Hlavní obsah

Jiří Bartoška o festivalu: Chceme dokázat, že to umíme

Právo, Věra Míšková

Jen posledních pár dnů zbývá do zahájení 39. ročníku karlovarského filmového festivalu, který se koná od 2. do 10. července. V jeho čele stojí prezident Jiří Bartoška, který nám poskytl rozhovor.

Foto: Plzeňský Prazdroj

Bednáři Plzeňského Prazdroje předali pivní ceny autorům nejlepších truhlářských výtvorů.

Článek

Co podstatného se za těch deset uplynulých let z vašeho hlediska změnilo? Je například dnes už samozřejmostí finanční zabezpečení?

Je to pochopitelně jiné, ale o samozřejmosti nemůže být řeč. Začátky byly strašně těžké, to asi nelze vůbec srovnávat. Je také pravdou, že zhruba před třemi lety jsme najednou zjistili, že festival je finančně zajištěn a problémem se stala jeho technická stránka. Počet kinosálů, technické vybavení. Když nechceme, aby to pořád byla provizória, je to velká starost. Jenže po loňském roce se najednou ukázalo, že financovat festival je problém vždycky. Přicházejí noví ředitelé velkých společností, které jsou našimi partnery, a ti mají pocit, že by to měli dělat jinak než ti staří. Mají jinou marketingovou představu a festival se do ní nevejde. Problém je, že nemáme základní garanci státu. Přispívá 20-25 procenty rozpočtu a díky za to, ale nikdy nevíme dopředu, kolik dostaneme. Loni na podzim jsme byli skutečně ve složité situaci.

Nakonec to ale zase dopadlo dobře.

Zatím to tak pořád je. Stát nám letos dokonce zvýšil příspěvek z 20 na 25 miliónů korun a přidalo nám i město a kraj. Pak se k nám dokonce vrátili významní partneři, i když třeba v nižší kategorii partnerství. Ano, nakonec se to zase dalo dohromady. Ale je tam každý rok to "nakonec", kvůli kterému člověk nemá šanci udělat vizi festivalu do budoucna, protože je limitován tím, že sotva festival začne, už musí jednat o dalším ročníku a neví, jak dopadne.

Co by vám nejvíc pomohlo?

Bylo by příjemné, kdyby ministerstvo financí zařadilo festival do kapitoly ministerstva kultury, abychom nemuseli každý rok čekat,  jak rozhodne parlament. Ten na podzim přerozděluje peníze a my stojíme v řadě žadatelů o příspěvek: na dostavbu volejbalového hřiště, na opravu kulturního domu, na nový bazén... Mám pocit, že pro tak významnou kulturní akci, jako je mezinárodní filmový festival této kategorie, není důstojné čekat v řadě. Přitom třeba Berlinale hradí z poloviny město a ještě přidá stát, canneský festival je státní z osmdesáti procent. Chápu, že Berlín je bohatý a Cannes jsou Cannes, ale tyhle problémy jim prostě odpadají. V obou případech je hlavním garantem stát a podíl partnerů je taková fajnovost navrch. U nás jsou rozhodující partneři a fajnovost dodává stát.

Navzdory problémům s financováním a technickým zázemím se ale pořád daří nejen držet úroveň, ale jít pokaždé alespoň o kousíček výš.

My si dneska už nemůžeme dovolit jít s úrovní jakkoliv dolů. Musíme se tvářit - i když těch peněz nemáme tolik - že se nic neděje. To by byla určitá prohra festivalu. A jsem rád, že v minulých ročnících se opravdu vždycky podařilo přidat něco navíc - nový zvuk ve velkém sále Thermalu, titulkovací zařízení. Bohužel právě ty technické problémy přetrvávají, pořád nemáme dost kvalitních kinosálů. Sice jsme teď zahájili jednání s městem o rekonstrukci Lázní I, kde by mohlo být velké kino, ale takových nadějí už byl snad milión. Rozhodně letos a napřesrok se v tomto směru nic podstatného nezmění.

Tím hlavním je ale pořád program festivalu a jeho hosté. Jak jste letos spokojen?

Myslím, že se diváci i fanoušci hvězd mají na co těšit. Tým umělecké ředitelky Evy Zaoralové přivezl prima bijáky, mezi nimi i nejčerstvější světové novinky včetně vítěze Cannes. Mám přitom pořád pocit, že není důležité, aby na festivalu bylo co nejvíc filmů, to je pak pro diváky strašlivá honička a složité vybírání. Já sním o 230 filmech, "doktorka" to někdy vytáhne až na 290, ale letos mi udělala radost, máme jich 250. Jde o to, aby ta nabídka byla kvalitní, a to se, myslím, daří. A přijedou i báječní hosté: Harvey Keitel, John Cleese, Elijah Wood. Popravdě řečeno, chceme i tak trochu dokázat - po všech problémech, které se kolem festivalu letos rozpoutaly - že děláme něco, co za to stojí, a umíme to udělat dobře.

Teď narážíte na výsledky kontroly NKÚ, která vám vytkla, že jste nevyhlásili výběrové řízení na hotely a tím porušili zákon. Jak a proč se to stalo?

Protože zkušeností v tomto směru není nikdy dost, a když člověk nemá patřičné vzdělání, udělá chyby i po deseti letech. U nás logika zvítězila nad paragrafy: nelze vypsat výběrové řízení na existující hotely, když žádné další už neexistují. Jenže zákon to vyžaduje v každém případě, bez ohledu na logiku. Bylo to formální pochybení, a i když to byla i chyba lidí, kteří nám měli poradit, uvědomil jsem si, že nadšení a chuť něco dokázat, udržet festival v zemi nestačí. Ale nebylo to ve špatném úmyslu a mě nejvíc mrzelo, když to pak některé titulky v novinách až kriminalizovaly. Když média nedokázala říct, že nejen v Karlových Varech, ale vůbec v Evropě má jediný hotel - Thermal - šest kinosálů a pro festival byl postaven. Tak proč na něj dělat výběrové řízení? Pro nás byla kontrola NKÚ poučením, víme, čeho se vyvarovat. Jsou zkrátka věci, za které člověk platí, i když je udělal z nevědomosti a v logice.

Někdy se říká, že je u nás víc festivalů než filmů a ještě pořád přibývají. Ten váš je na vrcholu, jaký máte vztah k ostatním?

Mám pocit, že to je docela dobré - lidi mají možnost vidět filmy, které za jiných okolností díky situaci v distribuci vidět nemohou. Je pravdou, že se zvlášť dřív říkalo, že jiní umějí udělat festival za tolik peněz, kolik stojí jedna karlovarská hvězda. Touto optikou bráno by se ale také mohlo zrušit třeba Mistrovství Evropy ve fotbale a místo toho udělat 360 přeborů mládeže v Přelouči. Ano, šlo by to, ale nebylo by to ono. Karlovarský festival je zkrátka velký a zaplaťpámbu za ty další. Myslím, že festivaly by si neměly vadit, neměly by se konfrontovat, pokud se to děje, je to zbytečné a škodí to věci.

Co vám udělá na festivalu vždycky radost?

Úplně nejspolehlivější je pořád pohled do plného sálu a na zástupy mladých lidí, kteří k nám jezdí. Hlídám už týdny dopředu nervózně počasí, aby "mi" moc nemokli, chtěl bych pro ně lepší a pohodlnější sály. A pak brigádníci, kteří jsou hrozně anonymní. Vždyť nakonec na festivalu pracuje nějakých osm devět set lidí. Vždycky v neděli po skončení festivalu se sejdeme, abychom jim poděkovali, a potkávám tam lidi, kteří už na festivalu pracují pátým, šestým rokem. A makačka to je - úvazek na 24 hodin. Dostávají na rozloučenou hrnky s mým podpisem - někdo už má doma pěkný servis. A vlastně se mi líbí, že my s Evou jim kazíme věkový průměr - náš festival je nejen pro mladé publikum, ale hlavně ho mladí lidé dělají.

Co vám festival dal a vzal osobně?

Hlavně jsem rád, že mi nevzal divadlo. Nemám teď stálé angažmá - to bych jinak asi měl - a mohu dělat jen to, co mě baví, jsem sám sobě ředitelem, a to je nejlepší, co člověka může potkat. Hraju v Dejvickém divadle, Pod Palmovkou a v Divadle v Řeznické a je to akorát, teď jsem musel jednu věc odmítnout.

Zbývá jen popřát před začátkem...

Hezké počasí a prima bijáky. Věřím, že si diváci v tom kvantu vyberou, že si každý udělá takový svůj hodně dlouhometrážní film a ten si odveze v sobě domů.

Související témata:

Výběr článků

Načítám