta Chropyně Radovan Macháček (ODS). Sám přiznal, že místo mu měl zajistit Nečas. „S panem premiérem se dlouhodobě známe a jsme z jednoho regionu, požádal mě, jestli bych s ním nechtěl spolupracovat i v Praze, zda bych se nezhostil role náměstka na fondu životního prostředí,“ řekl Macháček.

Drobil zase dosadil placeného poradce fondu Víta Rupricha, bývalého náměstka moravskoslezského hejtmana. Také Drobil je exnáměstkem šéfa Moravskoslezského kraje.

Stálým rysem české politiky je také skutečnost, že v mnohých případech státním úřadům a někdy i samotným ministerstvům vládnou nikoli oficiální šéfové, ale lidé v pozadí. Ti pak pomocí odkazů na vůli šéfa (smyšlenou nebo skutečnou) „úkolují“ státní úředníky. Fakticky ovládají jejich kariéru a existenci.

Tuto roli ve fondu životního prostředí nejspíš měl hrát Knetig, od něhož se dnes Drobil distancuje. V nahrávkách za něj však dává ruku do ohně. „Martin Knetig je člověk, kterému já absolutně věřím, zejména pokud se týče finančního poradenství...“ uvedl Drobil, když naléhal na Michálka, aby s Knetigem obnovil komunikaci.

Dalším typickým jevem je najímání lidí na „špinavou práci“. Knetig v nahrávce ze schůzky s Michálkem popisuje, jak by mělo probíhat jednání s bankami.

„Pokud má to výběrový řízení nějak proběhnout, tak to musí dělat finanční poradce. Pokud se ty nabídky (bank) budou soustředit přímo u fondu, může se stát, že ty najednou zjistíš propočtem z toho, co tam přišlo, že pokud to někdo o jednu desetinu nezvedne, tak to neudělá. Tohle nemůžem chtít po tobě, nemůžem to chtít po nikom z fondu. To musí chtít ten poradce, a pokud u té věty bude jakejkoli problém, tak to musí padnout na hlavu toho poradce.“ Jinými slovy, kdyby nekalé praktiky vyšly najevo, fond, respektive ministerstvo se od zmíněného poradce může distancovat.