Kalousek vyšel před dav odborářů, v záloze byli i těžkooděnci

Policie se podle informací Práva z několika zdrojů získaných přímo na místě velmi vážně obávala o zdraví a bezpečnost ministra Kalouska. K uniformovaným policistům se přidaly asi dvě desítky policistů v civilu z kriminálky a pořádkové policie, přesto muži zákona klidem příliš neoplývali.

Podle důvěryhodných informací Práva měla policie raději skrytě v záloze i jednotku "těžkooděnců", kteří byli připraveni v nedaleké budově Úřadu vlády, ale vidět nebyli, aby napětí více nevyostřili.

Mluvčí pražské policie  Eva Kropáčová upřesnila, že v centru Prahy žádní těžkooděnci nasazeni nebyli. „Na místě jsme měli příslušníky speciální pořádkové jednotky, ale na sobě měli klasické modré uniformy,“ poznamenala Kropáčová.

Úplně největší starosti kriminálce i uniformovaným policejním velitelům, kteří byli za oblast v daný okamžik odpovědní, dělalo rozhodnutí ministra, který už před půl sedmou ráno, když dorazil bez sebemenších komplikací na ministerstvo, oznámil, že osobně vyjde mezi protestující.

„Navíc, když zasáhnete moc brzy, je to pak špatně. A když zasáhnete pozdě, je to taky špatně,“ postěžoval si jeden z policistů. Monitorovací skupiny v civilu i v uniformě měly u ucha neustále vysílačky a řešily, jak Kalouska ochránit, a zároveň nedat žádnou příčinu jednotlivcům k agresivitě.

Značné starosti jim očividně dělal pražský taxikář Zdeněk Ponert (46), který rozdmýchával emoce a nechtěl slézt ze střechy svého 21 let starého žlutého mercedesu popsaného nápisy vyzývajícími k revoluci.

Před úřadem zaparkoval už ráno kolem osmé a po celou dobu čekání na Kalouska a odboráře hledal příležitosti ke konfrontaci. Občas, když měl posluchače, volal po právu na referendum, později, když dav dorazil, vylezl na střechu auta a s praporem v ruce hřímal za zrušení politických stran s tím, že pouze tak se demokracie očistí od zlodějů.

„Já jsem známý tím, že vždycky někoho vyprovokuju, tím si načtu, co v něm je, a hned se ví, co je to zač,“ vysvětloval hlasitě svému kumpánovi, popíjel energetický nápoj a dával na odiv trikolóru připjatou na sako.

Právě on však policistům dělal největší vrásky na čele. Neobávali se odborářů, ale právě anarchistů, jichž sice bylo v davu málo, ale taxikář je a pár rozvášněných seniorů plamenně hecoval, sotva se začali trousit ještě před hlavním odborářským vojem.

„To by mě zajímalo, co má v tom kufru,“ zamýšlel se jeden z policistů z ředitelství pořádkové policie. Taxikář ho otevřel a vyndal trubku, kterou se fandí na fotbale, a ukázal se i prázdný kanystr od benzínu. „No, jen aby byl prázdný,“ odtušil policista.

„To fakt musí lézt mezi ty lidi?,“ kroutil na adresu Kalouska hlavou další muž zákona.

Obavy byly na místě. Sotva dav asi tisíce lidí dorazil, před vchodem už byl kordon policistů v civilu, kteří Kalouska obklopili ze všech stran. Další ochranu mu ovšem v podstatě poskytli fotoreportéři a kameramani, kteří „udělali“ druhou vrstvu a natahovali se pro každé jeho slovo. To však zanikalo v pískotu, křiku, řevu a skandování, žádající Kalouskův odchod a předčasné volby.

Kalousek se, obalený v klubku těl z policistů a novinářů, posunul sotva deset metrů od ministerstva, podařilo se mu prohodit pár obtížně srozumitelných slov s některými odboráři a zase se vrátil.

Jen pár metrů od něho se však strhla krátká mela, která nebýt včasného zásahu pořádkových policistů, se mohla proměnit v krvavý střet.

Nedaleko od davu odborářů se už v 11:45 postavila sotva desetičlenná skupinka lidí, kteří vyjadřovali nesouhlas s demonstrací a stávkou. V rukách drželi transparenty „Lůza, odborářů múza“ nebo „Stát není dojná kráva, dojte si své odbory“. Ve skupince byl dokonce i asi třicetiletý muž se zhruba tříletým chlapcem v náručí. Emoce po vkročení ministra financí Kalouska do davu se stupňovaly, situace se vyhrotila. Nicméně po několika minutách se dal dav do pohybu a za neustálého lomozu se vydal směrem k budově úřadu vlády.

Jenže najednou se někteří demonstranti vrhli na kontrademonstranty a začali jim plakáty trhat, vzduchem létaly PET lahve. Do klubka se vmísil antikonfliktní tým, ihned se tam rovněž seběhly asi dvě desítky uniformovaných policistů a situaci se uklidnila.

Dav se pak přesunul před Úřad vlády, krátce zablokoval svým přechodem Mánesův most, a brzy nato se rozpustil. Velitelé zásahu před ministerstvem financí si s úlevou otřeli pot z čela, vysílačky ztichly, a policisté zaveleli povel k rozchodu. „Bylo to chvílemi vypjaté, ale zvládlo se to. Hlavně, že nikdo nebyl zraněn,“ zhodnotil jeden z nich.

Demonstranti, kteří akci předem ohlásili, měli i u mnoha řadových policistů tiché sympatizanty. Ještě když byl kolem ministerstva financí klid, dokonce i občas utrousili něco v tom duchu, že protest proti vládě je třeba, možná i na generální úrovni, protože i oni přece přišli o platy, ale stávkovat ze zákona nesmí.

Jenže, jak se do situace na ulici začali míchat lidé, kteří se k akci spontánně přidali, tak i případný skrytý osobní souhlas s protestem některých mužů v uniformách šel stranou, neboť hrozilo, že nepokoje zajdou příliš daleko.

„Chápu ohlášenou demonstraci, ale odboráři si na klíčových uzlech měli předem rozestavět své odborové hlídky, aby se jim do toho nikdo jiný nemotal, jako třeba tady ten taxikář. Protože to jsou lidé, kteří jen vyvolávají zbytečné konflikty,“ svěřil se jeden z kriminalistů v kordonu před vchodem do ministerstva financí.