Kalousek: Vláda si zaslouží jedničku za zákazy. Selhala ale v rychlé pomoci

Jak říkají někteří epidemiologové – podařilo se medvěda zahnat do lesa. Virus tady ale stále je. To, že se to zvládlo bez přehlcení zdravotnického systému, je zásluha všech lidí a jejich disciplinovanosti, zejména lidí v první linii, kteří, ač neměli nezbytné zdravotnické pomůcky, tak naprosto obětavě sloužili a patří jim za to velký dík a hold. Hodnotíme-li ale úlohu vlády, tak vláda byla velmi efektivní, co se týče zákazů a příkazů. Tam si zaslouží jedničku.

Drtivá většina opatření, byť byla nepříjemná, byla nezbytná a měla naši podporu. Daleko hůř zvládala komunikaci, zejména o rozvolňování, která dodneška zůstala netransparentní, nevěrohodná a lidé jí nerozuměli. Naprosto tragická je v otázce rychlé a účinné ekonomické pomoci těm, kteří byli postiženi opatřeními, kdy ze dne na den museli zavřít provozovnu a ze dne na den měli výdělek nula.

Já si myslím, že jejich vytahování nad Itálií a Španělskem není naprosto na místě. Podíváme-li se na statistiky z různých úhlů, tak si nemyslím, že jsme premianti. Jsme někde na konci první desítky v rámci Evropské unie.

Buďme rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, a hlavně se nevytahujme na druhé. Máme svých starostí dost.

Myslím, že jsme se chovali nesmírně konstruktivně a tolerantně a vycházeli jsme vládě vstříc. Koneckonců opatření byla nutná a my jsme je podporovali, ale to, co nám vždycky chybělo a od čeho nemůžeme upustit, zvlášť ve druhé vlně, je naprostá transparentnost rozhodování.

Ta tady zcela chyběla. Nikdy jsme nevěděli, jestli rozhodnutí byla podle toho, jak se pan premiér vyspal nebo jak pan žokej Váňa navštívil pana ministra zdravotnictví nebo jestli si hobbymarketéři něco vylobbovali na panu ministrovi průmyslu.

Byli samozřejmě v bezprecedentní situaci, nicméně data k dispozici měli a my jsme o ně marně žádali a veřejnost by si je zasloužila. Pak by to bylo mnohem věrohodnější a vláda by byla v mnohem lepší situaci a nezůstala by tu pachuť, jestli řada ekonomických škod nebyla zbytečná a jestli tady nedošlo k diskriminaci jedné části trhu vůči druhé, protože se to prostě pánům ve vládě líbilo.

Měla by vyšetřit, zda nebyly porušeny zásady péče řádného hospodáře. Alarmujících informací je velmi mnoho a těžko hledat důvod, proč jedno ministerstvo nakupovalo totéž zboží téměř desetkrát dráž než druhé ministerstvo.

Zrovna tak se těžko hledá zdůvodnění, proč celá řada českých firem, která nabízela okamžitě rozjezd výroby a předložila veškeré podklady, byla obcházena, proč byla ignorována, i když by to znamenalo nejen významný impulz pro českou ekonomiku, ale také pravděpodobně levnější nákup.

Zcela určitě bych dělal chyby úplně stejně, jako je dělala tato vláda. V takovéto situaci nedělá chyby jenom ten, kdo nic nedělá. Ale jsem si jist, že bych nelhal a nepodváděl veřejnost, což vláda bohužel dělala velmi často.

Například jejich tvrzení, jak mají dostatek zdravotnického materiálu a jak spolupracují s českými firmami. Lhali dokonce tak často, že se o to pohádali jejich ministři na téže tiskové konferenci, kdy jeden vyvracel slova druhého. Chyby se samozřejmě dají tolerovat a musí se odpustit, ale lhaní a podvádění by se tolerovat nemělo.

Všichni jsme chápali vážnost situace. Dokonce jsme všichni chápali, že to má vláda opravdu hodně těžké. Nikdo netoužil být v té chvíli v kůži toho nebo onoho ministra a my jsme se opravdu snažili pomoci.

Krizová opatření jsme netorpédovali, pro spoustu věcí jsme hlasovali a snažili jsme se dávat na stůl jeden návrh za druhým. Nabízeli jsme společně jako opozice návrhy, jak pomoci s nájmy rychle těm, kteří museli zavřít krámy, jak rychle udělat kompenzaci OSVČ i malým a středním firmám. Spoustu věcí jsme říkali hned a říkali jsme to v dobrém. Vláda to ale okamžitě shodila ze stolu, protože jsme si to dovolili navrhnout my, vůbec o tom nechtěla diskutovat. Většinu těch věcí z té země ale sebrala a nechala to schválit jako svůj návrh.

Myslím si, že pan prezident je tak mimo, že jeho výroky se snad ani nemusíme zabývat. Ještě bychom se mohli bavit, jestli prase bylo nemocné nebo hladové…

To je pravda. Nemůžu nebrat vážně tu instituci, ale nemůžu brát vážně jeho výroky. To už jsou opravdu jenom plky. Například to, že opozice poštěkávala, když prokazatelně předkládala konstruktivní návrhy.

Není třeba se lekat, ale je potřeba být více obezřetný a opatrný. Stát se tady musí chovat úplně jinak než lidé ve svých rodinných rozpočtech, protože na stát exekutor hned tak nepřijde, kdežto na člověka zvlášť sociálně slabšího přijde velmi rychle a velmi snadno.

Stát si v tuto chvíli musí masivně půjčit a masivně intervenovat do ekonomiky fiskálními impulzy.

Má to samozřejmě dvě ale: za prvé, musí to být na správná místa a dostatečně rychle, a musí to být jednorázová akce. Mně je jedno, jestli bude letos deficit 300 nebo 500 miliard, ale vláda nesmí dělat stamiliardové deficity v následujících letech, ale bohužel to vypadá, že to dělat chce.

Něco jiného ale je rodinný rozpočet. Vcházíme do situace, kdy prostě nemůžete vědět, jestli následující měsíc nepřijdete o zaměstnání nebo jestli se vám podaří rozběhnout znovu vaši živnost. A lidé by se neměli zavazovat k zásadním výdajům, které by je mohly dostat do situace, že přijde exekutor. Proto jsem lidi varoval.

Chovejte se stejně, jako jste se chovali. To znamená, holt si věci kupujte také na spotřebitelský úvěr, protože to je poměrně masivní způsob nákupu. Já říkám, chovejte se opatrněji, než jste se chovali, protože může přijít těžká doba.

Především v rychlosti. Podíváte-li se do blízkého zahraničí, do Rakouska, Německa, tak tam se pomoc počítala v řádu dnů a hodin. Tady je v řádu měsíců. Firmy potřebovaly likviditu a řada z nich na ni dodneška čeká. Za druhé selhala v absolutně zoufalé administraci. Vládní strany sice dokázaly za šest let nabrat víc než 60 tisíc státních zaměstnanců, ale efektivita a akceschopnost státní správy je tragická.

Těm, kteří byli postiženi zákazem, se mělo pomoci plošně. Byl jsem přesvědčen od samého začátku a myslí si to podle mého i část vlády, že vůbec nejjednodušší a nejrychlejší by bylo těm, kterým stát zakázal činnost, odpustit na šest měsíců sociální pojištění bez jakékoliv administrace.

Je to jednoduché, firmám peníze necháte, nemusí je odvádět a vědí, že je pak nebudou muset splácet. Když jim to ale na tři měsíce odložíte, tak to pro ně bude úleva, ale myslíte, že budou mít za tři měsíce dvakrát větší obrat, aby to mohly snadno splácet?

Není to fér. Je to kompenzace za opatření, která schválila vláda, aniž je s kýmkoliv konzultovala. Není to opatření krajů a obcí, tak to má financovat vláda, nikoliv obce. Obcím nezbude nic jiného než škrtnout investice, což ekonomiku zbytečně poškodí.

Nejvíce mě ale vyděsil protiargument ministryně Schillerové, která říká, že obce se nemusí bát o své investice, protože je vláda podpoří masivními dotacemi. No těbůh. To je přesně ten přístup, který je bohužel této vládě vlastní.

Nejdřív vám peníze sebereme, a až budete bez peněz, tak rozhodneme, komu dotaci dáme nebo nedáme. To bude znamenat obrovské posílení role státu nad samosprávami. Tuto vládu nepodezírám z dobrých úmyslů, že by to dělala bez strategického záměru posílit svoji moc a moc svých politických stran.

Každá krize může být svým způsobem šancí a současná vládní moc ji chápe jako šanci svoji moc dlouhodobě posílit.

Mám obavy, že tato vláda nebude chtít opustit svoji zvýšenou ekonomickou moc, že se ji bude snažit protáhnout i do pokrizových let, čímž samozřejmě uškodí nejenom ekonomice, ale svobodě každého člověka.

Pokud vám vláda zavře provozovnu a dělá, že ji to nezajímá a trvalo jí dva měsíce, než vyslyšela naše prosby, že je potřeba se férově podílet na fixních nákladech, tak si o ty žaloby říká. Na druhou stranu pandemie tohoto rozsahu je bezprecedentní problém, a kdybych byl na místě těch firem, tak bych se žalob obával, protože nevím, jak bych prokázal přímou souvislost mezi ztrátou zisku a vládním opatřením.

Kdyby vláda žádné opatření nevydala a pandemie by se rozšířila, tak bych možná měl stejné škody, ne-li větší. Chápu ale, že řada advokátů do těch žalob burcuje, protože vidí obrovskou příležitost k výdělku.

Stát měl ale už na začátku férově říci: nemůžeme vám nahradit ušlý zisk, protože si nedokážeme představit, jak bychom ho spočítali. Ale také říci, že přispěje firmám na fixní náklady, které musí zaplatit, i když budou mít zavřeno. O to TOP 09 od prvních dnů výrazně vládu prosila, aby se vláda k podnikatelům chovala férově. Kdyby to udělala, tak by žaloby nebyly takové téma. Stát po vzoru Andreje Babiše nejdříve přemýšlel, jak lidi podvede. A to je státu nedůstojné.

Místo aby stát řekl jasně, jak pomůže či nepomůže, tak vláda vymýšlela právní kličky. Např. že nařízení nebude dělat podle krizového zákona, ale podle zákona o veřejném zdraví. Předseda ČMKOS Středula to označil za chování blízké šmejdům a mluvil mi z duše. Nakonec to, co jsme chtěli už od března, tak teď ministr Havlíček patlá programem, který se jmenuje Covid – nájem.

Jistě si vzpomenete, že v roce 2011 jsme to, když jsem byl ministr financí, udělali. A udělali jsme to proto, že jsme pokládali za nezbytné, aby se úspory týkaly všech lidí placených ze státního rozpočtu. Tehdy jich bylo 413 tisíc, dnes je jich 474 tisíc. Pokud by se škrtání týkalo všech lidí placených státem, tak budu první, který bude tvrdit, že se to musí týkat nejvíc politiků.

Když padne politické rozhodnutí a možná bude na místě o tom přemýšlet, že neporostou platy např. s výjimkou učitelů nebo hasičů, že státní správa přinese nějakou oběť – já to nenavrhuji – tak říkám, že politici musí být na prvním místě. Ale když se to bude z těch 474 tisíc týkat jen 281 poslanců a senátorů, tak je to čirý populismus, o kterém odmítám jednat a budu se mu smát.

To je naprosto směšné. Kdyby chtěl zůstat na ministerstvu jako expert na vědu a výzkum, tak bych to chápal, ale co bude dělat na Úřadu vlády, to netuším. Možná že to bude ze státních peněz placený soukromý poradce fondu Hartenberg (patří do svěřenských fondů A. Babiše – pozn. red.). To je má spekulace. Ale je to Kocourkov, to se státní správou nemá nic společného.

Asi ano. Epidemiologů jeho věhlasu není mnoho, ale měl být zařazen na nějaké systémové místo, a nevytvářet mu flek, který se bude tlouct s kompetencemi ministerstva zdravotnictví. Ale vzhledem k tomu, že ministr zdravotnictví je pouze onucí pana premiéra, tak to bude, jak premiér rozhodne, a budou si tam asi dělat kšefty za státní peníze.

Pan starosta Kolář měl několik měsíců staré usnesení zastupitelstva, které mu to nařizovalo. Stejná provokace by byla ignorovat toto usnesení. On neposlouchá rozkazy ruského ministerstva zahraničí, ale zastupitelstva Prahy 6. To je demokratický systém v ČR, který zdá se v Rusku stále nepochopili. Socha, která tu byla postavena v 80. letech jako provokativní symbol normalizace, má pramálo společného s rokem 1945. Pan starosta pouze vykonal svou povinnost. Výroky z ruské strany jsou nehorázné, a ještě nehoráznější jsou výroky prvního místopředsedy Sněmovny Vojtěcha Filipa.

Tu sochu postavila normalizační verbež jako provokaci a symbol upevnění normalizace a ruské okupace. Byla postavena v 80. letech, ne v době, kdy se Rudá armáda nepochybně významně zasloužila o osvobození Československa.

Já jsem napsal, že pokud to vláda prosadí, tak by se lidé měli postavit na odpor. Někdo mně odpověděl, že když vezme pušku, tak jestli půjdu s ním. Tak jsem mu napsal, že mám tři revolvery a že s ním vyrazím. Hlavní zpráva ale byla, že kdyby toto vláda skutečně prosadila, tak je právem lidí daným ústavou se postavit na odpor. Toho nelituji a jsem rád, že jsem nebyl jediný, kdo křičel, protože ten křik vládu zastrašil.

Ne. Je to jeden z případů, kdy vláda lhala. Premiér 12. března podepsal, že se to má zařadit na zasedání vlády. Byl to jeden z případů, kdy se vláda pokusila zneužít koronavirovou krizi k ukousnutí dalšího kousku lidských svobod. To, že se jim to nepovedlo, je zásluhou křiku opozice. Je to přece lepší, než kdybychom mlčeli a oni nám tu schválili diktaturu.