K osmnáctinám si věnoval registraci vlastního politického hnutí

„Nenarazil jsem na žádný politický subjekt, který by otevíral pro mě důležitá politická témata, například mezigenerační soudržnost nebo rozpočtovou odpovědnost, a tak jsem založil vlastní,“ vysvětloval Novinkám student pražské Bezpečnostně právní akademie, který se o politiku zajímal už na základní škole.

Současná vláda ho zklamala. „A protože mi občanská povinnost říkala, jdi do toho sám, vyslyšel jsem ji,“ konstatoval mladík. Připouští, že šlo o trochu masochistické rozhodnutí vrhnout se v patnácti letech do politiky, ale prostě nemohl jinak.

„Rodiče nejsou politicky aktivní, spouštěčem byla moje nespokojenost,“ přemítá, co ho přimělo vydat se tou cestou. Zatím nelituje. „Hejty se objevují, ale když má člověk cíl a opravdu ho chce dosáhnout, nemůže ho nic odradit,“ míní s tím, že okolí jeho rozhodnutí vítá a podporuje.

Tatínek Marek přiznává, že synovo rozhodnutí nejdřív nebral příliš vážně. „Od jeho 14 let se spolu bavíme o politice, v patnácti, během rodinné dovolené za námi přišel s tím, že založí politickou stranu. Řekl jsem mu, že je to skvělý nápad. Dnes si už tak jistý nejsem,“ krčí rameny. Mladíka ale celá rodina podporuje. „Pomohl jsem s výdaji za výrobu letáků, koupili jsme stánek, rozkládací stoleček, sbírali podpisy do petičních archů. Dědeček je na něho velmi pyšný a vkládá do něho velkou budoucnost,“ vypráví Krutý starší, který plně souhlasí s Danielovými ideovými hodnotami, které do hnutí vkládá.

To neformálně existuje déle než rok, za tu dobu získalo asi stovku členů napříč věkovým spektrem. Politickou stranu zatím financují rodiny lídrů, členské příspěvky, drobné dary.

„Nejsme žádní revolucionáři, neříkáme, že všechno budeme měnit od základu. Ale jsou oblasti, kde změny musí nastat. Vláda dělá málo obzvlášť ve sféře veřejných financí. Není možné, aby po sobě nechala věští dluh než rozpočtový armageddon po Andreji Babišovi, Aleně Schillerové,“ upozornil. Výtky má i ke komunikaci vlády směrem k občanům. Oceňuje však zahraniční politiku a snahu konsolidovat.

Věnovat se chce hlavně veřejných rozpočtům. „V budoucnu nám může přitížit, když zadlužení poroste současným tempem. My říkáme, ne že uspoříme na úřednících nebo dotacích. Navrhujeme například zrušení výchovného, to je 19 miliard korun. Dal bych ženám i pět tisíc korun k důchodu za to, co pro nás udělaly, ale my na to teď prostě nemáme,“ nabízí jednu z možností Daniel, který míří do parlamentních voleb v roce 2025.

„Startujeme už teď, chci, aby lidi věděli, kdo jsme, co od náš můžou očekávat. Na nikoho ale nechci tlačit,“ řekl a pozval na květnovou programovou konferenci.

Vzor mezi politiky nemá. „Snažím se napsat vlastní knihu svého příběhu,“ usmívá se mladý muž, jenž svůj čas dělí mezi školu a politiku. Volný čas mu nezbývá. „Musíte naběhnout, jakmile otevřete oči. Abychom dohnali zkušené kolegy a dokázali jim konkurovat,“ ví mladík.

Cestu k úspěchu vidí také v pokoře a úctě k druhým. „Nepřišel jsem se hádat, zkusím zkušenějším kolegům vysvětlit, jak by to mělo být podle mě,“ představuje svoje vizi.

Ambice mají být vysoké, cíle realistické, reagoval na otázku, kam by to chtěl v budoucnu dotáhnout. „Uvidíme, kam nás to dovede, karty rozdávají voliči,“ uzavřel, než se před všemi úkoly, které ho ten den čekaly, vydal vyčistit hlavu během v přírodě.