Článek
Podívejme se, a to zcela pragmaticky, kam tento jejich kurs směřuje. Problematická je jejich zahraniční politika. Zde se v rozporu s vyjádřenou vůlí své strany podílejí na velice nečisté hře v Iráku. Jistě vědí, že od prvého ledna roku 2004 nastoupí další fáze "demokratizace" této země. Jak o tom referoval například list Frankfurter Rundschau, bylo v polovině září v Dubaji za účasti ministra financí dočasné vlády Kámila Gajláního rozhodnuto, že během několika příštích let převezme konsorcium šesti "spojeneckých bank" prakticky kontrolu nad veškerým finančnictvím Iráku. Zároveň budou všechny významnější firmy rozprodány zahraničním zájemcům. - s jedinou výjimkou těžby ropy a zemního plynu, jejichž kontrola již přešla do rukou Američanů.
Neprošel přitom požadavek prozatímní vlády, aby irácká strana měla možnost ověřovat si hospodářské výsledky a serióznost firem, které si mají rozebrat ekonomiku země. Zároveň bylo ustanoveno, že dividendy a úroky z podnikání mohou být bez zdanění vyváženy do ciziny.
Špidlova vláda se s podporou ODS v parlamentu rozhodla fakticky tyto transakce podpořit vojenskou účastí české strany. Naše jednotka má omezenou vojenskou sílu, její váha při legitimizaci těchto kroků je však mimo veškerou pochybnost. Naši občané mají právo tyto okolnosti znát.
Pokračujme však dále ve výčtu pragmatických kroků. Je pravda, že Špidlova vláda se odvážila nakoupit švédské gripeny i přesto, že byly modernější, výhodnější a lacinější než letouny americké. Zároveň se však rozhodla dále vydírat autory nejvýhodnější nabídky pod pohrůžkou, že od kontraktu odstoupí, nebude-li pro druhou stranu ještě více nevýhodný. Bez komentáře.
Ve vztahu k vnitropolitickému vývoji je Špidlova pozice zdánlivě méně čitelná. Reformy, které začal provádět, však povedou k tomu, že sociální stát bude omezen jen na ty nejpotřebnější. To je předposlední krok k jeho konečné likvidaci. Existuje dostatek studií o tom, že pokud jsou výhod sociálního státu zbaveny střední vrstvy (a právě to dnes Špidlova vláda prosazuje), není možné zabezpečit dlouhodoběji účinnou podporu ani těm nejpotřebnějším. Bída u nás bude narůstat a dualizace společnosti se bude prohlubovat. Vedení sociální demokracie za to nese před členy své strany i před voliči plnou zodpovědnost.
Kam tedy takto pragmaticky směřuje Vladimír Špidla? V krátkodobé perspektivě si složením kandidátky do Evropského parlamentu zadělali na výrazný neúspěch v blížících se volbách. Ve střednědobém výhledu povede Špidlova "modernizace" s velkou pravděpodobností k tomu, že ČSSD se promění na liberální středovou stranu s podporou šesti či sedmi procent voličů.
Bude chtít tvořit jazýček na vahách mezi skutečnou levicí, k níž se může propracovat KSČM, a koalicí pravicových stran, jež se vytvoří po zániku Unie svobody, tedy již velice brzy. Bude to pružná, moderní a vysoce adaptabilní strana, ovšem bez většího vlivu na směřování české politiky. To, zda se Vladimír Špidla a Stanislav Gross k těmto krokům rozhodli vědomě, anebo jsou jen taženi vývojem, který nemohou a nechtějí ovlivnit, je už spíše podružná otázka.
PRÁVO 22. prosince 2003