Kanystrová turistika: Řidiči jezdí tankovat do Rakouska

„Nikdy jsem nevěřil, že se něčeho podobného dočkám. Když jsme v roce 1990 poprvé vyjeli do Rakouska, bylo neuvěřitelné, že by někdy mohl být jejich benzín levnější, než náš. Rakušané tehdy jezdili na nákupy k nám, brali vše, pro ně za směšnou cenu, teď my kupujeme v Rakousku drogerii a další, nyní i pohonné hmoty. Vyjdou pro nás levněji, než doma,“ řekl Právu Václav Procházka z Mikulovska.

Vzhledem k rozdílu cen není divu, že se u benzínových pump hromadí auta s registračními značkami s mezinárodním označením CZ. „Počítejte, proti pumpě v Mikulově je ta na drasenhofenské hranici o nějaký kilometr dál. Euro běžně seženu za pětadvacet korun. Vezmu do nádrže padesát litrů nafty, na každém ušetřím 4,40 koruny, to je 220 korun. Do kanystrů natočím šedesát litrů benzínu pro druhé auto, při rozdílu v ceně 3,20 koruny jsou to necelé dvě stovky, dohromady ušetřím zhruba čtyři sta korun. Ty dva kilometry, co ujedu navíc tam a zpět, už v tom nehrají roli,“ počítal řidič.

Lidem v pohraničí rozdílné ceny neunikly. Ostatně mnozí jezdí za prací do Rakouska a tak se informace o výhodnosti tankování za hranicemi rychle šíří. Pro letošní rok tak platí, že na cestu k moři se odjíždí jen s takovou zásobou paliva, která je třeba k první pumpě za hranicemi.

„Jedeme z Chorvatska, míříme do Prahy. Schovali jsme si nějaké eura, abychom na poslední rakouské pumpě doplnili nádrž až po hrdlo. Do Prahy přijedu a ještě budu mít ještě nějaký čas po dovolené levnější naftu,“ řekl mladý muž, tankující na pumpě poblíž rakouského Mistelbachu.

Výhodnější je pro lidi z pohraničí i tankování na Slovensku. Zejména v případě nafty, u benzínu není rozdíl v cenách doma a na Slovensku velký. Ale třeba lidem z Hodonína se čtyřkilometrová cesta k pumpě na kraji slovenského Holíče vyplatí.

„Z Břeclavi je to na vzdálenost jedno. Nějakých dvacet kilometrů to mám do Kútů i do Hohenau. Vzhledem k cenám proto vítězí rakouské městečko,“ řekl Právu řidič dodávky u Hohenau.