Jihočeský hejtman Kuba: Nemůžeme mluvit jen ke svým voličům

Já bych je rozdělil na dvě skupiny. Jedna jsou organizátoři akcí, a myslím, že se ukazuje, že jsou to lidé, kteří se rekrutují z antivakcinačních a extremistických skupin. Druhá skupina jsou lidé, kteří na tu akci přišli.

To určitě ne. Je třeba je odlišit. Myslím, že premiér mluvil především o organizátorech té skupiny, když řekl, že demonstraci svolaly proruské síly. Je třeba si uvědomit, že v každé krizi se extremisté snaží dostat co nejvíc lidí na ulici, a dostat se tak k moci. To je fakt, který nelze ignorovat, a bude se tak dít i v době, která nás čeká. Vláda to nemůže podceňovat. V tom davu byli určitě lidé, kteří těm věcem nerozumí, najednou se jim mění podmínky, všechno se jim zdražuje, nemají, jak zaplatit energie, a hledají jednoduchá řešení. To je pro extremisty ideální stav. Odlišme tyto dvě věci a neignorujme strach lidí. Ale pokud jde někdo protestovat proti české vládě s tričkem Vladimira Putina, tak ten asi nemá stejný názor na směrování ČR, jako mám třeba já nebo premiér.

Právě proto tvrdím, že nelze šmahem odsoudit všechny. Vláda musí v této chvíli vnímat, že nemůže komunikovat jen se svými voliči, ale i s lidmi, kteří ji nevolili. To budou nejvíc zranitelné skupiny, které když budou mít pocit, že s nimi vláda nekomunikuje, nespolupracuje a nepomáhá jim projít touhle blbou dobou, mohou se snadno radikalizovat.

Nezapomínejme, že v posledních volbách propadl milion hlasů. Jsou to hlasy Trikolory, Přísahy, ČSSD a KSČM. Řada těchto stran a hnutí by byla schopna vytvořit asi úplně jinou vládu, než teď máme. Jejich voliči určitě nejsou podporovatelé této vlády, a to si bude muset celá pětikoalice uvědomit, že v tomto období bude muset mluvit s lidmi, kteří ji nevolili. Českou republiku čeká chvíle, kdy je třeba krizí provést celý národ, a nejen mluvit jen ke svým voličům.

Jedna věc je, co vláda reálně dělá a připravuje, jaké má možnosti, a druhá věc je komunikace. S hejtmany jsme nedávno uspořádali tiskovou konferenci, protože jsme byli přesvědčeni, že vláda už musí přijít s řešením energetické situace.

Nervozita nejen mezi občany, rodinami, ale i mezi firmami velmi narůstá. Pro mě je velice nešťastné, když se debata vede směrem, jestli budeme topit na dvacet nebo sedmnáct stupňů, nebo jestli budeme nosit jeden svetr nebo dva.

Problém je samozřejmě mnohem rozsáhlejší. Pokud nebudou energie, omezí se výkonnost českého průmyslu. Když to firmy nebudou schopné utáhnout a začnou propouštět zaměstnance, tak lidé nebudou řešit, kolik mají doma stupňů, ale to, že si nemají kam přijít pro výplatu.

Vláda musí přijít s jasným řešením a já tvrdím, že pan ministr Síkela měl už mít mnohem dříve připravené scénáře, které by se položily na stůl. Jsem rád, že se od té doby si­tuace rozhýbala. Diskutuje se o tom jednak na evropské úrovni, kde se řešení bude hledat asi složitě, ale věřme, že se to Evropě podaří. Když ne, vláda se musí příští týden postavit před občany a musí mít návrh řešení. Jsem rád, že kolem premiéra už je tým, který na tom pracuje. Neznám detaily, ale mám pocit, že už k řešení spějeme.

Je to tým, který pan premiér sestavil, protože chce situaci řešit a je to zcela v jeho kompetenci. My jim v tuto chvíli dáváme podklady za Asociaci krajů, protože potřebujeme zajistit energii pro municipální objekty, jako jsou nemocnice a domovy pro seniory, v další kategorii školy, poté muzea a kulturní instituce.

Musíme si uvědomit, že kdyby Česko procházelo skutečně závažnou energetickou krizí, kterou neumíme předpovídat – nevíme, jaké bude počasí ani zda se plyn úplně nezastaví – tak musí být jasné, že prioritně budeme řešit nemocnice a domovy pro seniory, a třeba muzea či knihovny se mohou teplotně redukovat. Pro mě je tedy důležité, aby to mělo nějaké schéma. Ostatní detaily neznám, ale vítám, že se konečně schází u stolu výrobci i obchodníci s energiemi, všichni hráči, kteří do toho měli být vtaženi už dříve. Bez nich se to řešení těžko hledá.

S panem ministrem Blažkem se v tomto dost shoduji. Pokud se něco v poslední době v Evropě vůbec blížilo k situaci, kdy by mohlo dojít k sociálním změnám, tak v tom bodě teď stojíme. Společnost je stále zasažena tím, co se dělo kolem covidu, a tohle je další zátěž. Je vidět, že je velmi rozjitřená.

Kdyby se extremisté snažili dostat tyto lidi na ulici třeba před rokem, rozhodně by jich nepřišlo 70 tisíc. To je nový faktor a politici by si měli uvědomit, že už nehrajeme o to, kdo vyhraje ve volbách, ale o to, abychom tu vůbec měli svobodné a demokratické zřízení. Lidi v krizi tíhnou k jednoduchým řešením a silnému vůdci. Takže tuto obavu sdílím a myslím, že je třeba brát ji velmi vážně a podle toho naši komunikaci vést.

Proto říkám, že je zapotřebí najít mechanismus. Ten bude muset být trochu jiný u rodin a u průmyslu. Liší se to i formou odběru energie. Výhoda zastropování je, že třeba zjistíte, že většina domácností má nakoupené energie i na příští rok za cenu, která je pro ně akceptovatelná a je pod tím stropem. A pak logicky pomáháme někomu, u koho už to přesáhlo za hranici únosnosti.

Stát musí najít takový model, aby to provozně i ekonomicky zvládl, a cest je více. Buď se dohodne s výrobci, že jsou schopni energii za tu cenu vyrobit a dostat na český trh. Pokud by to nešlo, nebo by to nešlo u části energie, pak ji stát musí vlastně nakoupit za vyšší ceny a peníze na podporu by si pak stáhl od výrobců formou daně. Uvidíme, jaký bude model.

V průmyslu je to složitější, tam některé firmy neměly na tento rok nakoupeno a třeba už teď fungují ve spotu, ale na příští rok zase už energie mají. To je dnes hlavní úkol MPO, přijít s návrhem, který je akceptovatelný pro celý průmysl.

Na přechodnou dobu je to v podstatě nutné, a proto jsme s ním přišli. Také jsem raději, když se věci řeší trhem, a tuto věc nepovažuji dlouhodobě za systémovou, myslím si ale, že přechodně je to řešení v podstatě nutné.

Je třeba si uvědomit, jakým způsobem nakupují energii municipality. Jsme svázáni zákonem o veřejných zakázkách, takže máme obchodníka, který za nás nakupuje na burze. Všichni jsme teď měli problém energie nakoupit. Na burzách, kde kraje dlouhodobě byly, se v podstatě poslední měsíce vůbec nenakupovalo. Takže státní obchodník je pro mě model, který by překlenul toto velmi „rozvibrované“ období. Neměl by ale fungovat dlouhodobě nebo napořád. Měl by zajistit, že v příštím roce nebo dvou budeme mít ve všech důležitých organizacích a municipalitách energii.

Nesmíme rezignovat na to, že zajištění energií je úkol státu. Energie potřebujeme k životu všichni, vyspělá a demokratická společnost přece nemůže dospět k tomu, že někdo na energie nemá, a tak si je nemůže koupit. Ať jsem pravicově, nebo levicově smýšlející, tohle není možné. Občané logicky očekávají od státu, že jim dostupné energie zajistí. Společnost se nemůže rozvíjet a růst, pokud nemá zajištěný dostupný přísun energie.

Dopadlo to nakonec tak, že nemáme nic. Zdědil jsem po svých předchůdcích, že Jihočeský kraj nakupoval na Českomoravské obchodní burze, která ale zamrzla a nešlo přes ni nakupovat. I proto jsme se chtěli setkat s vládou a vysvětlit, jak je situace komplikovaná.

Jako kraj jsme přešli na PXE burzu, kde se obchoduje, ale kraj musí se vstupem udělat dost procesů, protože nakupujeme energie pro 200 našich organizací včetně nemocnic. Zabralo nám to asi měsíc a půl, takže máme být možnost na PXE burze, ale počkáme, co nám sdělí vláda, a podle toho se zařídíme.

Jsme na tom stejně jako drtivá většina krajů. Energie máme nakoupené za stabilní ceny jen do konce roku, na příští rok žádné nemáme.

Zájem je velký, připojují se k tomu postupně všechna větší okresní města. Rozhodli jsme se pomoci rodičům, jejichž děti chodí do škol a rodina má menší příjem než 13 tisíc na jednu osobu v domácnosti. Využívají je i lidé, kteří doteď žádné sociální dávky nepobírali, ale kombinace drahých energií a inflace je dostala do potíží. Pomáháme jim s mimoškolními aktivitami jejich dětí, peníze ty rodiny nedostanou do ruky, ale kraj je vyplatí přímo školám nebo sportovním klubům.

Druhá část programu je zaměřena na zranitelné skupiny, seniory či invalidní důchodce. Za posledních čtrnáct dní zasedala zastupitelstva okresních měst a ta se všechna připojila. Je to věc, která je rozumná. Kraj získal na daňových příjmech za prvních osm měsíců asi o 750 milionů více, než jsme plánovali, takže část vy­užíváme na tento program.

Jestli má státní rozpočet nějaký problém, tak je to přezaměstnanost ve státních strukturách, bobtnání státu. V kraji jsme snížili počet státních zaměstnanců o 12 procent, reálně ubylo 60 úředníků z 500, čímž ušetříme zhruba 30 milionů ročně. Jsem přesvědčený, že daně mají být co nejnižší. Stát by měl nechávat peníze občanům v kapse, zároveň by měl být co nejštíhlejší. Neměl by vymýšlet další agendy, na které potřebuje další úředníky. Stát má silně redukovat výdaje na své vlastní fungování.

Takové ambice nemám. Petr Fiala je premiérem zaslouženě, protože dal dohromady koalici, která zvítězila ve volbách. Kdybych chtěl být v pražské politice, tak kandiduju v parlamentních volbách. Já jsem ale slíbil Jihočechům, že budu hejtmanem a budu to dělat nejlíp, jak umím. Ten slib dodržím. V jižních Čechách jsem rád, mám tu rodinu, malého syna. Nemám v této chvíli ambice posouvat se do Prahy. Už mi není 25, abych si neuvědomoval, jakou hodnotu má pro člověka čas.

Andrej Babiš to dělá podle mého soudu záměrně, aby vyvolal dojem, že v ODS je nějaký střet mezi mnou a Fialou. Žádný takový střet ale není. S Petrem Fialou si normálně telefonujeme, mluvíme spolu. Je to strategie Babiše, vyvolávat střety a rozbíjet jednotu ODS. Nejsme malé děti, abychom se tím nechali rozhodit.

To je spíš otázka na kolegy z pražské politiky. Jsem přesvědčen o tom, že koalice má jít s kandidátem do voleb tehdy, kdy má kandidáta, který je schopen uspět, dlouhodobě s ním pracuje a profiluje ho. To se nám v tuto chvíli nepodařilo, tak je třeba podpořit někoho ze stávajících kandidátů. Poslední, co by si mohla ODS dovolit, je opakovat výsledek z prezidentských voleb v roce 2013, kdy Přemysl Sobotka neuspěl a bylo to bráno jako symbolický neúspěch ODS. Narychlo hledat kandidáta, jen aby se postavil, by nebyla vůbec rozumná věc.

V tuto chvíli si na takové výroky počkám, myslím, že je na ně ještě čas.

Nesešel, je to dezinformace, úplný nesmysl. V hotelu Štekl bydlela delegace pana prezidenta s ministryní obrany Janou Černochovou, která přiletěla na jih Čech vrtulníkem. Já se potřeboval sejít s paní Černochovou a probrat s ní některé věci ohledně letiště. Požádal jsem ji, aby přijela za mnou. Nechtěl jsem tam jet právě proto, abych nemusel čelit těmto novinářským dotazům. Není to pravda.