Jourová: Všichni chtějí do EU, nikdo nechce ven

Mottem Evropské unie je „Jednotná v rozmanitosti“. Nebylo v uplynulém roce příliš rozmanitosti a málo jednoty?

Na vztahu k Ukrajině se naopak projevilo, že Evropská unie umí být jednotná. Že bude po invazi Ruska na Ukrajinu náš postoj takto silný a jednotný, že bude jeden balík sankcí proti Rusku následovat další a že budou státy ochotny přispět financemi i zbraňovými systémy, to překvapilo nejen řadu expertů, ale hlavně samotný Kreml. Rusko rozvinulo informační kampaň a chtělo Evropany přesvědčit, že si Ukrajinci svůj stát nezaslouží. To se přece vůbec nepovedlo.

Jak do této jednoty zapadá Maďarsko?

Ohledně Ukrajiny máme shodu 26 států a Maďarsko, které má na věc hlasitě odlišný názor. Postoj Evropské unie k Ukrajině přesto hodnotím pozitivně. Na mnohých fórech jsem připomínala mnichovskou dohodu s tím, že něco takového nesmíme Ukrajincům připravit. Kdy a za jakých okolností tato válka skončí, musí rozhodnout především oni sami. Není to jen válka jednoho státu proti druhému, je to také souboj diktatury a demokracie. Kdyby se Putinovi podařilo válku vyhrát, byl by to signál pro všechny na světě, kdo mají choutky beztrestně si zabrat cizí území.

Je to tedy válka hodnot?

Nepochybně ano. Zmínila bych i hodnotu lidského života, stačí se podívat, s jakou lehkostí je Putin ochoten obětovat statisíce životů svých občanů. Opět se ukazuje, že život člověka pro putinovské Rusko nemá žádnou hodnotu. Proti tomu stojí evropský koncept, ve kterém jsou život a svoboda člověka na prvním místě. Demokracie v Evropě ovšem není perpetuum mobile, nemůžeme si u ní odškrtnout, že máme hotovo. Nikdy nebude hotovo.

Mluvíte o evropských hodnotách. Neobchoduje se s nimi právě v případě Maďarska ve stylu: My vám odblokujeme peníze, vy podpoříte Ukrajinu?

Musím zásadně odmítnout, že by taková dohoda existovala. Velmi jsem si oddechla, když maďarský premiér Orbán odešel z jednacího sálu, v zákulisí si dal kávu a tím umožnil, že se otevřou přístupové rozhovory s Ukrajinou. Souvislost s uvolněním blokovaných peněz pro Maďarsko tam ale nebyla (den před summitem EU a Orbánovým odchodem ze sálu Evropská komise uvolnila třetinu blokovaných peněz z fondů EU, asi 245 miliard korun, poté, co Maďarsko zveřejnilo plánovanou soudní reformu - pozn. red.).

Vyčerpali jsme všechny možnosti, jak donutit Maďarsko ke změnám v justici. Ty maďarská vláda opravdu připravila, to je třeba říct. Zatím jsou to změny jen na papíře, ale pokud nebudou fungovat v praxi, můžeme se k blokaci peněz zase vrátit. To Viktor Orbán ví.

Ještě když jsem měla na starost oblast lidských práv a spotřebitelské politiky, nastaly momenty, kdy se mnou Maďarsko chtělo tímto stylem obchodovat – oni odsouhlasí něco ve spotřebitelské politice a já udělám úlevu v oblasti lidských práv. Jsou ovšem věci, se kterými se obchodovat nesmí, to jsou právě i hodnoty. Neobchodovala jsem s nimi tehdy ani teď.

Měly by se ovšem otevírat přístupové rozhovory se zemí, která nemá kontrolu nad celým svým územím, jako je právě Ukrajina?

Z morálního hlediska by bylo velmi problematické, kdybychom řekli Ukrajině: Nejdříve si vyřešte území a pak se začneme bavit o vstupu. Je správné, že jde úsilí Ukrajinců ve dvou liniích. Jednak je to extrémní snaha vyhrát válku, i když jsou zdroje na ruské straně daleko větší, zejména ty lidské. Zároveň ovšem Ukrajina podává neuvěřitelný výkon tím, že ve válečné vřavě zavádí reformy, které potřebuje a které po ní chceme. Zatím jsme požadovali dva protikorupční zákony, jeden zákon proti lobbingu a jeden týkající se menšin. Po otevření přístupových rozhovorů ovšem začne daleko větší práce, všechny ukrajinské zákony se musí přizpůsobit evropské legislativě. Je to začátek opravdu náročného procesu a Ukrajinci hlásí, že jsou na to připraveni.

Než Ukrajina vstoupí do Unie, uplynou roky, nebo spíš desetiletí?

Viděla bych to spíše na roky. Procesně nejblíže mají do Evropské unie Černá Hora, Srbsko, Severní Makedonie a Albánie, se kterými už se otevřela přístupová jednání. Letos se ovšem Unie určitě o žádnou zemi nerozšíří, tak rychle jednání nepůjdou.

Těší mě, že už neplatí představa „plné členství, nebo žádné členství“. Vytipovali jsme si několik oblastí, kde se kandidátské státy mohou přiblížit Unii, aniž by byly členy. Státy se s Unií mohou propojit digitálně, energeticky, dopravní infrastrukturou, můžeme si vzájemně uznávat kvalifikace, kandidátská země může získat přístup na evropský trh, byť s omezeními. To vše může získat i Ukrajina, ještě než se stane členským státem.

Nehrozí, že dříve než se Unie rozšíří, o některého člena přijde?

Brexit podle mě sloužil jako dostatečně odstrašující příklad. Hodně Britů dnes lituje, že se nechali zmást, mimo jiné i dezinformační kampaní. Podle mě tedy Unie nebude přicházet o další členy. Spíše platí, že všichni chtějí do Unie a nikdo nechce ven.

Úspěchy ve volbách ovšem slaví osobnosti jako Nizozemec Geert Wilders, kteří kritikou Evropské unii nešetří.

Je to vždycky stejné. Protievropská rétorika přinese spoustu politických bodů, viděli jsme to v Nizozemsku, na Slovensku, možná to uvidíme i v Česku. Když se ovšem poté zasedne k jednacímu stolu, každý lídr si udělá jasno, jak výhodné je v Unii zůstat.

Takže si stejně jako předsedkyně Komise myslíte, že se i Velká Británie vrátí do EU?

Sdílím její optimismus, ale myslím, že se tak stane právě přes zmíněný mezistupeň, že budeme nacházet stále další oblasti pro spolupráci. Aktuálně jsme znovu uvolnili využívání programu Horizont Evropa, ten slouží k vědecké spolupráci (1. ledna se Velká Británie stala přidruženou zemí tohoto programu, britští vědci se mohou zapojit do tohoto programu pro výzkum a inovace - pozn. red.).

Jak vám do tohoto optimismu zapadají nedávné volby v Polsku a na Slovensku?

Jedna věc je, že jako liberálka jsem měla svoji představu o tom, jak by mohl vypadat ideální výsledek. V Polsku mi to vyšlo, na Slovensku ne. Jako komisařka se ovšem musím hlavně přičinit, aby byly volby ve všech zemích svobodné a férové, aby v každé zemi měla šanci na vítězství vláda i opozice, hřiště musí být rovné. Nesmí to být tak, že opoziční strany budou hrát do kopce a bez rozhodčího, jako je to podle mě ve zmíněném Maďarsku.

Jak v Polsku, tak na Slovensku se objevila tzv. deepfake videa, tedy videa upravená pomocí umělé inteligence. V Polsku pomocí těchto videí vložili do úst tehdejšímu premiérovi Morawieckému slova, která neřekl, na Slovensku se zase objevila falešná nahrávka, ve které opoziční politik Šimečka mluví o tom, že se zdraží pivo.

Ovlivnila tato videa výsledek?

Nemám taková data, abych mohla říci, že falešný záznam vyhrál třeba Robertu Ficovi volby. Určitě tam bylo více faktorů, třeba i faktor známosti, jistoty. Slováci chtějí mít v době nejistoty někoho jistého a pana Fica už znají.

Ovlivní tato deepfake videa i nadcházející volby do Evropského parlamentu?

Rizika umělé inteligence může vyřešit zase jen umělá inteligence, která bude konat na pokyn člověka. Stejně jako se vyvíjí technologie deepfake videa, vyvíjejí se i technologie, které tato videa umí odhalit. V nařízení o umělé inteligenci je také takzvaná klauzule transparentnosti – pokud je obrázek, video nebo cokoliv jiného zpracováno pomocí umělé inteligence, ať už celé, nebo zčásti, musí to být uvedeno. Pod tímto nařízením o AI je můj podpis, celé bylo psáno s myšlenkou, abychom nepustili tygra z klece, tedy aby umělá inteligence byla pod kontrolou člověka a nestala se z dobrého sluhy špatným pánem.

Na co si tedy mají voliči dát pozor, až budou sledovat předvolební kampaň?

Doufám, že se budou zajímat o to, kdo za kampaní stojí, nebo zda je uvedeno oznámení o využití umělé inteligence. Lidé také budou mít novou možnost, kterou považuji za jeden z úspěchů loňského roku, jde o nařízení o politické reklamě. Voliči si budou moci dát na svoji digitální poštovní schránku nálepku: Bez reklam. Bude to platit už letos na jaře, tedy ještě před evropskými volbami. Kdo nebude chtít vidět na internetu žádnou politickou reklamu, bude mít i tuto možnost.

Zatím se na nařízení o AI předběžně dohodla Rada a Evropský parlament. Kdy by mělo začít platit?

Bude postupně nabíhat v několika fázích. Jakmile dosáhneme finálního souhlasu, šest měsíců poté začnou platit určité zákazy použití umělé inteligence – jedná se zejména o použití státem, například aby nemohl v reálném čase skenovat obličeje všech lidí na ulici. Nechceme, aby v Evropě vznikl tzv. čínský model. Jsou tam výjimky, například když se bude hledat ztracené dítě, nemocný člověk s Alzheimerovou chorobou nebo kdyby existovala zpráva o tom, že se chystá teroristický útok.

V rámci Evropské komise vytváříme tzv. AI Office, Úřad pro umělou inteligenci, ten by se měl podílet na testování velkých modelů typu ChatGPT. Stejně tak budou vznikat národní úřady pro regulaci AI.

Stejně tak nastala dohoda u nařízení o svobodě sdělovacích prostředků. Nehrozí touto regulací, že svobody bude naopak méně?

Pro média je tam velmi málo povinností, například budou muset mít povinnost transparentně uvést svého vlastníka. V nařízení je uveden zákaz odposlouchávání médií – jedině v případě, že bude mít policie důvodné podezření na závažnou trestnou činnost, může k němu dojít, a pouze se souhlasem soudu. Navíc bude fungovat podmínka, že po skončení vyšetřování bude mít novinář možnost se dotázat, zda nebyl odposloucháván.

V pozici eurokomisařky už nebudete pokračovat. Zůstanete v politice?

To zatím nevím. Domlouvám se nyní na práci v akademické sféře, chci být někde, kde jsou mladí lidé a kde se dají využít mé zkušenosti. Určitě neplánuji rok volna.

Váš nástupce zatím není vybrán. Není už pozdě, zvlášť když se Piráti a STAN dohadují, kdo by měl kandidáta navrhnout?

Pozdě ještě není, ale evropská jednání se po volbách mohou rozběhnout velmi rychle a s novým předsedou nebo předsedkyní Komise bude potřeba začít mluvit co nejdříve. Česko by mělo mít několik silných karet v rukávu a jména by měla být v souladu se silným portfoliem, o které bude mít Česko zájem.

Jaké by to silné portfolio mělo být?

Nebudu dávat doporučení. Myslím, že mám sama silné portfolio, které bude na léta ovlivňovat vývoj v Unii i ve světě. Nezdá se mi ovšem, že by to v Česku rezonovalo. Spíše se hledí na to, kolik peněz který politik rozděluje nebo kolik kilometrů dálnic nechal postavit. Přitom na informační dálnici, jejíž pravidla ovlivňuji já, se pohybujeme všichni. Ale jak se říká, doma není nikdo prorokem.