Jurečka měl rezignovat a Svoboda odejít, míní mladý lidovec Talíř

(od našeho zvláštního zpravodaje z Ukrajiny)

Právě se nacházíme v Kyjevě. Jde o druhou zastávku humanitárního konvoje neziskové organizace Post Bellum. Tohoto konvoje se sám účastníte. Proč jste se připojil?

V loňském roce jsem měl možnost dohodnout partnerství Jihočeského kraje s Mykolajivskou oblastí. Šlo to hodně právě přes neziskovou organizaci Post Bellum, se kterou spolupracujeme dlouhodobě. Jejich činnost je perfektní. Jihočeský kraj byl dříve partnerem ruské Sverdlovské oblasti a po začátku války jsem chtěl, abychom uzavřeli spolupráci s některou z ukrajinských oblastí.

Tehdy jsme se sešli se zástupci Post Bellum, ti nám řekli, že organizace pomáhá mimo jiné v Mykolajivské oblasti, kde zná šéfa oblasti Vitalije Kima, a že pokud bychom chtěli, tak může partnerství zprostředkovat.

Loni jsme navštívili Cherson, ve kterém jsme objížděli nemocnice. Do některých poskytoval pomoc Jihočeský kraj, do jiných zase Post Bellum. Je to takhle přirozeně provázané.

Zmínil jste spolupráci s ruskou oblastí. Kdy jste to partnerství ukončili? Bylo to před plnohodnotnou invazí, nebo až někdy po jejím zahájení?

V den začátku plnohodnotné invaze jsme měli zasedání zastupitelstva. Když jsem si ráno přečetl, že byl Kyjev napaden, řekl jsem kolegům, abychom alespoň deklarovali, že stojíme za napadeným a že musíme zrušit spolupráci se Sverdlovskou oblastí. Na místo toho jsem navrhl spolupráci s ukrajinskou Mykolajivskou oblastí, ve které se v této chvíli snažíme pomáhat humanitárně, časem bychom ale chtěli prohloubit politickou a byznysovou spolupráci.

Právě do této oblasti také teď specificky pro vojenské kaplany v rámci humanitárního konvoje vezu do Oděsy chladicí vůz na převoz padlých ukrajinských vojáků pro otce Vasyla Virozuba, který je taktéž vojenským kaplanem.

Proč právě toto vozidlo?

Často to bývá tak, že si ukrajinská strana řekne, co přesně potřebuje. Dali jsme dohromady hlavy s katolickým biskupem Tomášem Holubem a řekli jsme si, že podpoříme vojenské kaplany, protože jejich funkce na frontě je nezastupitelná.

Následně jsme oslovili Post Bellum, která spolupracuje s Virozubem. Čekali jsme, že si řekne o obvazy, lékárničky nebo bible, ale on přišel s tím, že potřebuje chladicí vůz na převoz mrtvých zpět k jejich rodinám. V první chvíli mě to zarazilo. Je to surová realita války.

Pak jsme si řekli, že když tento vůz potřebují, pokusíme se ho zprostředkovat. Rozběhli jsme sbírku, kterou zaštítil biskup Holub, a za dva týdny jsme danou částku vybrali díky lidem na internetu. Sbírku jsme pojmenovali Poslední cesta domů a bylo potřeba vybrat 190 tisíc korun.

Říkal jste, že nejste na Ukrajině poprvé. Jaká byla vaše předchozí cesta a o co přesně šlo?

Poprvé jsem tady byl před rokem, když jsme uzavírali partnerství s Mykolajivskou oblastí. Tehdy jsme společně s Martinem Kroupou (vedoucí regionálního rozvoje neziskové organizace Post Bellum, pozn. aut.) jeli přes Lvov do Mykolajivu a Chersonu. Smyslem té cesty bylo stvrzení tohoto partnerství, já z pozice prvního náměstka jsem ho formálně podepsal. Řekli jsme si, co tato oblast potřebuje a jak my, jako Jihočeský kraj, můžeme pomoci.

Je vám třicet let, jste prvním náměstkem hejtmana Jihočeského kraje. Jak jste se na tuto pozici dostal?

Na počátku byl nějaký zájem o politiku, vždycky mi byla blízka, sledoval jsem ji. (František Talíř je synovec bývalého ministra kultury za KDU-ČSL Jaromíra Talíře, pozn, red.) Pak jsem se rozhodl vstoupit do KDU-ČSL, které plánuji zůstat věrný, ať už se bude dít v naší straně cokoliv. Potom, co jsem se ve straně rozkoukal, mi bylo nabídnuto, jestli bych nechtěl dělat asistenta Janu Bartoškovi. Díky této praktické zkušenosti s politikou jsem začal vnímat ty praktické služby pro lidi, kteří každodenně volají, s čím potřebují pomoct.

Poté jsem dostal možnost v roce 2019 kandidovat do europarlamentu ze šestého místa. Poskočil jsem na čtvrté místo, byl jsem tedy druhý náhradník. O rok později jsem díky dobrému výsledku v eurovolbách dostal možnost vést naši krajskou kandidátku, která byla koaliční. Skončili jsme s deseti a půl procenta. Málokdo tipoval, že půjdeme přes deset procent. Já tomu vždy věřil, jsme druhým nejsilnějším koaličním uskupením a já dostal důvěru být prvním náměstkem hejtmana.

Vy se pokusíte do Evropského parlamentu dostat i letos. S čím tam jdete a proč by měli lidé vykroužkovat právě vás?

Rozhodující pro mě byla loňská návštěva Ukrajiny, kde jsem si uvědomil, že výsledek války určí podobu Evropy na další desítky let. Právě tam, kousek od frontové linie v rozbombardovaném Chersonu, jsem se rozhodl pro kandidaturu do Evropského parlamentu. Jako europoslanec totiž mohu Ukrajině, a tedy i České republice a Evropě, pomoci víc než náměstek. Dále je pro mě důležité téma také boj s dezinformacemi a životní prostředí, které mám na starosti i u nás v Jihočeském kraji.

Vraťme se do minulého prosince. V den střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se šéf KDU-ČSL a první místopředseda vlády Marian Jurečka účastnil večírku na ministerstvu do ranních hodin. Pak tři týdny mlžil o tom, jak to vlastně bylo. Co na to říkáte? Účastnil jste se ho také?

Já tam nebyl a přišlo mi to smutné. Předsedovi bych ani nevyčítal to, že tam byl, ale ta jeho komunikace nebyla prostě správná. Nebyla citlivá vůči lidem. Samozřejmě by bývalo bylo správné ten večírek okamžitě zarazit, zrušit nebo přeměnit. Dát tam alespoň pietní moment.

Bylo ideální ho skončit, byla to chyba. Lidé chyby dělají a já Jurečku nebudu odsuzovat a odepisovat ho. Mrzí mě ale ta komunikace, druhý den se měl omluvit a říct, že to byla chyba. Mohl třeba darovat na pomoc rodinám nějakou finanční částku. Mrzí mě to o to víc, že osobně znám ty rodiny, které ta tragédie zasáhla. Důvěra k Jurečkovi je samozřejmě nalomena a jinak než velmi pokornou prosbou o odpuštění, si myslím, že ta důvěra zpět získat nejde.

Nakonec to pochopil i předseda. Mnohokrát se omluvil, i veřejně, a já si myslím, že je tenhle příběh už uzavřený. Zároveň je ale potřeba se z něj poučit.

Nazval byste účast na večírku selháním?

Určitě ano.

Českobudějovická KDU-ČSL v první polovině ledna kvůli tomu požádala o co možná nejrychlejší svolání celostátního sjezdu strany. Jaromír Talíř, váš strýc, Novinkám už dříve řekl, že měl Jurečka v souvislosti s večírkem rezignovat. Souhlasíte s tím?

Já sdílím názor svého strýce. Rezignaci bych považoval za správný krok. Jurečka později, asi i na základě zpětné vazby nejen z jižních Čech, dal k dispozici předsednický post v rámci KDU-ČSL. Na celostátní konferenci ale strana rozhodla, že za ním stojí. My, kteří jsme to viděli jinak, to respektujeme. Jde o demokracii v rámci strany.

KDU-ČSL má v preferencích dlouhodobě okolo dvou až tří procent. Čím si to vysvětlujete?

Pereme se sami se sebou. Uvnitř strany si říkáme, co je správné a co není. Útočí na sebe malé skupinky, což vytváří dojem, že celá KDU-ČSL se také pere. Myslím si, že máme poměrně dobré vztahy, ale místo toho, abychom se drželi věcí, ve kterých se shodneme, se zaměřujeme na ty, ve kterých shoda není.

Taky se nám často stává, že se necháme rozdělovat zvenku. Musíme změnit mentalitu uvnitř strany a definovat si, v čem se shodneme. To mi přijde nejdůležitější. Mým cílem je, aby lidé zase KDU-ČSL rádi volili. Jsou u nás nadějní politici, třeba Jan Růžička, radní pro finance v Ústeckém kraji. Nemá to tam vůbec jednoduché, jde o těžkou startovní pozici. Ale on dělá svůj mandát tak, jak nejlíp dokáže, plánuje tam investice do škol nebo do nemocnic a snaží se ten region pozvednout. Lidé pak tuhle práci vidí, řeknou si, že je Růžička dobrý politik, a pak tu naši stranu podpoří.

Mluvil jste o tom, že se uvnitř strany perete. V čem jsou spory?

Pere se pár lidí a je to mediálně hodně vidět. Jde o kulturní témata nebo o vyjádření ve Sněmovně, přijde mi to zbytečné. Teď třeba kauza Cyrila Svobody, který se s námi názorově úplně rozešel a je někde jinde. Podle mě by neměl být členem KDU-ČSL. Primárně bychom to ale měli vyřešit na domácí půdě a neřešit to veřejně. To nám moc neprospívá.

Preference vám padají dlouhodobě. Udělali jste si interní analýzu preferencí, plánujete ji udělat?

Pracujeme s daty a volebními mapami tak, jak umíme. Na rovinu ale říkám, že recept ještě asi nemáme. Čeká se hodně na to, co se stane na podzimním sjezdu a jestli nedojde k nějakým personálním změnám. Žádná data v ruce nemám. Myslím si ale, že bychom je měli mít. Analýza není. Možná ji má předsednictvo, ale já ne.

Nebylo by lepší na tom začít pracovat teď a nečekat na podzim?

Z dat, která máme k dispozici, se snažíme pracovat co nejsystematičtěji. Je potřeba vědět, jaké cílové skupiny oslovujeme a kam tu naši energii vlastně chceme a můžeme nasměrovat. Tady zatím prostě jednotnou koncepci v ruce nemáme. Proto jsem podporoval myšlenku co nejrychlejšího sjezdu, abychom to začali řešit co nejdříve. Převážila ale cesta podzimu.

Je být součástí SPOLU jedinou šancí KDU-ČSL, jak se dostat do Sněmovny? Myslíte, že byste byli schopni dostat se nad pětiprocentní hranici a proniknout do Sněmovny i vlastní silou?

Musíme být schopni kandidovat samostatně. Myslím si, že na to časem dojde. Je ale potřeba mít seřazené priority. Je potřeba primárně myslet na stát, až potom na KDU-ČSL. Jako poslední v žebříčku je třeba mít své vlastní politické ambice. To znamená, že my jako strana musíme sloužit a být platní občanům České republiky.

Pokud je tedy jedinou matematickou cestou toho, jak po roce 2025 udržet ve Sněmovně prozápadní a nepopulistický směr to, že budeme kandidovat v rámci koalice SPOLU, tak je podle mě správné tak učinit. Je ale špatné mít pětiprocentní myšlení. V krajských volbách v roce 2020 jsme si říkali, jak budeme mít sedm osm procent. Já jsem pořád opakoval, abychom si za cíl dali přes deset. Pak jsme jezdili po celém Jihočeském kraji a nakonec jsme se nad těch deset dostali.

Co myslíte, že by pomohlo, aby strana v preferencích opět stoupala?

Myslím si, že musíme být pro lidi více srozumitelní v tom, co děláme. Velmi si vážím práce Petra Hladíka, Marka Výborného a Mariana Jurečky. Snaží se dělat nepopulární věci. Zároveň mi ale přijde, že lidem nedokážeme naše kroky vysvětit, aby chápali, proč to děláme a jaké to bude mít důsledky v praxi.

Koncem března Bezpečnostní informační služba (BIS) rozkryla proruskou vlivovou síť v Praze, která se zaměřovala na eurovolby. Součástí byl i server Voice of Europe, který řídil spojenec ruského diktátora Vladimira Putina Viktor Medvědčuk. Člen KDU-ČSL, její expředseda Cyril Svoboda poskytl tomuto serveru rozhovor. Co si o tom myslíte?

Považuji to za obrovské selhání. My tu společně sedíme v Kyjevě a jakékoli, i nevědomé pomáhání Rusku, třeba i rozhovorem pro Voice of Europe, je prostě fatální a oslabuje podporu Ukrajiny, která je stěžejní.

Cyril Svoboda se hájí, že nevěděl, o co jde. Přijde mi to jako slabý argument a myslím si, že KDU-ČSL Svoboda poškozuje, protože dává rozhovory do médií, ve kterých se jeho jméno objeví v souvislosti se stranou. V rozhovoru pak říká, že je proti tomu, co říkají naši čelní představitelé. On asi ale není schopný vyhodnotit, že by ze strany měl odejít. My už jsme ho vyzvali k tomu, aby zvážil své členství. On tak učinil a zůstal. Je otázka, zda bychom měli přikročit k jeho vyloučení.

Předsednictvo ho tedy samo vyzvalo, aby zvážil svůj odchod ze strany a usneslo se, že jednání Svobody poškozuje stranu. Měl by podle vás opustit stranu? Pokud tak neučiní, měla by to udělat strana za něj?

Přijde mi ideální, aby ze strany odešel sám. Nejde ale jen o Voice of Europe, je to i spolupráce s Andrejem Babišem, kterému dělal poradce. Je to prostě špatně. Pokud by se hlasovalo o jeho setrvání ve straně, kloním se k tomu, že bych hlasoval proti pokračování jeho členství.