Článek
„Diagnózu přijal v klidu, a když mu ji sdělovali páni profesoři, byl to on, kdo je podepíral a ujišťoval, že je na správné cestě, protože už vícekrát se mu zdálo, že odejít 'tam' je to nejsprávnější řešení. Páni profesoři byli trochu překvapeni,“ stojí na webu kardinála Miloslava Vlka.
Z nemocnice byl Vlk propuštěn 20. ledna, v nejbližší době by měl začít docházet na ozařování a chemoterapii. Každodenní péči zajistí dobrovolníci z řad církve. Veřejnosti kardinál prostřednictvím svých webových stránek poděkoval za podporu.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
„Pan kardinál byl úžasně překvapen, jaká vlna zájmů, solidarity a modliteb za jeho zdravotní stav se ve společenství nejen Díla Mariina (celosvětového ekumenického hnutí pozn. red.) ale v celém našem národě zvedla,” stojí na stránkách kardinála Vlka.
„Bylo patrné, že proklamovaná láska není jen usmíváním, ale že v takových situacích je láska konkrétním činem…, to ho velmi potěšilo. Pan kardinál děkuje za veškerou pomoc a podporu členům Díla Mariina, Arcibiskupství pražskému a všem, kteří jej podporují konkrétními skutky i modlitbou,” píše se na webu kardinála.
Arcibiskup i myč oken
Vlk se narodil se 17. května 1932 v Líšnici na Písecku. Jeho život prošel řadou zvratů. V roce 1968 byl vysvěcen na kněze. Po deseti letech mu ale komunisté odebrali tehdy požadovaný státní souhlas k výkonu kněžského povolání. Vlk pak sloužil mše tajně v malých skupinách věřících. Ač vzděláním historik, archivář a teolog, byl z politických důvodů nucen živit se jako myč oken.
Na začátku 90. let byl jmenován biskupem v Českých Budějovicích, poté se na jaře 1991 po rezignaci Františka Tomáška stal hlavou českých katolíků. Od října 1994 je kardinálem. Úřadu pražského arcibiskupa se ujal 1. června 1991, jeho rezignaci přijal papež Benedikt XVI. v únoru 2010 a v pořadí 36. pražským arcibiskupem jmenoval Dominika Duku.