Hlavní obsah

K lékaři šla s únavou, nakonec musela na transplantaci

Právo, Kateřina Severová

Skoro tři měsíce trápily Ingrid Beránkovou (33) bolesti hlavy, velká únava a vyčerpání. Postupně se její stav zhoršoval, až nebyla schopná vstát z postele. Vše přisuzovala svému hektickému životu. Nakonec se rozhodla jít k lékaři, kde přímo v ordinaci zkolabovala. O dva dny později jí doktoři v nemocnici diagnostikovali akutní leukémii.

Foto: CEITEC MU

Nátěr z kostní dřeně pacienta s akutní leukémií. Buňky jsou obarveny různými barvivy pro lepší viditelnost a rozlišení detailů. Nejsou vidět žádné jiné než nádorové buňky. V pozadí malé růžovo-fialové stíny jsou červené krvinky.

Článek

„Lékaři říkají, že v případě této nemoci můžete do tří měsíců zemřít. Já jsem to měla za pět minut dvanáct,“ říká Ingrid, která si své nejtěžší chvíle prožila před třemi lety, kdy bojovala o život.

Ingrid od dětství baletila. Přestože vystupovala v Národním divadle, rozhodla se ve svých pětadvaceti letech s profesionální taneční dráhou skončit. Chtěla být totiž právničkou. Ačkoliv šlo o velkou životní změnu, ta největší ji teprve čekala. A to v okamžiku, kdy si vyslechla diagnózu, že trpí akutní leukémií. Dokonce jednou z jejích nejzávažnějších forem.

Z baletky právnička

Mladá žena si přitom v začátku myslela, že jde jen o vyčerpání organismu. „Chodila jsem do práce a několikrát týdně dojížděla do Olomouce na právnickou fakultu. Ráno jsem vstávala ve čtyři ráno, spát jsem chodila pozdě v noci. Takhle jsem to dělala tři roky. Myslela jsem si proto, že jde jen o únavu,“ vypráví Ingrid. Nakonec se ale ukázalo, že trpí zhoubným krevním onemocněním.

„V první chvíli je to šok,“ vykládá mladá právnička o okamžiku, kdy se v roce 2014 dozvěděla pravé důvody svých potíží. V Ústavu hematologie a krevní transfuze na Karlově náměstí v Praze, kde byla hospitalizována, nakonec strávila téměř pět měsíců. Ze společenského života ze dne na den upadla do úplné izolace.

„Stále jsem byla připojena na hadičkách, nemohla jsem ven. Jediným spojením se světem byly každodenní návštěvy mé rodiny a počítač s internetem,“ upřesňuje Ingrid, pro niž byla jedinou záchranou transplantace kostní dřeně.

Té se nakonec dočkala dříve, než čekala. Přestože v příbuzenstvu se žádný vhodný dárce nenašel, v Českém národním registru dárců dřeně (ČNRDD) ano. „Někteří musejí čekat i několik let, pro mne se dárce našel během tří měsíců. Byla to jedna paní z Plzeňska,“ dodává.

Transplantace byla úspěšná, po třech týdnech mohla jít z nemocnice domů. O rok později se vrátila do práce a ke svému životu. Ačkoli v současnosti nebere žádné léky, ani jiná omezení nemá, přesto zvolnila. „Už se zbytečně nestresuji. Snažím se užívat života,“ doplňuje Ingrid, jež ale stále musí chodit na pravidelné lékařské prohlídky. Strach z toho, že by se leukémie vrátila, si nepřipouští.

Máme dva registry

Ročně v Česku některým typem leukémie onemocní kolem stovky lidí, u další zhruba tisícovky lidí se objeví porucha krvetvorby. Transplantace kostní dřeně je pro nemocné pacienty šancí vrátit se zpátky do života. Transplantace je úspěšná u dospělých z 60 až 80 procent, u dětí ze 70 až 90 procent.

V Česku fungují dva registry dárců. Jeden je v pražském IKEM, ten má zhruba 30 tisíc evidovaných dárců. Druhý je plzeňský ČNRDD, který se stal za čtvrtstoletí své existence jedním z největších registrů ve střední a východní Evropě. V současné době má téměř 75 tisíc registrovaných dárců.

Výběr článků

Načítám