Článek
Za pozornost stál kontrast mezi tím, co nám nabídli oba prezidentští kandidáti. Václav Klaus otevřel dveře do včerejška a kochal se. Vlastní sebechválou, no budiž, jenže z jeho slov vanulo „jest dosaženo“ jako vystřižené ze staré rakouské monarchie. Žijeme přece lépe a radostněji, jako jsme nikdy nežili, nicht wahr? Česká společnost si prostě hovinká v lůně reálného kapitalismu, takže jen žádné experimenty!
Jan Švejnar nabídl něco jiného. Dát české společnosti nové hranice, nové šance. Podle něho na to společnost má a je třeba toho využít. Znamenalo by to ovšem i stáhnout českého Honzu z pece a vystavit ho čerstvému povětří. Nemuselo by to být vždy příjemné. Ani českým politikům, kteří si už na pohodlné pelíšky zvykli. Avšak čím dříve by se to stalo, tím lépe. Protože čekat, že svět zbrzdí, či dokonce bude chodit do Prahy pro poučení, je představa poněkud upřílišněná.
Projev Mirka Topolánka, to bylo nanebepovýšení Václava Klause. Stoupal tam v takové spršce chvály a komplimentů, že v jeho záři by i ohnivý vozík Eliášův vypadal jako stará rikša. Jak oslavenci, tak oslavovateli však brzy pokazil náladu Martin Bursík. Předseda koaliční Strany zelených totiž promluvil jako tvrdý vůdce opozice. Není mi jasné, jak po Bursíkově projevu může fungovat koalice a vláda. Zřejmě podle mustru ze staré anekdoty: vlak se sovětskou vládou se zastavil. I rozhodla se, že bude dělat, jako by vlak jel.
Posíleni polední svíčkovou pustili se do sebe volitelé do sporu, zda prezidenta volit tajně či veřejně. Volbu tajnou považoval bych za přirozenou. Kdyby ovšem z trvání ODS na tajné volbě nekoukal podraz tak velký, že i kdybychom ho polovinu ulomili, zbytek by stačil na pěkný klacek. Je-li rozhodnutí modrých volitelů volit Václava Klause tak žulové, proč odmítat volbu veřejnou? No přece proto, že zalovili v hájemství opozice, koupili nějaké dušičky a při veřejné volbě by o investice mohli přijít. Zelení, kteří dříve na veřejné volbě netrvali, rozhodli se pro ni poté, co vešlo ve známost tajné jednání Klausova kancléře Weigla s proklausovským kortešem Šloufem, patronovaným penzistou z vysočinských hor Zemanem. Vzhledem k tomu, že i lidovci byli pro volbu veřejnou, musí ve vládní koalici opravdu panovat harmonie typu samá láska jen a smích.
Ještě se nezačalo volit a první vítěz byl známý. Ať se klausovci a švejnarovci prali, jak chtěli, komunisté už zase vyhráli. To oni rozhodují o prezidentovi. Oni, možní přeběhlíci a další, jimž velikost výslužky z ODS dovoluje i veřejně se přiznat k prodejnosti.