Kalousek: Koalici s ANO v krajích striktně nevylučuji. Nebude-li zbytí...

Nechybí. Samozřejmě mi vadí, že nemám pravomoc změnit některé věci, které bych změnit chtěl a vím, jak bych to udělal. To je nevýhoda. Ale v pozici ministra tak třikrát týdně večer úpíte hrůzou nad tím, že víte, že druhý den ráno musíte udělat nějaké rozhodnutí a nemáte dost relevantní informace. Jenže rozhodnout musíte, protože nerozhodnout je ta nejhorší varianta. Je to vaše odpovědnost, ten stres je strašný. Nestěžuji si na to, patří to k té práci. A to, že to teď nemusím prožívat, je výhoda oproti tomu, že nemůžete měnit věci, které byste měnit chtěl.

Druhá část odpovědi je, že pro demokracii, má-li být plnohodnotná, je stejně důležitá koalice, tak jako opozice. Beru ten úkol za stejně důležitý, jako když jsem byl ve vládě.

Opozice kritizuje neodpovědnou politiku, nikoliv Andreje Babiše jako jméno. Když se podíváme na návrh státního rozpočtu na rok 2017, kde vláda zhoršuje strukturální deficit, tak bych těžko hledal lepší příklad.

Kritikou neodpovědné politiky varujeme před změnou liberálního demokratického prostředí v prostředí autokratické. To samozřejmě souvisí s fenoménem politické divize Agrofertu, který vlastní Andrej Babiš. To není kritika Andreje Babiše jako osoby, ale kritika nebezpečných politických metod a nebezpečného politického stylu.

Myslím, že jsem o něm mluvil v předcházející odpovědi. Jestliže se liberální demokratické prostředí mění, a mění se velmi rychle, v autokratický systém, jestliže tahle vláda dokázala během dvou let schválit dnes již bohužel desítky zákonů, které omezují lidská práva a svobody a které činí z občana bytost závislou na státní vrchnosti, tak už to není liberální demokratické prostředí. My se tomu snažíme z pozice opozice bránit, upozorňovat na to. Žádáme voliče, aby nám pomohli mít takovou sílu, abychom ten trend mohli zvrátit. Není mým problémem, že s tímto trendem je spojena osoba Andreje Babiše. My bojujeme proti tomu trendu.

Ale my se na to zaměřujeme. Naším programem je svoboda jednotlivce, svobodný trh, prozápadní orientace země, solidární společnost a konzervativní pravicová politika. To jsou naše pozitivní témata.

V seznamu nesvobody jsme konkretizovali body, které chceme zrušit. Nedomníváme se, že by státní úředník mohl bez souhlasu soudu jít k vám do domu zkontrolovat, čím topíte, při té příležitosti vás vyzval, abyste dokázal dvacet let zpátky, že jste si na ten dům opravdu vydělal, když ne, tak vám vyměří pokutu.

My se nedomníváme, že by stát měl mít informace o vašich nejintimnějších chorobách, se kterými se nesvěřujete ani svým nejbližším, a měl je jenom proto, aby vás mohl nějakým způsobem dostat pod tlak a vydírat. My se nedomníváme, že podobných registrů by mělo být dvanáct nebo patnáct, které vláda už schválila. Ještě se vám to zdá široké?

Jako politik jsem těmto útokům vystavován dnes a denně, takže mi věřte, že si to představit dokážu. Ale to je ten základní rozdíl, jak chápeme vztah občana a státu. Buď je stát pro občana servisem a jeho zaměstnanci se musí přenést i přes nějaké méně vhodné chování svých klientů, anebo je to vrchnost, která na sebe nenechá sáhnout a pokutuje i ošklivý pohled.

Úplně stejný příklad, jako dáváte vy, můžu dát já s rizikem zneužití. Když tam bude sedět arogantní úředník, tak jenom proto, že se mu nějakým způsobem nelíbíte, tak to zneužije proti vám. Je věcí politiků, aby se rozhodli, zda chtějí stát na straně občanů, nebo arogantní státní moci. My stojíme na straně občana.

Preference jsou virtuální realita, realita jsou volby. Jsem pevně přesvědčen, že naši kandidáti v jednotlivých krajích se svým programem a svými osobnostmi si zaslouží v zastupitelstvech být, a jsem přesvědčen, že se jim to podaří. Je to cíl. Samozřejmě se může stát, že v některém kraji se to podařit nemusí jako v minulých volbách.

Tady používám takový malý žert. V minulých senátních volbách do druhého kola postoupili čtyři naši kandidáti a neuspěl žádný, byť to v jednom obvodě bylo o patnáct hlasů. Takže teď říkám, že budeme mít ve druhém kole dvojnásobný počet kandidátů a čtyři uspějí. To ale berte jako žert. Osobně se domnívám, že někteří naši kandidáti jsou do té míry nezpochybnitelné osobnosti, že v řadě obvodů uspějí. Ale také si uvědomuji, že senátní volby jsou trochu jiné než volby do Sněmovny a že tam daleko víc než míra sympatií rozhoduje volební účast. Přál bych si, aby ti voliči, kteří sympatie cítí, k těm volbám opravdu přišli.

V žádném případě. Ústava ukládá občanům svého státu nějaká práva a nějaké povinnosti. Patřím k těm, co si myslí, že volební právo má zůstat právem.

Po těchto volbách to nemám v úmyslu. Krajské a senátní volby se odehrají ani ne v polovině mého dvouletého mandátu. Jsem připraven ho dovést do konce, takže o tom vůbec nepřemýšlím. Může se stát, že to napadne mé kolegy. Když to řeknou dostatečně hlasitě, tak jim samozřejmě vyhovím. Ale sám se tím nezabývám.

V žádném případě ne s extremisty, mezi které řadíme i komunisty. Mojí ambicí je udělat maximum pro to, abychom nebyli v koalici s politickou divizí Agrofertu. V rámci kraje to nevylučuji tak striktně jako v rámci koalice do Sněmovny. Tam můžu jednoznačně říct, že s politickou divizí Agrofertu do vlády jednoznačně nepůjdeme. V případě krajů se bude jednat o tu nejméně preferovanou variantu. Bude to moje osobní přání. Ale koalice se dělají až po volbách. Velmi bych si nepřál, aby TOP 09 byla v koalici, kde hejtmanem bude někdo za politickou divizi Agrofertu.

Politika je umění možného. V případě kraje ta pozice není tak striktní, kraj neurčuje celostátní pravidla. Nebude-li zbytí, koalici si představit umím, ale ne s hejtmanem. Kdyby byl v koalici nějaký radní za ANO, tak ano. Tak rigidní politik být nechci.