Karel Janeček: Mocenská struktura je prohnilá a tuhle zemi devastují zlojedi

Ta myšlenka ve mně zrála asi rok a vycházela z celkové nespokojenosti s tím, co se u nás děje. A to jsem věděl naprosté minimum. V roce 2011, kdy jsem fond zakládal, jsem byl při posuzování stavu téhle země neskonale větším optimistou. Čím víc toho člověk ví, tím to je horší.

O sto procent. Je to dvakrát horší, než jsem se původně domníval.

V tom, jak špatně státní struktury fungují, jak hrozně se krade a jak je celá mocenská struktura prohnilá. Zlojedi, kteří mají skutečnou moc a devastují tuhle zemi, ji mají jak loutky na provázku. Poslední kapkou byla povolební dohoda ODS a ČSSD na pražském magistrátu, která byla naprostým výsměchem voličům. I když připouštím, že jsem tehdy křivdil primátoru Svobodovi, který se ukázal v pozitivním světle.

Stoprocentní zlojed je člověk, který má nulové morální hodnoty. Takový člověk udělá cokoli pro svůj prospěch bez ohledu na následky pro ostatní. Úplně nejhorší jsou lidé, kteří úmyslně dělají špatné věci, i když to pro ně třeba není výhodné. Zpravidla si tím léčí mindráky.

Současný prezident. Typický mocenský zlojed.

Rath nebo Bém.

Lidi jako Rittig, Janoušek, Oulický a další, kteří nakradli miliardy. Jsou to šmejdi a zbabělci, v porovnání se standardním zločincem nemají ani špetku noblesy či osobní cti. Nerad jim říkám kmotři, protože jim to jistou noblesu dává. Tohle je póvl, zneužívající našich špatných zákonů a devastace morálních hodnot. Běžný zločinec podstupuje i nějaké riziko, tenhle póvl to tu má všechno uplacené.

Včetně policie a části justice. Jdu třeba zítra na výslech ohledně nesmyslného obvinění z krácení daně. Zlojedi se mě snaží zkompromitovat. To je pro mě důkazem, že mají z aktivit fondu strach.

Jednak konkrétními kroky – třeba rozkrýváním korupce na pražském dopravním podniku, jednak publicitou našich aktivit, která dodává dalším lidem odvahu.

Moje schránka je zavalena zejména nejrůznějšími žádostmi o pomoc. Hodně lidí si myslí, že když dělám správné věci, měl bych každému pomoci. To samozřejmě není možné. Vedle toho jsou lidé, kteří odvážně upozorní na korupci.

První byl Libor Michálek na státním fondu životního prostředí, nedávno paní inženýrka Ježková, která upozornila na to, co se děje v ČEZ, konkrétně kolem elektrárny Prunéřov. Těm lidem udělujeme ceny, letos budou tři. Pan Michálek například dostal od fondu proti korupci 500 tisíc.

Tam mají nárok asi na čtvrtinu toho, co se díky jejich upozornění vrátilo státu. Tomu žádná škoda nevznikne, protože zloděj musí zaplatit dvojnásobek. Vedle toho jde sedět. Ne jako u nás, kdy bývalý starosta Chomutova ukradl 30 miliónů a dostal za to podmínku a pětimiliónovou pokutu. Nedovedu si to vysvětlit jinak než uplacenou justicí.

Pocit, že udělali správnou věc a budou mít lepší život. Že přispěli ke spravedlivějšímu světu.

Jsem o tom přesvědčený. Vede mě k tomu životní zkušenost a statistická analýza. Když si zanalyzuji svůj život, vychází mi, že svět je spravedlivý. Udělá-li člověk správnou věc, má lepší život.

Za podmínky, že každý na sebe vezme v rámci svých možností jistou zodpovědnost. Je tu riziko, že většina zůstane pasivní a bude ignorovat, co se děje kolem. Lidé by měli vědět, že korupční marasmus, v němž žijeme, se nedá srovnávat s žádnou okolní zemí.

Nechci zakládat politickou stranu ani nehodlám kandidovat jako nezávislý. Je pro mne nemyslitelné, abych se účastnil boje jedné strany proti druhé. Na politiku se chci dívat zvenčí.

Ano.

Dřív jsem byl pravicový volič, dnes jsem schopen chápat i tu druhou stranu. Nechápu však, jak někdo může volit komunisty.

Musí zmizet tenhle prohnilý mocenský aparát, což nepůjde bez nového volebního systému do Poslanecké sněmovny. Ten současný je špatný, protože preferuje ty nejhorší. Zlojedi, financující politické strany, tam dostrkají ty, kteří jim budou nejvěrněji sloužit, těm říkám zluhové. Předkládá se nám v podstatě anonymní krajská kandidátka se jmény, která voličům nic neříkají.

Pro volby do Poslanecké sněmovny je třeba zavést nový jednokolový většinový systém s preferenčními hlasy. V praxi to znamená rozdělit republiku do 81 dvoumandátových volebních okrsků shodných se senátními okrsky, v nichž by každá politická strana mohla nominovat dva kandidáty.

Voleb by se mohli zúčastnit i nezávislí kandidáti, pokud by nashromáždili předepsaný počet podpisů. Každý volič označí dva preferované kandidáty a navíc bude moci dát tzv. minusový hlas, který by byl pojistkou proti populismu a extremismu. Aby strana uspěla, musí vybrat kvalitní kandidáty. Tím se výrazně sníží pravděpodobnost, že se do Sněmovny dostanou zlojedi nebo zluhové – to jsou ti, kdo zlojedům se skutečnou mocí slouží.

Ten model jsem vytvořil nezávisle. Minusový hlas existuje v Lotyšsku.

Dělal jsem tam doktorát a uvažoval jsem o vědecké kariéře na americké univerzitě. Nakonec jsem si to ale rozmyslel a vrátil se.

Nemám rád americkou kulturu. Navíc v Česku začala prosperovat firma, kterou jsem v roce 1994 zakládal. Tehdy se tady začalo obchodovat s akciemi a zažádali jsme o licenci na obchodování s cennými papíry. Šlo to pomalu až do roku 2003, kdy jsme začali vyvíjet algoritmické obchodování na světových derivátových burzách.

Jsme takzvaní tvůrci trhu. Každý okamžik dáváme limitní objednávky na straně nabídky i poptávky: protistrana si může vybrat, zda chce koupit nebo prodat. Tím se umožňuje burzám, aby dobře fungovaly, aby měly likviditu.

Celý rozhovor s Karlem Janečkem si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo.