Kalousek: Babiš s SPD a KSČM vesele hlasuje, ale stydí se za ně

Klíčové je jedno jediné, a to jméno premiéra. Člověka, kterého policie důvodně podezírá z dotačního podvodu, který je registrován jako bývalý agent StB a který se netají opovržením vůči Sněmovně. Ostatní ho budou v té vládě poslouchat na slovo, a pokud nebudou, tak je vymění. Neznepokojuje mě, že bude vládnout hnutí ANO, vyhrálo volby a má právo vládnout, ale to, že pánové Zeman a Babiš si nelámou hlavu s tím, zda bude mít vláda důvěru.

Nestranický odborník je pouze marketingový fígl, bude to ministr za ANO a bude se muset chovat jako podřízený Andrej Babiše, jinak ho vymění. Programové průniky vlády se většinou těžce dohadují a jen tak se nevkládají cizí témata do programu. Na tom je vidět, že Andrej Babiš dělá divadlo.

Pan Metnar byl v ústředí spolku BOS, což je spolek netající se sympatiemi k Rusku a vyzývající k odchodu z EU a NATO. Ve Sněmovně byl zvolen pan Koten za SPD předsedou bezpečnostního výboru a jistě vytvoří sladěnou dvojku. Zpravodajci v Kremlu se jistě radují.

Spolky, jichž jsou nebo byli součástí, jsou skutečně součástí propagandy ruských zpravodajských služeb, a pokud zpochybňují pro naši existenci klíčové spojenectví, tak to bezpečnostní riziko znamená.

Určitě jím lidi nestraším, ale povinností politiků je definovat bezpečnostní rizika. Podle nás je jím pro náš region Ruská federace a nepochybně jsme v hybridní zpravodajské válce. Nejen u nás, ale ve všech evropských zemích ruské i čínské zpravodajské služby vedou usilovnou a bohužel i úspěšnou válku v myslích veřejnosti, aby tady získaly mnohem větší vliv.

Putinův režim se nikdy nesmířil s tím, že ztratil vliv v bývalých sovětských satelitech, a chce ho zpátky. To si můžete přečíst ve zprávách BIS, diskutují o tom zpravodajské služby nebo i Evropský parlament. Ruskem nestraším, jen cituji zpravodajské služby.

S trochou zahořklého cynismu řeknu, že je to jedno. Bylo v moci pánů Sobotky a Bělobrádka nepustit Andreje Babiše na ministerstvo financí. Upozorňovali jsme, jaká rizika to nese kvůli permanentnímu střetu zájmů a rizika zneužití moci a informací.

Určitě si vzpomenete, že jsem to přirovnal k tygrovi v masně. Tehdy se tomu dalo zabránit, dnes je už vymalováno. Paní Schillerová je jednou z loajálních služebnic Andreje Babiše a bude přesně vykonávat, co si přeje.

On jednoznačně vyloučil spolupráci s extrémisty, tedy komunisty. Byla to čistě zkouška, zda sestaví či nesestaví vládu s demokratickými subjekty. Pokud by se mu to nepovedlo, tak by byly předčasné volby a bylo by to ústavně čisté.

Dnes Andrej Babiš nevylučuje spolupráci s extrémisty, naopak z ANO slyšíme, že KSČM je demokratická strana a její podpora je vítána, naposledy to řekla paní profesorka Válková.

Nejdůležitější je, že pan prezident zdůrazňuje, že po třetím neúspěšném pokusu může, ale nemusí rozpustit Sněmovnu a že předčasné volby nechce. Oba - Zeman i Babiš - připouštějí dlouhodobou vládu, která nemusí získat důvěru.

Obsadí všechny exekutivní složky moci a Sněmovna nebude mít žádnou kontrolu nad touto vládou, protože jediným nástrojem, kterým může vládu přitlačit, je odřeknutí důvěry. Pokud o ní ale neusilují, tak jim to může být jedno. A to už jsme mimo Ústavu a jenom to, že to oba připouštějí, je nebezpečné.

To se stát může, a pak to bude ústavně konformní. Otázkou potom bude, zda se k tomu ty tři strany přiznají, nebo dál budou tvrdit, že jsou opozice. To by byla opoziční smlouva číslo dva.

Nebylo by to poprvé, zažili jsme to u Zemanovy vlády a viděli jsme, jaké negativní dopady to mělo. Vyřadila se řada kontrolních mechanismů. Ale bylo to mnohem férovější, než současný stav, tehdy to ČSSD a ODS přiznaly a nestyděly se za to.

Dnes je tu hlasovací blok 115 poslanců ANO, SPD a komunistů, ale vypadá to, že se za spolupráci stydí a zoufale ji popírají, i když spolu vesele hlasují.

Přeběhlíci nejsou nic, co by pozvedávalo společenskou kulturu. Nicméně každý poslanec se může svobodně rozhodnout, jak se svým mandátem naloží, a ta vláda měla ve Sněmovně většinu.

Měli by to férově přiznat. Hlasují společně v zásadních věcech i margináliích, jako je zasedací pořádek, a když jim řekneme, že vytvořili hlasovací koalici, tak se hrozně rozčilují. Měli by to přiznat. Nebyli bychom z toho nadšení, protože na první místo klademe liberální parlamentní demokracii, ale voliči tak rozhodli, a to musíme respektovat.

Proč, když s nimi otevřeně spolupracují?

Pro nás není alternativou podporovat vládu Andreje Babiše. Četl jsem teď mnoho komentářů, že by demokratické strany s ním měly vyjednat vládu, aby chudinka malá nemusel spolupracovat s extrémisty.

Proč? Třeba by zvítězily. Zajímavé ale je, že všechny ty komentáře se nepozastavují nad chováním ANO, že je ochotno spolupracovat s extrémisty, ale nad chováním demokratických stran, že nepomohou chudákovi Babišovi. Ale jeho nikdo přece nenutí, on chce.

Ty komentáře jsou bludy, protože když tu existuje sto patnáctka hlasů ANO, SPD a komunistů, tak jakákoli demokratická strana, která se obětuje a bude spolupracovat s ANO, aby nemuselo jít s extrémisty, tak by šla do vlády dělat pouze alibi a křoví ANO. To si totiž právě díky extrémistům, s nimiž je ochotno spolupracovat, jak se nyní ukazuje, vždy prosadí svou.

Mohu vám posloužit svou zkušeností z roku 2006, kdy jsem byl jako předseda KDU-ČSL ve vládě s ČSSD. Premiérem byl Jiří Paroubek. Měli jsme s ním koaliční smlouvu, ale on mohl vytvořit většinu i s komunisty. A na rozdíl od svých předchůdců říkal: „Tak nám to podpoříte, nebo to mám prohlasovat s komunisty?“

Bylo ale těsně před volbami, jinak bychom museli z takové koalice odejít, protože to žádná koalice nebyla. Slabší demokratické strany byly pouze stafáž a alibi, že nespolupracuje s komunisty. A proti Andreji Babišovi byl Jiří Paroubek noblesní diplomat, který držel slovo.

Pokud do vlády vstoupí jakákoli demokratická strana, tak Andreji Babišovi bude dělat alibi k tomu, aby si ANO s komunisty a SPD dělalo, co bude chtít. Ten precedens tu je a dobře si vzpomínám na Paroubkova slova, „když to bude potřeba, tak to prohlasuji s Marťany“.

Jestli někdo chce jít Andreji Babišovi dělat alibi, ať jde, my nepůjdeme. Já se proto musím smát takovým komentářům, které vycházejí i v novinách, které nepatří Andreji Babišovi, a musím se smát jejich naivitě.

To se snažíme všichni, ale kolaborace není východiskem. V minulosti si to leckdo mockrát myslel a nedopadlo to dobře. Lepší je přiznaná pravda, než kolaborace a lakování skutečného stavu.

Rozhodně si nikdo z nás předčasné volby nepřeje, ale kdyby byl neúspěšný třetí pokus, tak by předčasné volby musely přijít, ať si je přejeme či nepřejeme. Tak si to přeje Ústava.