Článek
„U štědrovečerního stolu se nás s mými dvěma dětmi sešlo nakonec celkem osm, dva psi a jedna kočka,“ usmívala se maminka Lenka, která v karlovarské SOS vesničce opatruje celkem pět dětí mezi čtyřmi až devíti lety. „Měli jsme tradiční bramborový salát, ale místo ryby jsme zvolili raději krůtí řízky. Obávala jsem se totiž, že vánočního kapra se všemi kostmi by malé děti nezvládly,“ pokračovala maminka u vánočního stolu, na kterém ležela mísa s vánočním cukrovím. „Sami jsme ho pekli a samozřejmě ještě máme další schované za oknem, ale před obědem ho nechci dávat na stůl, protože by ho děti hned snědly. Opravdu se nám totiž povedlo,“ konstatovala.
Vánoční stromeček si pěstounská rodina koupila v obchodě jako každý jiný, ale ozdoby si děti s maminkou Lenkou vyráběly samy. „Borovičku jsme ozdobili společně o Vánocích dopoledne,“ popisovala Lenka. „Než jsme si po večeři rozdělili dárky, tak jsme si zazpívali vánoční koledy,“ dodala. „Hráli jsme Štědrý večer nastal a Nesem vám noviny dále pak Pásli ovce Valaši a také Jak jsi krásné neviňátko,“ vzpomínala osmiletá Martinka, která zpívající děti doprovodila na flétnu.
„Další vánoční zvyky jsme ale vynechali. Odlévání olova s tolika dětmi by nemuselo dopadnout dobře. Stačilo, když jsem na štědrovečerním stole zapálila svíčky. Když se v nich ty nejmenší něčím nešťouraly, tak je alespoň sfoukávali. Prostě děti,“ usmívala se.
Všichni byli z vánočních dárků, které jim přinesl Ježíšek, nadšeni. Předháněly se v předvádění právě těch svých. „Snowboard jsem dostal pod stromeček,“ hlásil hned u vchodu pěstounského domu devítiletý Patrik, kde si jej zkoušel na právě vytvořeném malém skokanském můstku ze sněhu. „A také jsem pod stromečkem našel jo-jo, které umím přehodit přes nohu,“ dodal později uvnitř domu v obýváku u vonícího vánočního stromku. „Já dostala knížku s notami a také kočičku od Pet shopu,“ ukazovala Martina. Nadšená ze srdíčka, které po otevření hraje a uvnitř něho tancuje panenka, byla šestiletá Anička. „Také jsem dostala morčátko,“ chlubila se.
Čtyřletá dvojčátka Gábinek a Kristián měli největší radost z hrajících kláves. Občas se o ně trochu přetahovali, ale jen do chvíle, než objevili jinou hračku. „Já myslela, že se budou přít o dětský notebook a oni o klávesy,“ podivovala se maminka Lenka. „Dostali ještě další hračky, například plyšové ježečky,“ dodala. „Já jsem měla rovněž bohatého Ježíška. Dostala jsem keramického psa,“ ukazovala. „Nebo několik knížek, hvězdičku či šátek kolem krku,“ doplnila.
Z velké společnosti dětí měla očividně největší radost fenka Boženka. „Podívejte, jak si sedne a podá mi pac,“ chtěla předvést poslušnost fenky Martinka, ale Boženka si místo toho lehla na hřbet a nechala se od dětí hladit. „Máme ještě jednoho psa Beryla, který je hodný ale štěká,“ poznamenala, zatímco byl slyšet z patra pěstounského domu.
„A možná budeme mít na návštěvě ještě jednoho psa,“ hlásila nadšeně malá Martina, ale to už ostatní děti mířily opět ven na čerstvý sníh, aby vyzkoušely nové sáňky a boby, které jim rovněž přinesl Ježíšek.