Kalousek: Vrátím se jen se stranou, která má odvahu něco změnit

Na začátku léta jste se vzácně shodl s Alenou Schillerovou (ANO), že vláda nechce skandálně zveřejnit návrh rozpočtu. Nemá ale argument ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), že je lepší se nejdříve domluvit doma než se veřejně hádat, něco do sebe?

Pro vládu je to pohodlnější a je to škoda. Neobstojí totiž argument, že jde jen o úřednický, technický návrh, vždy jde o čistě politický návrh, který by měl být v připomínkovém řízení korigován nejen ministerstvy, kterých se to týká, ale i odbornou veřejností.

Zpětná vazba je důležitá, zejména u rozpočtu, protože je to diskuse o prioritách, které ve společnosti vidí každý různě, a o penězích, které patří veřejnosti.

Nestačí, že se k tomu budeme moci vyjádřit v srpnu?

To už bude ale ke společnému názoru vlády, kdy se zúží prostor pro jiné názory. Je to poprvé, co to vláda udělala. Mrzí mě to, protože je to netransparentní a je nefér si pověsit na kliku ceduli: Vládneme, nerušit a do doby, než se dohodneme, vám nic neřekneme. Stát má tajit jen to, co tajit musí, ale tady k tomu nebyl žádný důvod.

Nemůže být důvodem, že pro pětikoaliční vládu je těžké držet dohromady a veřejné dohadování o rozpočtu by ji mohlo rozložit? Není větší priorita stabilní vláda než transparentnost?

Je to čtvrtý rozpočet, který tato vláda dělá, a ani dříve se nerozpadla.

Vládu kritizujete, že se jí nedaří dostatečně snižovat státní dluh. Počítala, že se bude ekonomice víc dařit, ale české hospodářství se pořád nemůže zmátořit. Může za to vláda?

Je tu malá odvaha k systémovým změnám, byť vláda udělala konsolidační balíček. Ale ten neřešil problémy, které zdědila, ale pouze vykompenzovala výdaje, které navýšila sama. Nevolám ale po závodech o nízký rozpočet, protože ten není cílem, ale pouze nástrojem. V Evropě jsou státy, které se zadlužují nízkým tempem a přitom mají svižný růst. Příkladem je Dánsko nebo Holandsko. Dále jsou tu státy se slušným růstem, vykoupeným vysokým růstem dluhu. Jako Polsko.

Pak jsou státy, a mezi nimi jsme my ti nejhorší, které se rychle zadlužují, ale nic za to nemají. A je třeba se ptát proč. Nemáme skoro žádnou nezaměstnanost, mimořádné výdaje, a pořád si musíme půjčovat na veřejné služby. Letos 270 miliard korun. A přitom nejsme daleko od stagnace.

Čím to je?

Zjevně se náš model ekonomiky vyčerpal. Uvědomil jsem si to při čtení analýzy České národní banky, která bod zlomu dává do roku 2016, tedy daleko před covidem. Tehdy se výhody subdodavatelské ekonomiky s levnými energiemi a levnou prací vyčerpaly a začala klesat produktivita práce. To neznamená, že by lidé méně pracovali, ale jejich práce se hůře prodává a je za ni méně peněz. To je výzva pro každého politika. Protože z toho se můžeme dostat pouze důslednými systémovými změnami, které povedou k větší efektivitě.

Tady se bohužel každý problém zaleje penězi a nikdo neřeší, jestli výsledek má nějaký efekt. Vede se tu vášnivá diskuze, zda má jít na školství aspoň tolik peněz, jako je tomu v zemích OECD, ale už nikdo nediskutuje, jestli za ty peníze získáme efektivní školství. To se týká i peněz na vědu a výzkum.

A co by měli politici dělat jinak, můžete být konkrétní?

Všichni ze mě stále páčíte program politické síly, která by si to měla vzít za své. A to já v tuto chvíli nejsem. Příkladem může být zdravotnictví. Za covidu se do něj nalilo navíc sto miliard. Covid odezněl a peníze tam zůstaly a nikdo z nás nevidí, že by přispěly k lepším službám. Proč? Systém je málo efektivní a má spoustu černých děr, kde peníze mizí. Bez systémových změn efektivnější nebude. Ale všichni jsme před rokem slyšeli předsedu vlády Petra Fialu, že ODS nikdy nebude pro zvyšování spoluúčasti, že na to jako strana doplatili až dost. Ale bez spoluúčasti, individuálního připojištění, bez možnosti přikoupit si lepší službu systém nikdy nebude efektivnější, i když do něj nalijeme další stovky miliard.

A jak to udělat? Škrtat výdaje?

Hlavně zvyšme efektivitu, nedávejme peníze na věci, u kterých neumíme říct, proč to děláme. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu říká, že jsme přešli na dotační ekonomiku a u desítek miliard dotací nikdo nikdy neměřil výsledek. Cílem bylo utratit peníze, ne něco získat.

Ale tak by přece vznikla další úřednická místa?

Aparát, který to má dělat, to zvládne, jen ho někdo musí přinutit. Dnešní neefektivita státních institucí je dána do značné míry tím, že úřady se svými ministry cvičí, nikoli naopak. Státní instituce nebude nikdy efektivní, protože chce, ale protože ji někdo donutí, jinak si úředníci svoje pohodlí vždy udělají.

Ale to od křehké pětikoalice asi nemůžete chtít. Její největší přidaná hodnota je, že se nerozpadne a nezažijeme politické peklo, kterým jste si prošli, když jste byli ve vládě s Věcmi veřejnými.

Samozřejmě, když se podíváme na alternativu, zaplaťpánbůh za pětikoalici. Ale vláda neplní nejen předvolební sliby, ale ani to, co tvrdí během svého výkonu. Premiér loni říkal, že přijali opatření, díky nimž se sníží deficit o jedno procento HDP ročně. Ale teď ministr financí říká, že nic takového nesliboval. Kdyby řekl, že se jim to v pětikoalici nepodařilo domluvit, byl bych první, kdo by se snažil to pochopit. Ale teď vidíme ministra Stanjuru s tvrdým obličejem a upřímným pohledem říkat, že nic takového nesliboval. To mě jako voliče mrzí.

Byl jste ministr a dokážete si představit, že řeknete: Sorry, nedokázali jsme se domluvit?

Určitě. Mě to mrzí kvůli tomu, že nejde o přetahovanou o slovíčka, ale o atmosféru ve společnosti. Když říkají, že se jim daří konsolidace a dělají to dobře, i když to tak není, byť z objektivních důvodů, celou situaci tím normalizují. Veřejnost by měla mít stále pocit, že mít v normálních ekonomických časech deficit 270 miliard není zdravé a není to dobře.

Dřív byla norma, že ideální je vyrovnaný rozpočet a každý deficit se musel vysvětlovat. Je to nefér k budoucím generacím a je to neudržitelné, ale hlavně za to zadlužení nezískáváme nic. Je to politická výzva, která se týká úplně všeho: hospodářství, energetiky, školství, vědy a výzkumu. Hlavním cílem není vyrovnaný rozpočet, ale efektivita a prosperita. Nebýt efektivní a neprosperovat, a ještě se kvůli tomu zadlužovat, je hodně nezdravé.

Ministr Stanjura vám vzkázal, že je snadné okopávat kotníky a nenést odpovědnost. Nechtěl byste znovu převzít odpovědnost a vrátit se do politiky?

Léta jsem odpovědnost nesl. Proto si myslím, že mám právo těm, kdo odpovědnost nesou dnes, připomenout, co říkali. Pokud zazní jásavý výkřik, že snižují zadlužování, tak přece můžu říci: Nedělejte z nás prosím hlupáky, když se ve všech parametrech zadlužování zvyšuje.

Nikdy jsem návrat do politiky nevyloučil. Pokud by se měl odehrát, tak s politickou silou, která si uvědomuje naprostou nezbytnost systémových změn a bude za ně bojovat jako za svou politickou prioritu. Dělat politiku jen jako živnost a systémových změn se bát, abych o živnost nepřišel, v tom smysl nevidím. Na to je život příliš krátký.

Jsou dvě cesty. Založíte novou stranu, nebo se vrátíte do TOP 09?

Pojmenoval jsem to jasně. Co říkáte, jsou jen instrumenty.

Které všechny zajímají.

Mě taky. Ale řeknu jen, že budu kandidovat ne za slova, ale za politickou vůli dosáhnout změn, které budou sledovat větší efektivitu a prosperitu.

Dostal jste od předsedkyně TOP 09 Pekarové Adamové nabídku, abyste kandidoval za stranu, kterou jste založil, do Sněmovny. Přijmete ji?

Absolvoval jsem dlouhý rozhovor na předsednictvu strany. Nemám ve zvyku prozrazovat obsah jednání za zavřenými dveřmi. Jestliže se paní předsedkyně rozhodla malou část rozhovoru zveřejnit, pro mě to není důvod zveřejnit i další části. Myslím, že jsem těm, kteří to chtěli slyšet, odpověděl jasně a srozumitelně.

Je TOP 09 tou stranou, která se nebojí o svou živnost a má vůli provést změny?

Říkal jsem to zcela obecně a nemířím na nikoho. Víc neřeknu.

K tématu českého zdravotnictví, které je kvalitní, ale o tom, že je úplně bezplatné, se delší dobu nedá mluvit. Vy jste místopředsedou správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Jak bojujete proti tomu, když lékařská zařízení účtují protizákonně vstupní poplatky nebo dělají přednostní seznamy?

To je důsledek toho, že naše zdravotnictví zůstalo napůl cesty mezi státním a pojišťovnickým systémem. Za mě by to měl být pojišťovnický systém, kdy pojišťovny pro své klienty nakupují u zdravotnických zařízení. Pak by byla absurdní diskuse například o výši platů lékařů, protože když si objednám opravu střechy, do smlouvy si nevymíním, kolik má dostat pokrývač. Všechny ty vstupní poplatky, přednostní seznamy i to, že spousta vděčných pacientů platí nadstandardy jiným způsobem – to jsou peníze, které by měly jít do systému a ten by to měl umožnit.

Ústava sice říká, že lidé mají nárok na bezplatnou péči, ale dodává, že v rozsahu, který stanoví zákon. Proto ze základního pojištění nemůžu mít nárok úplně na vše.

Nebylo by lepší, aby zákon jasně stanovil, co je hrazeno z pojištění a co už je za příplatek?

Určitě, kdybychom si mohli koupit nebo připojistit, co je nad daný nárok, tak by ty peníze plynuly do systému. A bude to ku prospěchu nejen pro lidi, kteří na to mají peníze, ale i pro ty, co na to nemají. Dřív nebo později k tomu dojde. Husákovy děti, kterých je strašně moc a systém jakžtakž drží, půjdou někdy do důchodu a stanou se státními pojištěnci, potom slabší ročníky všem tak skvělou péči nezaplatí.

Může s tímto uspět nějaká strana ve volbách?

V roce 2010 s tím TOP 09 docela uspěla. Ministr Leoš Heger udělal řadu důležitých kroků. Část ale byla zrušena a bohužel nám ve zdravotnické legislativě straší paragraf poslankyně Fischerové ze sociální demokracie, který vysloveně zakazuje koupit si lepší službu nebo kloub. To je nesmyslný a zpátečnický paragraf.

Před měsícem jste se zastal šéfa Pirátů Ivana Bartoše, který dostává naloženo za problémy s digitalizací stavebního řízení. Platí to zastání i dnes, když to pořád dobře nefunguje?

Možná se ten systém měl nejdříve odladit na pilotním projektu. Ale obecně jsem se jich zastal proto – a to se netýká jen státní správy, ale i korporací –, že zaběhnutý zaměstnanec si nepřeje změnu a brání se jí.

Státní zaměstnanec se umí bránit velice účinně. Byl jsem státní úředník i politik, který viděl kus státní správy, a vím, že státní správa má velkou schopnost vodit si svého ministra i namočit ho do nějakého průšvihu, aby ji musel bránit. Změna stavebního řízení je potřeba, a kdo ji prosazuje, potřebuje podporu.

Mluví se o tom, že to může být o bytí a nebytí Pirátů ve vládě. Přežije to vláda?

Vláda pro dokončení mandátu Piráty nepotřebuje. Nechuť premiéra k personálním změnám je také všeobecně známá a mnohokrát jsem ho slyšel, že jeho prioritou je dovládnout. Škoda jen, že jeho prioritou není vládnout. Jsem si skoro stoprocentně jist, že tato vláda svůj mandát dokončí.

Evropské volby ukázaly, že Okamurovo SPD slábne a místo něj možná nastoupí Šlachtova Přísaha a Motoristé. Je to podle vás dobrá zpráva?

To je stejné, jako byste se mě ptal, jestli chci vypíchnout levé, nebo pravé oko.

Sněmovní volby budou příští rok, ale už teď se uvažuje o možných koalicích. V kuloárech se mluví o tom, že když to ODS nevyjde v současné sestavě, půjde do toho s ANO. Měla by podle vás TOP 09 žádat, pokud půjde v koalici Spolu s ODS a lidovci, garanci, že to tak nedopadne?

To je věcí strategie každé strany. TOP 09 vždy říkala, že do koalice s ANO nevstoupí. Myslím, že k žádné změně nedošlo. Kdyby volby dopadly tak, že by bez ANO nešla vláda sestavit, nejméně dvě nebo i tři ze současných vládních stran by měly velkou chuť do toho jít. A nenuťte mě říkat jaké.