Jojko: Lékařů ubývá, hrozí nám průšvih

Jaké obory nedostatek lékařů pociťují nejvíc?

Obecně se to týká všech dětských oborů, počínaje dětskými praktickými lékaři, dětskými psychiatry, málo je i dětských kardiologů. Co se týče lékařů pro dospělé, tak je relativní nedostatek psychiatrů. Zaznamenal jsem i to, že je málo dermatologů, neurologů a alergologů. U nich je to ale spíš sezonní záležitost.

Z našich dlouhodobých statistik věkového vývoje ambulantních specialistů vyplývá, že máme stejný problém jako praktičtí lékaři, 34 procent z nás je starších šedesáti let. Specialisté stárnou, a nestane-li se něco, lékařských profesí bude ubývat.

Co se má stát? Je to dlouhodobý proces.

Souhlasím, ale dělá se málo, aby se situace zlepšila. Studentů medicíny nepřibývá, a i kdyby přibývalo, tak plnohodnotnými lékaři budou ode dneška za dvanáct let.

Velký problém je to, co ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek nazývá „věkovou tsunami“. Husákovy děti se blíží k padesátce, což znamená, že pacienti nám budou přibývat. Zatím to není velký spád, ale pokud bude ubývat ordinačních hodin a do toho budou přibývat stárnoucí pacienti, máme zaděláno na průšvih.

Demografický vývoj se dal před lety předvídat…

Sám na to už několik let upozorňuji. Ministerstvo zdravotnictví, a tím nemyslím jen současného ministra, ale i jeho předchůdce, si vždy všimne jen toho nejurgentnějšího problému, jako je například nedostatek praktických lékařů. Opatření, které se v tuto chvíli přijímá, tedy navýšení kompetencí praktických lékařů a zkrácení doby jejich přípravy, očekávání podle mého názoru nesplní. Mladí lékaři budou potřebovat nabýt zkušenosti. Nevidím, že by byla snaha situaci zlepšovat systémově.

Jaké kroky je třeba podniknout nyní?

Je potřeba, aby přibylo česky mluvících studentů lékařských fakult a zároveň se zlepšily podmínky pro mladé lékaře. Mělo by ale přibýt i studentů středních zdravotnických škol, aby bylo víc sestřiček. Ideální by také bylo, kdyby se někdo konečně začal účinně věnovat odstraňování přebytečné administrativy v našich ambulancích.

Mohli by nedostatek lékařů aspoň částečně vykrýt doktoři z ciziny?

Je to jeden z kroků, ale je třeba mluvit o „spolehlivé cizině“. Souhlasím, že by bylo dobré pokusit se lékaře z ciziny přitáhnout. Ale ze západu k nám nikdo nemíří a otázka je, kdo sem míří z východu.

Tito lékaři musí mít příslušnou certifikaci, která platí pro celou EU. My ty podmínky nemůžeme změkčovat ani pro cizince, ani pro naše lékaře, protože pak bychom mohli mít problém se zbytkem evropských zemí, kde by třeba nemuseli uznávat naše diplomy.

Jste kardiolog. Zažíváme epidemii srdečních chorob?

Určitě ano, skutečně vidíme vyšší počet lidí se srdečním selháním, častější jsou poruchy srdečního rytmu, ale třeba i fibrilace síní, která byla dříve podstatně méně obvyklou chorobou.

Čemu to připisujete?

Myslím, že roli hrají dva faktory. Jeden je ten, že lidé žijí déle, doba dožití se prodlužuje. Druhým je zanedbaná prevence za covidu, kdy se pacienti k doktorovi báli přijít. A to jak v době, kdy je začalo bolet na hrudníku a infarkt „odseděli“ doma, tak na preventivní prohlídky.

Máme stále lepší metody léčby a jsme schopni pacientovi s infarktem pomoci, ale pokud si rychle nezavolá záchranku, aby lékařský zásah mohl přijít do dvou hodin, pak začne infarkt srdce ničit a naše možnosti jsou už velmi omezené.

Covidové lockdowny už dlouho nejsou, křivka srdečních chorob v souvislosti se zanedbanou péčí by se měla začít vracet do normálu…

Ano, když odmyslíme ty, co zůstali doma s infarktem, tak zbytek populace by se brzy měl dostat zpátky do situace před covidem.

Srdečním selháním dnes trpí i mladí lidé, aktivní sportovci. Je to skutečně záležitost poslední doby?

Spíš bych řekl, že se o tom dřív málo mluvilo. Některé nemoci, například arterioskleróza nebo ischemická choroba srdeční, jsou primárně spojené s vyšším věkem, ale například některé typy kardiomyopatií se týkají i mladých. Někteří trpí pocitem, že se jim nemůže nic stát. Do mé ordinace někdy přijde třicetiletý člověk, který si chce ověřit, že je zdravý, a diví se, když mu řeknu, že musí jít na operaci srdce.

Na co si mají lidé dávat pozor?

U arteriosklerózy a ischemické choroby srdeční existují typické rizikové faktory. Když mám v příbuzenstvu někoho, kdo ve třiceti onemocněl ischemickou chorobou srdeční, musím být obezřetný. Stejně jako když mám vysoký cholesterol, krevní tlak nebo cukrovku. Musím jíst zdravě, pohybovat se, nekouřit a vyhýbat se stresu.

Na druhou stranu kardiomyopatie se umí projevit až náhlou smrtí, to jsou ta úmrtí mladých fotbalistů na hřišti. Stejně jako prasklá výduť aorty, kdy je člověk buď bezprostředně ohrožen na životě, nebo zemře.

Jsou známy případy kapacit, které zemřely během vlastní přednášky na lékařském kongresu. Byli v sále plném kolegů lékařů, a stejně jim nikdo nedokázal pomoci. Pokud neabsolvujete speciální vyšetření, nemáte šanci zjistit, že kardiomyopatii nebo výduť na aortě máte. Praktický lékař to na preventivní prohlídce neodhalí.

Ani pomocí EKG?

Ne. Nechci EKG a měření tlaku podceňovat, ale tyhle nemoci neodhalí.

Může nárůst počtu srdečních chorob souviset s covidem nebo s očkováním proti němu? Říkalo se, že jedním z vedlejších účinků vakcín mohou být záněty srdečního svalu.

Covid srdeční sval nenapadá, případný zánět je až druhotným postižením. V praxi jsem zažil jak po očkování, tak po covidu velmi lehké záněty osrdečníku. Umím si představit, že by k podráždění srdečního svalu dojít mohlo, ale nezažil jsem stav, kde by se dalo jednoznačně prokázat, že by to bylo způsobeno očkováním.