Jízdy parními vláčky v ohrožení. Lístek by stál dva tisíce

„Je to totální soumrak nostalgie,“ řekl Právu Roman Kučera z plzeňského Iron Monument Clubu. „Zatím nemáme na letošek naplánovanou jedinou akci, nevíme, co bude. Požádali jsme o nějaké dotace, ale netušíme, zda je od měst a obcí dostaneme,“ konstatoval Kučera.

Je to uzavřený kruh. Potřebují jezdit, aby si vydělali na režii a údržbu, ale jízdy jsou tak drahé, že jsou bez dotací nereálné. „Když vypravíme vlak tažený naší malou parní lokomotivou zvanou Průmyslovka z Plzně do pětadvacet kilometrů vzdálených Plas, tak bude dneska stát nedotovaná jízdenka kolem dvou tisíc, a to samozřejmě nikdo nezaplatí,“ podotkl Kučera.

„Spotřebujeme dvě tuny uhlí a jeho cena loni vyskočila z šesti na dvacet tisíc korun za tunu. A k tomu si připočtěte celou řadu dalších nákladů,“ upozornil.

Že by spolek vypravil na koleje svoji chloubu – impozantní rychlíkovou Šlechtičnu –, je ještě méně pravděpodobné. „Jen její vystrojení, aniž by hnula kolem, by stálo tři sta tisíc. Cenu na kilometr ani nemáme spočítanou, byla by astronomická,“ doplnil Kučera.

Nostalgické jízdy zřejmě omezí i mocnější kolegové plzeňských nadšenců – Centrum historických vozidel v Lužné u Rakovníka, které spadá pod České dráhy. „Bez podpory ze strany ČD by náš provoz nebyl možný,“ potvrdil ředitel centra Marek Plochý.

„Loni jsme uskutečnili přes sto dvacet akcí s historickými vozidly, zhruba v polovině z nich šlo o vlaky tažené parními lokomotivami. A přepravili jsme desítky tisíc cestujících,“ připomněl Plochý.

Plán na letošek je zatím v přípravě. „Předpokládám, že počet akcí bude menší. Jednak kvůli růstu nákladů, uhlí stálo v předešlých dvou letech třikrát méně než letos a nejde jen o ně. Druhým vlivem je celkové zhoršení ekonomické situace,“ uvedl Plochý.

Situaci plzeňského klubu komplikuje fakt, že zmíněná Průmyslovka je momentálně v opravě. Měla to být generálka za 3,1 milionu, jenže veřejná sbírka vynesla jen 300 tisíc. „Tak dáme do pořádku akorát kotel, což bude stát asi půl milionu. Těch chybějících dvě stě tisíc investujeme ze svých prostředků, tím pádem nemáme na akce ani korunu,“ sdělil Kučera.

Jenže i když mašiny zůstanou v depu, stojí to pět set tisíc ročně. „Pronájem prostor, energie. A minimálně jednou za čtvrt roku musíme lokomotivy roztopit a projet, to je pokaždé dalších padesát tisíc,“ podotkl Kučera. „Teď hrajeme vabank, všechny naše prostředky jsme dali na opravu Průmyslovky, aby byla alespoň dalších šest let v provozu. Ale je tady i krizový plán: stroje předáme Národnímu technickému muzeu nebo do Lužné a skončíme,“ uzavřel.