Článek
Názor, že by soc. dem. měla Šmardovu nominaci držet, prolomil už například pardubický hejtman Netolický. Bylo by to ale pro soc. dem. důstojné řešení?
Myslím si, že by bylo rozumné, aby se Michal Šmarda vzdal nominace a vznikla dohoda na jiném jméně. Nechápal bych to jako prohru soc. dem. a výhru prezidenta Zemana. V této fázi ztratila celá naše demokracie, a ať si každý rozebere, kdo je za tu ztrátu úrovně jednání víc odpovědný.
Byla chyba, že ČSSD hned zpočátku vystupovala kategoricky. Změny ve vládě se mají předem kabinetně projednávat a teprve poté, co se vyjasní, se má podat formální návrh. V tomto směru tedy souhlasím s premiérem Babišem.
Bohužel se situace dostala do fáze, kdy jsou politická jednání obtížná, vznikly zátarasy ve formě různých stanovisek, kdo vyhraje, kdo prohraje, kdo ztratil důstojnost a tak dále. To pak brání normálnímu politickému řešení, které spočívá v hledání kompromisu.
Odborníci na ústavní právo doporučují poslancům, aby schválili ústavní žalobu na prezidenta Zemana. Souhlasíte s tím?
V pátečním Právu jsem četl podporu návrhu ze strany Václava Žáka, kterého jinak uznávám, ale řekl jsem mu, že návrh není podle mého soudu reálný. Naopak jsem ocenil Stanislava Křečka, který v témže čísle s těžkým srdcem doporučil soc. dem., aby přišla s jiným kandidátem na ministra kultury.
Ústavní žaloba, ať už v široké, nebo omezené podobě, reálnou šanci ve Sněmovně nemá. Může se kolem ní strhnout divadlo, kdy opozice bude kritizovat Babiše a předvádět různé hrátky, ale jejich dosah na veřejnost se neodvažuji odhadnout.
Jakkoli je kauza kolem jmenování Šmardy závažná, nemyslím si, vzhledem k problémům, které vláda řeší, že by kvůli tomu měl být prezident odvolán rozhodnutím Ústavního soudu. Není to něco, co by demokracii a politice v této zemi prospělo.
I kdyby soc. dem. přišla s jiným jménem, je tu ještě rozpočet. ČSSD si podle některých názorů požadavkem dalších 20 miliard pro své resorty připravuje půdu pro odchod z vlády. Vidíte to podobně?
Situace v soc. dem. se mi jeví dost nepřehledná. Po referendu, ve kterém se 60 procent členů ČSSD vyslovilo pro účast ve vládě, jsem předpokládal, že i nově zvolené vedení se bude chovat jednoznačněji. Rozpory ale trvají, vedení působí velmi disparátně, a těžko se tak může těšit důvěře svých nejbližších voličů i dalších občanů.
I jednání o rozpočtu mé pozitivní očekávání nesplnilo, je to příliš složitá hra, které normální lidé těžko mohou rozumět. Nevím, proč koaliční partneři v první fázi sestavování rozpočtu se nemohou kabinetně shodnout na určitých parametrech.
Místo toho se jednání stává věcí veřejnou, soc. dem. použije neobvyklý prostředek a v době okurkové sezony se na koaličního partnera obrací dopisem… Přidejme ještě k tomu demonstrace, které se mají na podzim opakovat na Letné. Zbytečně to oslabuje v podstatě jedinou možnou solidní vládu.
K výročí srpnové okupace vojsky Varšavské smlouvy se na 21. srpna chystá i protestní pochod na Hrad proti prezidentovi. Přitom Zeman byl člověkem, který po srpnu 1968 byl normalizačním režimem vyhozen z práce. Co tím demonstranti sledují?
Nejsem odpůrcem demonstrací, ale dávám přednost tomu, aby měly nějaké jasnější vyznění, aby občanům, ať už se jí účastní, nebo ji jenom pozorují, bylo jasné, jaký je směr. Chvilka pro demokracii je hezké úsloví, ale jestli z toho nebude nakonec rozladění, že to žádné zlepšení stavu demokracie nepřinese, že lidé budou zklamáni, že chodili demonstrovat a nic z toho není.
Nemyslím si, že demonstrace proti prezidentovi, navíc přímo volenému, má nějaký pozitivní smysl. Nepředpokládám, že by prezident mohl být tlakem ulice svržen nebo že by abdikoval. A proto říkám, že nevím, nakolik u demonstrantů nakonec nepřeváží spíš rozladění.