Chtělo by to rekonstrukci vlády. Opozice nemá tah na branku, tvrdí Kalousek

Ne, to dělám ve svém volném čase. Řekl jsem, že odcházím z Poslanecké sněmovny a nebudu aktivní politik, ale že neodcházím z veřejné diskuse. Už mám své občanské povolání, kterým se živím.

Ano. Mám několik smluvních vztahů a spolupracuji s několika privátními firmami. Nemusí se nikdo bát, nejsou tam žádné veřejné zakázky ani dotace. Ale nezlobte se, nemám důvod zveřejňovat své zaměstnavatele.

Je to velmi prosté. Ta televize mě skutečně v minulosti pravidelně velmi nevybíravě urážela a já jsem jí to občas výroky na sítích vrátil. Nicméně situace je dnes taková, že by bylo lepší příkopy zakopávat než prohlubovat.

Prezidentské volby teď nejsou téma. Teď máme před sebou řešení covidové krize. Myslím, že by měli politici udělat něco tady a teď. Čekání na volby je příliš dlouhé. Volby budou v říjnu, a než se ustaví vláda, budou zatím pod touto neschopnou diecézí zbytečně umírat lidé.

Situace je tak zásadní, že by se opozice měla snažit ve Sněmovně vytvořit drtivou většinu. S kýmkoliv. Ta by pak nutně dostala ke stolu jak předsedu vlády, tak prezidenta republiky. Na místě by se pak domluvila významná rekonstrukce vlády, která by měla důvěru sněmovní většiny, a tím i veřejnosti. Aby ten proces řídili lidé, kteří v tom nevidí především svůj politický a nedej bože hmotný profit. Dostali jsme se do situace, kdy chaotické vládě už nikdo nevěří, a proto se lidem už nechce ani dodržovat ta opatření.

Myslím, že jsem si na tom kus práce odpracoval. Ne že bych tedy o koalici přímo vyjednával, to bylo věcí lídrů, nýbrž jsem v terénu přesvědčoval stranickou základnu, a to nejenom ve své straně. Předsedal jsem dvěma stranám koalice (Kalousek byl mezi lety 2003 a 2006 předseda KDU-ČSL – pozn. red.). Koneckonců za těch třicet let v politice znám skoro každého.

Myslím, že ne. Když jsem k tomu vyzval v roce 2016, kdy bylo velmi moderní říct, že „za všechno může Kalousek“, první, co jsem slyšel, bylo, že se mnou na společnou kandidátku nepůjdou. Odpověděl jsem, že to není problém, že nemusím být její součástí. I přesto byly animozity takové, že se to nepodařilo. Kdyby přitom byla vůle, tak bychom dnes nebyli v takové situaci a Andrej Babiš by nebyl předsedou vlády.

Protože v roce 2016 byla TOP 09 jediná strana, která jasně říkala, že nepůjde do vlády s hnutím ANO. Ostatní strany o tom vážně přemýšlely, a KDU-ČSL byla dokonce součástí vládní koalice s hnutím ANO. Tenkrát se ještě velmi taktizovalo. To, co mně a některým dalším bylo jasné v roce 2016, ale i 2013, a sice, že je Andrej Babiš obrovské riziko pro tuhle zemi, došlo jiným až později.

To, že by některý z těch pěti subjektů nemusel ustát tlak, který s největší pravděpodobností vyvine zejména pan prezident, je riziko, které je stejné pro všechny. Nelze říkat, že některá strana určitě a jiná ne. To by nebylo fér. Ačkoli jsem si téměř jistý, že něco takového u TOP 09 nepřipadá v úvahu, byť o budoucnosti nikdo nic neví. Takže aby se to nestalo, jsem přesvědčený, že to chce nestandardní způsob vyjednávání hned po volbách.

V okamžiku, kdy bude z volebních výsledků zřejmé, že těch pět subjektů – ODS, TOP 09, STAN, KDU-ČSL a Piráti – je schopno sestavit většinovou vládu, tak druhý den po volbách vyjádří jasnou vůli, že spolu sestaví vládu. Běžné jsou tanečky, že se „nejprve domluvíme na programu a potom na personálních věcech a chvíli budeme mlžit před novináři“. Ale tentokrát se to stát nesmí právě proto, aby se eliminovalo riziko, že demokratické subjekty nikdo nerozebere.

Bylo to ohavné. Posadit někam Kalouska a nad hlavu mu napsat pětadvacet let starou kriminální pomluvu a vztyčit nad něj bachaře Bartoše (Ivan Bartoš je předseda Pirátů – pozn. red.) s obuškem a veřejnosti vysílat vzkaz „Pusťte nás na ně“ s tím, že ho Bartoš zavře, byla neuvěřitelná sprosťárna, která nepatří do politiky. Ale znovu opakuji, že jsme v situaci, kdy musíme příkopy zakopávat.

Ne, nikdy. Přitom se prokázalo, že jsem nevinný, a teoreticky bych měl být očištěn. Tedy pokud by neplatilo, že když se bude pomluva stokrát opakovat, vždycky se najde někdo, kdo to bude vířit, a stejně tak nějaký Pirát, který si to nakreslí na autobus. Takže si tu trochu zoufám nad tím, že v českém mediálním prostředí nemůže být sprostě pomluvený politik nikdy očištěný.

To, že byly Topolánkova a Nečasova vláda, které byly oprávněně kritizovány, vyměněny za Babišovu vládu, si zcela jistě zasloužily. Ale za to, že si lidé vybrali někoho stokrát horšího, odpovědnost neneseme. To má širší souvislosti. A myslím, že by se k podílu odpovědnosti měla přihlásit i média.

Pokud se mě ptáte na to, jestli si jako řadový člen jedné ze stran myslím, že opozici chybí leadership a nemá tah na bránu, tak myslím. A mrzí mě to. Přál bych si mnohem razantnější a viditelnější opozici. Na druhou stranu to není problém jenom politiků, ale i komunikačních kanálů.

Ano, to je přesné pojmenování. Dlouhodobě rozvrácené veřejné rozpočty znamenají, že hrozí, že nebudeme mít dostatečnou sociální i zdravotní péči. Každý z nás. Daňový balíček, který Sněmovna přijala, bohužel nemyslel v této dlouhodobé koncepci, ale dal na aktuální ideologická klišé.

To je samozřejmě riziko, kterého se obávám, a to zejména ve vztahu k očekávání veřejnosti. Máme takový zvyk, že když volby dopadnou tak, jak jsme si přáli, propadneme euforii a máme pocit, že se druhý den nemocní uzdraví, růže rozkvetou a ptáci začnou zpívat. Před vládou jsou přitom dva obrovské úkoly, a sice vrátit důvěru ve veřejné instituce, které jsou v rozkladu, a dát do pořádku veřejné rozpočty. To vyžaduje celou řadu nepopulárních opatření a nemůže to nebolet.

Proč se nechce Miroslav Kalousek vzdát vystupování ve veřejném prostoru? Jaké má zkušenosti s lobbingem? A z jakého důvodu si stále tyká s premiérem Babišem?