Kalousek: ČSSD je zadlužená, nechá se použít jako zástěrka vlády s SPD a KSČM

Máme vládu bez důvěry, ale s bezpečnou většinou. Je to vláda ANO, SPD a KSČM. Budeme mít jistě stejnou vládu, bude to vláda ANO, SPD a KSČM a sociální demokraté se rozhodli, že se při tom nechají jednorázově použít jako jakási zástěrka vlády o něco demokratičtější, než ve skutečnosti bude.

To by byl argument za předpokladu, že by bylo zřejmé, že po hlasování o důvěře vládě existuje ústavní mechanismus, díky kterému by s odchodem sociální demokracie ta vláda padla. Ale on neexistuje. Poté, co bude vyslovena důvěra vládě, těch 115 hlasů ANO, SPD a KSČM nikdy nedovolí vyslovit vládě nedůvěru, protože to je jejich vláda.

Není to moje spekulace, vycházím z půlroční zkušenosti. Půl roku tato koalice spolu hlasuje o všech zásadních a důležitých věcech a nesmírně jim to vyhovuje. Pokud něco takhle půl roku funguje, není důvod, aby to nefungovalo dál.

Není to naivita. Naprosto jasně si to uvědomují, určitá část kvůli tomu do vlády jít nechtěla, určitá část měla pocit, že je výhodnější vládní křesla přijmout, ať už z osobních důvodů, nebo proto, že vládní strany mají vždy o něco více sponzorů a ČSSD je ve složité finanční situaci.

Sociální demokraté se v referendu rozhodli, že vstoupí do vlády Andreje Babiše, a vyjadřovali důvěru ve férové jednání. Neuplynulo ani 24 hodin a Andrej Babiš jim ukázal, jak si takové férové jednání představuje. Přes noviny jim vzkázal, že jejich kandidáta na ministra nebude navrhovat, a sám své vlastní kandidáty tajil. Těžko si umím představit větší míru ponížení od koaličního partnera.

Pokud to chtějí sociální demokraté trpět, je to jejich věc. Ale je otázka, jestli je to potom ještě suverénní politická strana. Kdybych byl sociální demokrat, což si umím dost těžko představit, tak bych radil soc. dem., že je lepší být věrohodnou a jasnou opozicí než být použit v této hře na demokratickou vládu. Ale to je můj názor, mají právo na vlastní rozhodnutí.

To nám sice nepřinesla, ale nedonutila nás, abychom změnili své postoje a hodnotové priority. Zůstali jsme konzistentní a to je pro politickou stranu velmi důležité. Jsme ideově ukotvená strana a v honbě za voliči nemůžeme popírat své základní ideové postuláty. Musíme najít způsob, jak je lépe vysvětlit, jak jimi lépe zaujmout, ale nemůžeme je popřít.

Jestli to byla, nebo nebyla chyba, se ukáže. Já to za chybu pokládám už jenom proto, že strana Karla Schwarzenberga měla vždy úctu k menšinovým názorům v některých marginálních tématech. Jestliže se pan poslanec Feri podepíše pod návrh zákona na podporu manželství homosexuálů, tak je to přímo v rozporu s naším programem, protože v něm máme, že rodina nemá alternativu.

Nicméně témata, která pokládáme za zásadní, jsou jiná. A v těchto otázkách ta strana nikdy nebyla a nebude v názorovém zákrytu, a to vůbec nevadí. Je možné, aby v některých otázkách každý hlasoval podle svého vědomí a svědomí, jestliže je připraven hájit právní stát, demokracii, rozpočtovou odpovědnost, prozápadní zahraniční orientaci.

To, že někdo pro menšinový názor nebyl podpořen, i když jiného kandidáta tam nemáme, bylo poprvé. Mě to velmi mrzí, ale musím to respektovat.

Nepovažuji. Mohu mluvit za poslanecký klub a ten hodnotové priority TOP 09 podle akutních priorit, které tahle doba přináší, hájí podle mě jednoznačně a kompetentně a nekličkuje.

Pochopitelně ve straně vedeme diskuse o tom, jaká strategie má být volena. Tu největší odpovědnost nese předseda strany. Na sněmu něco slíbil, držím mu palce, aby se mu to podařilo.

Nelituji. Jsem přesvědčen, že to bylo dobré rozhodnutí. Kdybych mohl vrátit čas, zachoval bych se stejně. Vzhledem k situaci a volebnímu výsledku to byla moje povinnost (TOP 09 ve sněmovních volbách v roce 2017 získala jen 5,31 procenta hlasů a těsně se tak probojovala do Sněmovny, pozn. red. – volební speciál ZDE).

To opravdu ne. Založil jsem jen jednu stranu, pokládám ji za takové svoje dítě a mám k ní i takový vztah. Rozhodně neplánuji založit nějakou jinou.

S pocity nekonečné trapnosti. Česká republika si nezaslouží prezidenta, který se chová tak, že člověk musí mít strach o jeho mysl, zda je, či není chorá.

Nevídáme se pravidelně, to vás asi nepřekvapí. Když jsme se viděli naposledy, což bylo při vyslovení nedůvěry vládě, kterou jmenoval, což je taky jeho selhání, tak jsme prohodili několik slov a tykali jsme si.

V každém případě je to promarněná šance. Už jsme prožili situace, kdy se nešetřilo v dobách dobrých za vlády Jiřího Paroubka a Vladimíra Špidly, a když jsme se dostali do recese, museli jsme tvrdě konsolidovat v dobách špatných, což vždycky velmi bolí. Společnost, která si tohle prožila, by se měla chovat tak, aby byla pro příště odolnější. V časech dobrých tvořit rezervy. Až přijde ta recese, která nepochybně přijde, aby tady byly rezervy, jak to tlumit.

Tohle vláda nedělá a je to strašně neodpovědná politika vůči budoucnosti. Paní ministryně financí Schillerová říká, že bez deficitu by vláda nemohla splnit svoje sliby. To je velmi upřímné přirovnání. Teď si budeme půjčovat na naše sliby, lidé nás za to budou milovat a nenávidět budou toho, kdo jednou naše sliby bude platit. To je politika „po nás potopa“.