Je to rozčarování a smutek, říká moderátorka Hynková ke kauze Cimický

Státní zastupitelství v minulých dnech vrátilo kauzu Cimický policii zpět s tím, že hned u 26 z celkových 28 skutků znásilnění a vydírání hrozí podle informací Práva promlčení. Co na to říkáte?

Když jsem se to dozvěděla, bylo to pro mě velké rozčarování, protože je velký rozdíl – osmadvacet žen nebo pouze dvě ženy. Vzhledem k tomu, že i já spadám k té většině, kde by se to nepodařilo kvůli promlčení prokázat, tak by to samozřejmě bylo obrovské zklamání. Nejen pro mě, ale pro všechny ženy, které do toho šly. Otevřely celý ten případ a vkládaly své naděje do spravedlnosti. To, po čem toužily, tedy domoci se toho, že tento člověk za vše, co provedl, bude souzen, by najednou nebylo. Zůstalo by jen prázdno.

Za dva zbylé skutky by v případě odsouzení dostal i nižší trest.

Určitě by tam byl podle mě samozřejmě nižší trest, což je další rána do morálky těch žen. Myslím si, že jsme do toho šly právě proto, aby právo zvítězilo nad tím, co on tady prováděl a co se všechno dělo. Najednou by to právo prohrálo, i když to udělal, protože ty případy jsou policií prokázané. Navíc i těch 28 případů je jen špička ledovce, podle toho, co jsem různě slyšela, co on všechno dělal a spáchal.

Zmínila jste, že i váš případ je jedním z těch, které policie vyšetřuje a hrozí tam promlčení. Je to tak?

Ano, jsem vedena jako poškozená. Skutek, kterého se na mně dopustil, je posuzován jako znásilnění (Případ se odehrál v roce 2000 v Cimického ordinaci v době, kdy Hynková s psychiatrem spolupracovala jako redaktorka ČT na jednom pořadu. Záhy po příchodu ji prý napadl, povalil na pohovku, osahával na prsou a nepříjemně líbal. Dokonce Hynkové podle jejích slov u toho recitoval básničku o Šípkové Růžence. Podařilo se jí ale utéct. – pozn. red.).

Možné promlčení by se vás tedy dotklo osobně?

Určitě ano. I proto, že jsem vystoupila z té pro mě bezpečné zóny a zveřejnila svůj případ. Navíc cítím i určitou obrovskou zodpovědnost za všechny ty ženy, které jsou v tom se mnou a jejichž případ je horší než ten můj. Některým doslova zničil život tím, co dělal. Teď konečně stály před tím, že si s ním budou moci vše skrze právo vyříkat. Postavit se mu v plné síle a konečně si s ním srovnat účty. No a nyní hrozí, že se nic takového nestane.

Co s tím?

Je potřeba, aby se přihlásily i další ženy, které doteď ještě váhaly nebo neměly odvahu. Nebo si myslely, že jejich výpověď či to, co se jim stalo, není důležité. Anebo by na to raději zapomněly. Jenže jsme v situaci, kdy každá výpověď je v tuto chvíli velmi důležitá, aby doplnila tu mozaiku.

Pokud se tyto ženy obávají nějakého špatného zacházení nebo mají obavu, že když s tím vyjdou ven, že to policie bude znevažovat, tak je mohu uklidnit. Moje osobní zkušenost je zcela opačná. Jsou to profesionálové, kteří nedělají problematiku znásilnění a mravnostní kriminalitu poprvé. Chovají se k ženě s veškerým respektem. Nikdo nic nezlehčuje, berou to velmi vážně. Moje spolupráce s policií byla i přes to nepříjemné téma velice profesionální.

Hovořila jste s jinými poškozenými ženami?

Ne, ale myslím si, že i u nich bude reakce podobná jako u mě, tedy pocit rozčarování a smutku. Ale zároveň je u mě obrovská víra v to, že to dáme, že ženy, které policie potřebuje najít, se opravdu přihlásí. Podle mě si všech nás 28 teď někde přeje, aby ty ženy přišly, a cítíme, že ony přijdou na policii a výpověď, která je nyní zásadní, udělají. I když se navzájem neznáme, jsme propojené.