Justice v Česku se zneužívá k házení špíny na druhé, tvrdí soudce

„Někdy mám pocit, že pojem demokracie je politickými protivníky zaměňován za zneužívání kriminalizace, tedy účelové podávání nejrůznějších trestních oznámení, které sice většinou skončí v přípravné fázi, ale řeší jakési dlouhodobě připravované cíle,“ uvedl Sváček.

Zároveň zdůraznil, že kriminalizace je prostřednictvím trestního zákoníku zneužívána rovněž hojně při rozvodech a manželských rozporech. „Advokát například matce poradí, aby třeba otce obvinila z toho, že zneužívá jejich dceru,“ dodal konkrétně Sváček.

Tím podle něho matka získá ve sporu potřebné body, i když se jedná o zcela vykonstruované obvinění, a to už jen tím, že se spor o děti následně značně protáhne.

Relativně novým fenoménem, který zde před deseti lety ještě nebyl, je podle soudce Sváčka zneužívání kriminalizace v lékařské péči.

„Dříve to byly spory o to, že lékař třeba uřízl zdravou nohu, ale dnes se setkáváme s tím, že pacienti žalují lékaře i proto, že doba rehabilitace je delší, než pan doktor sliboval. Je otázka, jak se v tomto bude lékařům pracovat, a jak budou ochotni se pouštět do riskantnějších zákroků,“ dodal Sváček.

Připomněl, že ve své praxi vidí, že ve velkém se zneužívá kriminalizace v podnikání, a to třeba tím, že už jen v přípravném řízení, po podání trestního oznámení, získá jedna strana o druhé údaje, které potřebovala, a pak stejně iniciuje zastavení věci.

Sváček se za zjevného souhlasu i dalších soudců pustil v této věci i do státního zastupitelství. To podle něho mnohdy ve skutečnosti neodůvodněně podává žaloby podle zavedené, ale špatné poučky „prožeňme to soudem“.

„Pro státního zástupce je jednoduší podat žalobu k soudu než nadřízeným zdůvodňovat, proč byla věc zastavena,“ míní Sváček.

Ke zbytečně zdlouhavým, zatěžujícím procesům podle něho přispívají i obhájci ex offo. Zatímco by v mnoha případech mohli věc zastavit, odložit nebo narovnat, neučiní tak, protože je otázka, zda pro ně není lepší prohnat věc všemi soudními institucemi až třeba k Ústavnímu soudu nebo do Štrasburku, a to vzhledem k jejich paušálním odměnám.

„Běda ale té zemi, která by připustila, aby ekonomické a jiné procesy nechala řídit přes trestní právo,“ uzavřel Sváček s tím, že zneužívání kriminalizace coby mocenského nástroje dovedl do maxima například ve 30. letech minulého století Adolf Hitler.

Soudci a právníci se shodují, že kriminalizace jako taková je samozřejmě nutná, a to u zločinců, kteří třeba loupí či ubližují druhým, ale na druhou stranu je nutné jí bránit tam, kde se jedná jen o účelové zneužívání trestního zákoníku, coby například přípravy na pozdější civilní spor.

Jedna strana podá na druhou trestní oznámení, nechá protivníka lidově řečeno vyškvařit, pak oznámení stáhne a už vede kauzu po občansko-právní linii, tedy v civilním sporu, ovšem s využitím informací získaných během doby, kdy byla záležitost v trestní rovině.

Právnickou konferenci o kriminalizaci překvapivě bez obalu otevřel ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd ČR Jan Bárta, a to kontroverzní otázkou trestu smrti. Prohlásil, že nechápe, proč byl zrušen trest smrti, protože pak u závažných činů, jako jsou vraždy, už postrádá smysl stupnice dalších trestů. Do pléna se zcela otevřeně zamýšlel nad tím, zda je v pořádku, že když někdo ukradne peníze, dostane osm let, a ten „kdo zabije a sní tři děti jen patnáct“.

Právnickou konferenci o kriminalizaci překvapivě bez obalu otevřel ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd ČR Jan Bárta, a to kontroverzní otázkou trestu smrti. Prohlásil, že nechápe, proč byl zrušen trest smrti, protože pak u závažných činů, jako jsou vraždy, už postrádá smysl stupnice dalších trestů. Do pléna se zcela otevřeně zamýšlel nad tím, zda je v pořádku, že když někdo ukradne peníze, dostane osm let, a ten „kdo zabije a sní tři děti jen patnáct“.

„Já tomu nerozumím,“ ukončil své vystoupení předseda Ústavu státu a Práva Jan Bárta.