Jednadvacetiletá Lana bojuje na Ukrajině. Po dostudování práv chce soudit válečné zločince

Lana bydlí v malé vesničce na Ukrajině nedaleko města Pokrovsk. Téměř každý den odsud vyráží do míst poblíž fronty, aby pomáhala bojovat proti nepříteli, který jí za tři roky války vzal mnohé přátele i spolubojovníky. Válčit by přitom nemusela, nechtěla ale nečinně přihlížet utrpení a zkáze.

„Samozřejmě bojovat nemusím, jsem žena, a když jsem začala, bylo mi jen dvacet let. To je hluboko i pod odvodovým věkem pro muže. Nemohla jsem se ale dívat na to, co se kolem mě každým dnem děje. Jeden den se smějeme s přáteli, druhý den tu nejsou,“ říká posmutněle.

Ukrajinské dronařky jsou podle ní velice úspěšné, ale také velmi ohrožené. „Jsme cenným cílem nepřítele. Dronaři všeobecně, navíc ženy, na nich si Rusové vždy chtějí smlsnout. Zabít nás a nejlépe to zabití natočit je jejich cílem pro zlepšení morálky vojáků. Je to tvrdý boj. Sice dnes a denně koukám jen do speciálních brýlí a na displej ovladače, ale nejsem od války o moc dále než jsou naši vojáci v předních liniích,“ dodává.

Skloubit boj se studiem je podle ní složité, ale ne nemožné. „V mé jednotce vědí, že chci mít dobré vzdělání. Takové, které mi otevře svět a pomůže dohnat válečné zločince před soud. Spravedlivý soud, takový, který se našim lidem často nedostává,“ přeje si Lana, podle níž jsou ukrajinští zajatci nezřídka popravováni bez soudu. „To se nesmí dít na žádné straně,“ tvrdí a stále věří ve spravedlnost.

„Práva jsem si vybrala na začátku války. Každý by měl pomáhat, jak může, a mým dílem pomoci je boj pomocí dronu. A později, doufám, i úspěšně završené studium,“ vysvětluje své odhodlání, ale i cíle.

Lana si chválí i pomoc z Česka, především od dobrovolníků spolku SPARK, který na platformě DONIO vybírá prostředky pro nákup dronů a dalšího vybavení. Mimo jiné speciálních batohů na přenos dronů a také vozů, které pomáhají s odsunem raněných z předních linií. „Bez nich by to nešlo. Musíme se stále spoléhat na podporu dobrovolníků. Stát pomáhá, ale nestačí všude,“ vysvětluje mladá dronařka.

„Na Ukrajině nepomáháme jen Laně, ale i dalším ženám a mužům, které brání svoji vlast. Aktuálně děláme sbírku na nákup dronů, které budou sloužit nejen Laně, ale i dalším dronařům na Ukrajině. Přispělo i mnoho Čechů a doufám, že pomůžete dál,“ říká Lesya. Dobrovolnice, která žije přes dvacet let v Česku a na Ukrajinu včetně předních bojových zón jezdí i dvakrát měsíčně.

Boj dronařů a dronařek je vysoce efektivní a válka ukazuje, že technologie začínají mít silnou převahu nad klasickým bojem. Takovým, který znají vojáci z obou světových válek, ale například i z Afghánistánu a dalších konfliktních zón.

„Je tu hodně ostřílených chlapů. Začátek války byl jiný, ale drony se prosazují už dlouhá léta a ukazuje se, že se bez nich moderní bojiště neobejdou. My vždycky reagujeme na nepřítele, on zase na nás,“ popisuje Lana. A dodává: „Rusko podcenit nechci, ale myslím si, že ve vývoji dronů i protiopatření jsme před ním. U nás se kdejaký sedlák doslova přeškolil na výrobce dronů, pomáhá, kdo může. Rus minimálně v začátcích spoléhal na znalosti Íránu, který mu dodává drony Šáhed.“

Než najde, identifikuje a zasáhne cíl, nebo předá souřadnice, to někdy trvá i hodiny. Celou tu dobu jí hrozí odhalení nepřátelským dronem. „S ovladačem si nemůžete sednout někam do bezpečí. Musíte umět rychle reagovat na situaci, hlídat kapacitu baterií a zůstat chladní i v okamžicích, kdy okolo vás padají dělostřelecké granáty. Nejhorší je zůstat v klidu, když máte nepříznivé zprávy z fronty,“ dodává.

Do dnešních dnů Lana přišla o mnoho přátel i spolubojovníků, ale poznala i nová přátelství. „Každý se chceme jednou vrátit domů. Budeme se muset ale připravit i na to, že zemi budeme budovat znovu. Tolik domů, měst a vesnic už padlo a je v troskách, že nebude snadné se vrátit zpátky do života. Obrovsky potřebná bude psychologická podpora. Já sama ve svém věku viděla víc, než bych si kdy přála,“ dodává mladá dronařka Lana.