Jurečka: Pomoc s energiemi spustíme v lednu

Po volbách jsme si jako KDU-ČSL řekli, že jedním z prioritních ministerstev, o které chceme usilovat, je ministerstvo práce a sociálních věcí.

Když jsme potom řešili vhodné personální obsazení, dospěli jsme nakonec k tomu, že v dané situaci je nejlepší variantou, když se resortu, který je v poměrně složité situaci a bude pod velkým tlakem zejména z hlediska nároků na státní rozpočet, ujme člověk, který má silnou politickou pozici. A tím je zcela nepochybně předseda politické strany.

Ve Sněmovně jsem v posledních osmi letech předložil desítky legislativních návrhů, které se týkaly tohoto ministerstva. Sociální problematiku sleduji velmi zblízka, z hlediska agendy sociálních služeb, jejich problémů, nejen financování, ale i lidského rozvoje.

Žádný ministr, když přijde na úřad, nemůže říct, že je odborník na celou oblast. Vždycky nějaké výseči rozumíte velmi dobře, ale pak jsou stejně agendy, které musíte dělat ve spolupráci s odborníky.

Úspěšnost ministra, schopnost řešit problematiku resortu, to není o jednom člověku v jeho čele. Jde o to, mít kvalitní tým a umět dobře nastavit výkon ministerstva.

Myslím si, že i zkušenost člena vlády po čtyři roky, účastníka tripartity, člověka, který seděl u všech koaličních jednání, kde jsme řešili i velmi složité věci, které se v minulosti resortu týkaly, ta životní a profesní zkušenost je podle mého názoru dnes mojí výhodou.

Takhle jsem to opravdu nikdy nebral. Upřímně, tady mě bude čekat náročnější práce, daleko víc odpovědnosti a neberu to tak, že je to něco prestižnějšího. Být členem vlády je jedna z velmi prestižních pozic, které může člověk v životě vykonávat, a já si toho vážím.

Jednáme o tom na expertní úrovni s lidmi, kteří tady tvořili pracovní skupinu, i se členy vlády, kteří dostali na prvním jednání mandát, aby se této problematice věnovali intenzivně. Kromě mě jsou to ministři průmyslu a obchodu, životního prostředí a financí.

Já řešení spatřuji v tom, že musíme společně najít opatření, které bude pomocnou rukou pro domácnosti a zároveň pro živnostníky a firmy, což je přesah, který musí řešit ministerstvo průmyslu a obchodu, a musíme hledat pomoc na úrovni EU a státního rozpočtu.

Z hlediska pomoci lidem budeme chtít v řádu dnů udělat legislativní úpravy, tak abychom dokázali modifikovat a zvýšit limity v rámci příspěvku na bydlení a abychom metodicky dokázali upravit i pravidla pro mimořádnou okamžitou pomoc. Aby tam, kde nebude stačit pomoc v rámci příspěvku na bydlení a zvýšení normativů, jsme to byli schopni doplnit touto pomocí.

K tomu musíme ještě udělat technické změny, abychom v rámci úřadu práce byli schopni nápor, který přijde v prvním kvartále, zpracovat a vyplácet rychle v řádu dnů.

Ano, mám představu, že bych 29. prosince předložil návrh postupu a že bychom v lednu na jednání Sněmovny už udělali legislativní změny, tak aby to už mohlo být v lednu v účinnosti.

On je navržen tak, aby byl ke schválení v prvním čtení, ale jsou tam ještě parametrické úpravy. Z informací, které jsem si sbíral od lidí z terénu, kteří se tomu věnují, návrhy o výši normativů nebudou dostatečně adekvátní situaci, jak se vyvíjí.

Proto budeme pravděpodobně tuto novelu načítat znovu a budeme ji asi projednávat ve stavu legislativní nouze.

To se teď v listopadu a prosinci stalo. A jaká pomoc lidem, kteří jsou ve velkém průšvihu, to je? Pomáháme lidem reálně z 25 až 30 procent za obrovských nákladů.

Kdybychom toto udělali, tak v příštím roce kombinace DPH a odpuštění části zeleného bonusu (navržená minulou vládou A. Babiše – pozn. red.) by znamenala za rok výpadek v rozpočtu přes 30 miliard korun. To je extrémně drahá pomoc a upřímně, živnostníkům a firmám to nepomůže vůbec, většina z nich jsou plátci DPH.

Teď budu s ministrem průmyslu a obchodu řešit situaci, na kterou mě upozorňují pekaři, kteří jsou závislí především na plynu. Také pro sklárny je to extrémně složitá situace, a pokud jim ministerstvo průmyslu nebude schopno pomoci v řádu jednoho dvou měsíců, bude to pro ně znamenat přerušení nebo ukončení výroby a propouštění lidí. Tady by DPH nepomohlo vůbec a zelený bonus jen částečně.

Jdu do toho s tím, že bych chtěl, abychom nakonec, byť k tomu byly připomínky a výhrady, rozhodnutí vlády, které bylo učiněno z hlediska zvýšení tarifů a odměn od 1. ledna, ponechali tak, jak to bylo navrženo. Budeme logicky sledovat další vývoj inflace a dopadů a budeme se případně bavit o tom, i v návaznosti na rozpočet, jaké další úpravy jsme připraveni dělat.

Na stole jsou však i otázky existenčního a životního minima, mimořádné valorizace důchodů, která ze zákona kvůli vysoké inflaci s vysokou pravděpodobností proběhne. Všechno musíme nějak seskládat do reality státního rozpočtu, tak abychom dokázali výdaje ufinancovat.

Za mě osobně je to, co jsme říkali před volbami a i po volbách, že nebudeme vláda, která bude dělat asociální politiku. Musíme vnímat realitu kolem nás. Sám jsem člověk, který bydlí na vesnici, mám pět dětí, sám jsem z pěti dětí, vím, jak je situace složitá nejen pro rodiny, ale i pro lidi, kteří žijí sami, protože energie nejvíc dopadají na domácnosti, v nichž žije jeden člověk nebo jsou senioři sami.

Vnímám, s čím se lidé potýkají, a proto chci být velmi obezřetný a opatrný v tom, jaké případné úpravy rozpočtu v návaznosti na snižování výdajů budeme dělat.

To byl slib, který beru osobně velmi vážně. Na jedné straně jsem si vědom toho, že nemůžeme žít na dluh, musíme zadlužení snižovat. Nikdo nechce, aby současné výdaje platily naše děti a vnoučata.

Na druhou stranu tady je extrémní situace, která zde dlouhé roky nebyla – kombinace covidové krize a jejích dopadů a teď energetické. Na to vláda prostě musí reagovat. Musí mít lidskou a adresnou sociální politiku.

Myslím si, že si dokážeme ty věci interně vyjednat, aniž by to znamenalo střet. Všichni tam sedíme jako členové vlády a předsedové stran a před volbami i po nich jsme jasně říkali, že hledat úspory v rozpočtu musíme. Samozřejmě v některém resortu se dají najít o něco lépe, jinde hůře, někde to jako tady na ministerstvu práce a sociálních věcí máte dáno zákonem a úsporu nejste schopni realizovat.

Úspory musíme hledat rozumně. Nemůžeme to dělat tupými škrty, myslím, že se všichni poučili z období vlády Petra Nečase. Toto období už nikdo nechce opakovat. To, že to nebude jednoduché, že to budou složitější jednání, s tím počítáme. Že bychom se kvůli tomu museli hádat, že by to mělo znamenat rozkol v koalici, to nepředpokládám.

Nechal jsem si připravit podklady rozpočtů resortu. Jsou tady ale provozní náklady, investice, které třeba můžeme odložit nebo je nechat zafinancovat z jiných zdrojů. Zadání beru vážně a řekli jsme si, že jsme schopni také nějakou úsporu najít.

Rozdělím to na oblast, řekněme, sociální a oblast problematiky zaměstnanecké politiky. Byl bych rád, aby stát dokázal vytvořit podmínky pro rodiče, které budou příznivé pro to, skloubit rodičovské a pracovní povinnosti. To znamená ještě větší podporu zkrácených úvazků, práce z domova.

ČR má stále potenciál pro rozvoj služeb pro rodiče. Stále jsou místa, kde například nejsou dostupná místa ve školkách, třeba v okolí Prahy, ve středních Čechách, v okolí velkých aglomerací. Takže na tom chceme dále pracovat.

Tyto věci bych chtěl, abychom promítli do zákoníku práce. Netýká se to jen rodičů a mladých lidí, ale také podpory pro seniory, kteří jsou sice již starobní důchodci, ale v rámci svých zdravotních a dalších dispozic by mohli být ještě nějaký čas na pracovním trhu aktivní. Chceme pro to hledat motivační prvky.

A co se týče roviny sociální, tak za mě je to stabilita sociálních služeb s ohledem na dlouhodobé financování, aby to bylo předvídatelné, abychom byli schopni rozvíjet zejména terénní služby. Bavíme se o paliativní péči, když to řeknu srozumitelným lidským jazykem, tam ta péče může být realizována v domácím prostředí, kdy klient má podporu své rodiny, chceme udělat maximum pro to, aby to bylo možné.

Potom je to otázka nastavení pravidelných valorizačních mechanismů, máme to v koaliční smlouvě, tak abychom nebyli v situaci, kdy se roky v určitých typech podpor neudělala úprava.

To je ještě na diskusi, zda to vztáhneme k průměru mezd nebo mediánu. To je technická věc, politicky klíčové je, že chceme, aby to bylo pravidelně automaticky valorizováno. Jestli to bude na hodnotě průměrné mzdy mezi 45 a 50 procenty, to je pak věc, kterou musíme potom ještě projednat v rámci tripartity, pokud tam bude shoda možná. Chtěl bych, abychom to během roku 2022 stihli projednat a připravit a abychom to stihli legislativně dokončit, aby to mohlo začít fungovat.

Nejsem člověk, který by chtěl předchozí práci, která tu byla odpracována, hodit do šuplíku nebo do koše. Budu chtít na věcech, na kterých už byla shoda, dále pracovat a dotáhnout je do finální legislativní podoby.

Myslím, že stát by měl mít dlouhodobě nějakou pracovní a odbornou skupinu, která by se kontinuálně důchodové oblasti věnovala. Neměla by to být záležitost ad hoc, protože ty debaty tady budou i v budoucnu. To není tak, že teď uděláme parametrickou změnu a pak už se dalších deset dvacet let nebudeme o důchodech bavit.

Náš koaliční program hovoří dost jasně o hlavních oblastech. To znamená o oblasti minimálního důchodu, dále složce zásluhové, která by měla akcentovat rodičovskou zásluhovost, vedle výše výdělku a odpracovaných let. Měl by být společný vyměřovací základ pro oba rodiče. Aby jej bylo možné použít, když jeden byl na rodičovské dovolené a druhý měl v rámci své kariéry výrazně vyšší příjmy.

Jde o to, aby zejména ženy nebyly potrestány za to, že se nějaký čas na úkor své kariéry věnují intenzivně výchově dětí. To jsou změny v oblasti zásluhovosti a mezigenerační solidarity. Budu chtít během dvou let, abychom je dokázali uvést v život.

Chci, aby tady byla motivace, aby senior, který může, na pracovním trhu zůstával, třeba v podobě částečného úvazku. Ale jít cestou zvyšování věku odchodu, pro to prostor nevidíme.

Je to téma a koaliční program na něj pamatuje. Mluví se o tom hodně dlouho. Budeme muset dopracovat klíčové věci, to znamená, které jsou to profese, jestli to budeme brát striktně podle kategorií, jak se o tom dnes mluví, nebo jestli s tím budeme pracovat z hlediska zdravotnického pohledu, nebo jestli do toho vneseme ještě jiné parametry. Ale rozhodně platí, že do toho je nutné zapojit i zaměstnavatele, aby se i on podílel na nějakém zvýšeném odvodu, aby toto bylo ufinancovatelné.

Budu chtít si k tomu s ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem po Novém roce sednout a detailně si říct, kdo bude které kroky realizovat. On má část některých finančních nástrojů, má i primární odpovědnost v bytové politice.

Chci, abychom se vrátili k legislativnímu ukotvení sociálního bydlení. To bylo připravováno už tehdy za naší (Sobotkovy) vlády. Nicméně, pokud k tomu stát nedá jasné finanční záruky, tak toto nikdy u obcí, měst, případně dalších účastníků nikdy nebude fungovat. Takže musíme vyřešit i tuto otázku, kde reálně na to stát může vzít finanční prostředky.

Chceme taky navýšit limity u státních půjček pro mladé rodiny. Druhé důležité téma mojí spolupráce s Ivanem Bartošem budou ještě vyloučené lokality. Chtěl bych, aby stát ve spolupráci s obcemi a kraji nastartoval jiný přístup. Zatím se stále někdo o něco snažil, ale výsledky nejsou skoro žádné. Chtěl bych, abychom otevřeli debatu o agentuře pro sociální začleňování, jaká je její role, abychom viděli výsledky toho, kam stát peníze dává.