Článek
Dáte v evropských volbách hlas koalici Spolu?
S velkým smutkem. Asi mi nic jiného nezbude. Poslední rána, kterou volič koalice Spolu dostal, bylo vynucené odstoupení Hayato Okamury (KDU-ČSL). Každý politický subjekt se ve volbách snaží získat na kandidátku maximální počet osobností přitažlivých pro voliče, aby tím maximalizoval svůj výsledek. Koalice Spolu na to jde úplně obráceně. Zásadní kvalifikací většiny kandidátů je průzkumem potvrzený předpoklad, že jim voliči nedají hlas. Kdyby je chtěli volit, nesmějí tam být. Z toho jsem nesmírně smutný, nejen jako bývalý předseda dvou politických stran koalice Spolu, ale i jako volič. Je rozdíl mezi politikou a politikařením. A toto je jen nedůstojné politikaření.
A neříkáte to jen proto, že sám jste kandidátem, který dostal stopku?
Jsem jedním z nich, ale nejsem zdaleka jediný. Nesmí kandidovat Pavel Fischer, Jiří Pospíšil, Hayato Okamura. Nevím, koho ještě vykostili. Udělali si průzkum, když zjistili, koho by lidé volili, tak ho na kandidátku nepustili. Nepřijde mi to jako ideální volební strategie. Uráží mě jako voliče.
Spekulovalo se, že budete zakládat politickou stranu. Posunulo se v té věci něco?
Od té doby, co mi ji založily Lidové noviny a pojmenovaly ji, jak by se nikdy nejmenovala, se nestalo nic. Platí, že je tu obrovský prostor pro alternativu. Přál bych si, aby tento prostor dokázala vyplnit koalice Spolu, ale musela by hodně přidat ve své hospodářské politice.
Zvažujete, že se do zakládání nové strany pustíte?
Promiňte, ale nebudu přemýšlet nahlas. Nejsem aktivní politik, ale nevylučuji, že se jím nebudu snažit znovu stát.
TOP 09 má v průzkumech kolem pěti procent voličů, Spolu okolo dvaceti. Je dobře, že je strana v koalici?
Přál jsem si koalici Spolu a myslím, že jsem udělal hodně, aby vznikla. Ale mám asi jiné představy o koaliční spolupráci, než je realita. Je rozdíl mezi koaliční spoluprací a satelitní submisivitou. Mám někdy pocit, že právě tohle nastavení převažuje, ale třeba jsem na to jen zbytečně moc citlivý.
Před třemi lety jste se z politiky stáhl, abyste vznik koalice Spolu umožnil. Plní, co jste od ní čekal?
Důvodů pro můj odchod bylo mnohem víc. Jsem rád, že koalice Spolu ve vládě zvládla chvályhodným způsobem celou řadu výzev, se kterými nemohla počítat, zejména změnu geopolitické a bezpečnostní situace. Prosazuje dobrou zahraniční politiku, umí si poradit s uprchlickou krizí, i když integrovat několik set tisíc uprchlíků není žádná legrace. Podařilo se jí to i díky empatii celé společnosti.
Jsem však zklamaný z hospodářské politiky vlády. Deklarovaný slib dát do pořádku veřejné rozpočty tato vláda nesplnila ani zdaleka, byť udělala mnohem víc, než by zmohla dnešní opozice.
Konsolidační balíček vám nestačí?
Ještě na jaře vládní lídři říkali, že budou konsolidovat tempem jednoho procenta HDP ročně a že budou dávat do pořádku dluh po éře Andreje Babiše. To se bohužel nestalo. Vláda konsolidačním balíčkem kompenzovala výdaje, které sama zvýšila.
Které výdaje?
Výdaje stouply například v obraně, ve školství, nabrala deset tisíc nových zaměstnanců placených ze státního rozpočtu. Schválila pravidelnou valorizaci plateb za státní pojištěnce. Pravidelné výdaje státu navýšila asi o osmdesát miliard korun. Konsolidačním balíčkem svá rozhodnutí kompenzovala, takže se situace nezhoršila. Ale zděděný strukturální problém, který je obrovský a zvyšuje náklady za správu státního dluhu, valí před sebou a neřeší ho. A to mi strašně vadí. Rok 2024 je po roce 2019 prvním rokem, kdy nejsou rozpočtovány žádné mimořádné výdaje. Inflace se uklidňuje, máme mírný hospodářský růst. Neexistuje seriózní omluva, aby deficit centrální vlády činil 270 miliard korun. Nepokládám vládu za rozpočtově odpovědnou.
Výdaje na obranu i na školství nicméně vláda zvednout musela.
Nijak nekritizuju zvýšení některých výdajů, i když deset tisíc nových státních zaměstnanců si mohla odpustit. Výhrady mám i k pravidelné valorizaci plateb za státní pojištěnce. Ale dobře, vláda má nějaké priority, tak o nich rozhodla. Ale následně měla o to víc ušetřit.
Ale jak a na čem?
To přece vláda musela vědět, když ještě v květnu tvrdila, že bude konsolidovat tempem o jedno procento, což je zhruba 77 miliard korun. Strukturální deficit se přitom nijak nemění. Loni byl okolo 2,3 procenta a letos bude 2,2 procenta HDP. Zůstává neřešený. Dopadá to pak na každého z nás. Úroky jsou nejrychleji rostoucí položkou státního rozpočtu. V roce 2019 jsme platili 40 miliard korun, letos to bude 95 miliard, příští rok přes 100 miliard. Logicky budou někde chybět. Když je nebudete mít, budete si muset půjčit. A z půjčky budou další úroky, takže hrozí dluhová spirála. Dopadne to na každého z nás, nikdo jiný než my to nezaplatí.
Kde by se podle vás mělo škrtat?
Například v počtu státních zaměstnanců. Když jsme opouštěli vládu v roce 2013, ze státního rozpočtu bylo placeno 413 tisíc zaměstnanců. Letos jich je přes 490 tisíc, což je o dvacet procent víc. Máte pocit, že konzumujeme zároveň o dvacet procent lepší veřejné služby? Já ne.
Další platforma, kde lze získat prostředky, je povinné pojistné. Jak v penzijním, tak ve zdravotním pojištění by mohlo dojít k vyšší spoluúčasti a osobní odpovědnosti. Bez ní bude kvalita služeb neudržitelná. Nejde jen o to, aby lidé platili víc. Mohli by být také bonifikovaní za to, že se starají o své zdraví a chodí na preventivní prohlídky.
Nevytvořilo by to další finanční zátěž pro všechny?
Neexistuje bezbolestné řešení. Strukturální problém vznikl tak, že se lidem přidávaly peníze, aniž by se řešilo, kde na to stát vezme. Snižovaly se daně, aniž se proporčně snižovaly výdaje. Řešení je jenom v obráceném postupu, že někdo méně dostane a někdo více zaplatí.
Podle průzkumů by příští volby mohlo vyhrát hnutí ANO. Jak to vnímáte?
Jako velkou hrozbu. Dnešní opozice nebude váhat situaci ještě zhoršit. Mám rád přirovnání ekonoma Mojmíra Hampla, který říká, že sedíme v letadle, které míří do zdi, jenom nevíme, jak je ta zeď daleko. Odpovědný pilot začne vybírat zatáčku hned, aby byla pozvolná a pasažérům se neudělalo špatně. Čím ostřeji se bude muset zatáčka vybírat, tím horší to bude pro cestující. Dnešní opozice by cestu ke zdi ještě zkrátila, až by začala utrácet další peníze.
Je v Česku podle vás rozpočtově odpovědná politická strana?
Ve Sněmovně v tuto chvíli není. Tvrdý rozpočtový populismus se tam střetává s měkkým rozpočtovým populismem. Skutečně odpovědná strana, která by měla odvahu strukturální problém řešit, ve Sněmovně není.
Měla by se vrátit superhrubá mzda, kterou zrušilo ANO, SPD a ODS a která způsobila dluh zhruba sto miliard korun ročně?
Zrušení bylo v pořádku, prosadil jsem ho do zákona i v roce 2012. Ale ne se sazbou patnácti procent, ale s devatenácti procenty. Výpadek sto miliard korun je totiž skutečně dramatický. Ale i ten bych akceptoval, pokud by současně s ním byly o sto miliard korun sníženy pravidelné výdaje.
Den, kdy ANO, SPD a ODS prohlasovaly tuto daňovou změnu, byl černým dnem české ekonomiky. Současně s daňovou změnou totiž vypnuly pravidla rozpočtové odpovědnosti. Ta jim totiž do té doby nařizovala, že když sníží o sto miliard korun příjmy, musí snížit o sto miliard korun také výdaje.
U ANO a SPD mě to nepřekvapilo, ale překvapilo mě to u ODS. Pravidla rozpočtové odpovědnosti byla totiž rok předtím dvakrát novelizovaná. Ještě v dubnu byla ODS spolu s námi zásadně proti a označovala to za rozvrat veřejných financí. Za půl roku změnila názor.
Vláda nicméně předpokládá, že budeme plnit Maastrichtská kritéria a můžeme se připravovat na vstup do eurozóny. Jste pro?
Jsem dlouhodobým zastáncem eura. Domnívám se, že jeho výhody převažují. Máme proexportní ekonomiku. Euro by nám dalo větší perspektivu. Po přistoupení k euru bychom se více propojili s jádrem Evropské unie. Kdybychom platili eurem, mohly by v politice skončit odstředivé tendence, které nás chtějí vyvést z Unie. Protože pak by to už prakticky nešlo. Dokud nebudeme mít euro, jsme při hospodářských debatách v Unii vždy zemí druhé kategorie.
Proč?
Byl jsem šest a půl roku členem Rady ministrů financí Evropské unie ECOFIN. Den předtím, než se schází ECOFIN, se setkávají země eurozóny a probírají problémy eura a samozřejmě se baví i o dalším programu rady. Takže země eura jsou dohodnuté defacto o den dřív. Zbytek přichází druhý den a snaží se do téměř již uzavřené dohody něco nového vnést.
Do konce volebního období chce vláda schválit důchodovou reformu. Souhlasíte s jejími parametry? Dá se tomu říkat reforma?
Podle mého názoru ne, a to říkám ve vší úctě. Jsem rád, že vláda přichází s něčím, co nám kupuje čas. Systém je neudržitelný. Zapomeňme na to, že za dvacet let budeme moct brát padesát procent průměrné mzdy, jako je to dnes. Nebudeme mít ani čtyřicet procent průměrné mzdy. Už teď je na pomyslném důchodovém účtu obrovský deficit mezi příjmy a výdaji.
Pan ministr Jurečka navrhuje parametrické změny, které cesty ke krachu zpomalují. Systémová reforma to není, ale je otázka, zda by byla politicky dohodnutelná.
Bylo by možné důchody financovat jinak?
Peníze nemají mašličky. Už dnes samozřejmě důchody financujeme z jiných příjmů než jen z důchodového pojištění.
Proč neopustíme myšlenku imaginárního důchodového účtu a nerozhodneme, že se budou důchody financovat z jiných zdrojů?
To bychom museli odejít od toho, že je to pojištění, což konstatoval Ústavní soud. Pak bychom místo důchodu platili sociální dávku.
Potom by se ale mohla platit malá důchodová daň a vyplácel by se velmi malý důchod, prakticky asi ve výši dávky v hmotné nouzi. O zbytek by se museli lidé postarat sami. To by byla zásadní reforma, ale s velkým rizikem, že ti, kteří by si na stáří nenašetřili, by si ve volbách mohli vynutit, že budou dostávat víc, než jim patří.
Ve Sněmovně tento týden skončila bitva o takzvané manželství pro všechny. TOP 09 jej chtěla umožnit, většina KDU-ČSL byla proti. Na jaké straně byste stál jako bývalý předseda obou těchto stran?
Kulturní války nikdy nepatřily k mým oblíbeným tématům. Vždy jsem respektoval individuální postoj každého poslance. Přál jsem si, aby toto téma bylo vyřešeno a abychom se mohli věnovat existenčním věcem, ačkoliv chápu, že pro mnoho lidí je to citlivá záležitost. Dopadlo to kompromisem. Z ohlasů jsem pochopil, že se nelíbí skoro nikomu. Předpokládám, že to ještě není uzavřeno.
Jak byste hlasoval vy?
Pravděpodobně bych podpořil ten kompromis. Skutečně nikdy jsem si nepřál, aby toto téma stálo v popředí priorit politických stran, které jsem vedl.
Teď to TOP 09, kterou jste zakládal, jako prioritu měla. Nevzdaluje se vám?
Nemám rád nářky otců zakladatelů, že je strana jiná než v době jejího vzniku. Když jsme ji v roce 2009 zakládali, naše okolí bylo jiné, výzvy, kterým jsme museli čelit, byly jiné, geopolitická situace byla jiná. Kulisy se změnily a herci se logicky museli změnit také. Prochází si tím každá strana, která má nějakou minulost i ideové zakotvení.
