„Je to náš Halžák.“ Zlatý plavec David Kratochvíl dostal na uvítanou sladký bazén

Na cukrářské nádheře nechyběly olympijské kruhy, Eiffelovka a zlatá medaile. „A kde jsou ty další? Stříbrná a bronzová?“ rýpl si kdosi. David to záhy všem vynahradil, když ukázal celou svou skutečnou fantastickou medailovou kolekci pověšenou na krku - zlato ze čtyřstovky na volný způsob, stříbro ze znakařské stovky a bronz z polohového závodu na dvě stě metrů.

„Konečně doma,“ řekl Novinkám David Kratochvíl. „Je to skvělé, překvapilo mne, že je tady skoro celá Halže. Úžasné. Jsem strašně šťastný, že jsem mohl reprezentovat svoji Halži. Že tady mohu žít.“

„Jste skvělí,“ obrátil se na své sousedy, známé, kamarády, kamarádky, na plac před zdejším kulturákem jich přišlo nějakých sto padesát. „Je to boží, protože jste to udělali bez nějakých příprav, já to vůbec nevěděl. A dort je skvělý dárek, konečně se najím. Já totiž miluji sladké,“ prozradil.

Místní mu při paralympijských závodech fandili u velkoplošné obrazovky. „Věděl jsem o tom, taťka mi všechno reportoval, co se tady děje. Vědět, že vás lidi takhle podporují, že na vás myslí, je strašně fajn.“

Teď plavce čeká třítýdenní pauza. „Týden budu mít stoprocentně volno, nějaký odpočinek musím dát. To mi nakázal trenér, takže ho musím poslechnout. I když třeba běhat určitě budu,“ konstatoval David.

Kromě dortu upraveného tak, aby si jej David mohl bez obav osahat, dostal od obce dopis v Braillově písmu. O čem? „To se neříká. Jaký je to borec,“ alespoň naznačila místostarostka Kateřina Škrabalová.

V davu čekajících nechyběla Viktorie Hotová: „Naše rodiny spolu kamarádí, vyrůstali jsme spolu.“ Jaký je? „Super kluk. A strašně nadaný. Nejen na plavání, na všechno. Umí hrát na klavír, na akordeon, závodně hraje šachy, umí jazyky. A přitom je tak skromný. Než odjel na paralympiádu, tak jsem se mu snažila zvednout sebevědomí. Že ho tady všichni povzbuzují. No, asi to zafungovalo,“ podotkla s úsměvem.

Slova o skromnosti potvrdila i další z místních, Marie Peroutková: „To on je. Skromný kluk z vesnice. Celá rodina je taková, nepotřebují k životu honosné věci. Skromnost v nich je a medaile na tom nic nezmění.“

Podívat se přišla i Kateřina Vlková: „Já Davida strašně obdivuji. Čiší z něj úžasná energie, nadšení. Máme se od něj co učit.“

Vůz s Davidem doprovodilo hasičské auto. „Aby měl ten návrat trochu pompézní,“ smál se Josef Pýcha ze zdejšího sboru. „Osobně jsme spolu mluvili jen párkrát. Ale vnímám ho jako někoho, kdo skutečně něco dokázal. Hrozně mu držíme palce. A přejeme mu to. A jsme rádi, že je od nás.“

Prostě největší rodák, už v šestnácti letech? Starosta František Čurka v tom má jasno: „Těžko ho někdo dokáže překonat. V jakémkoliv oboru. V Tachově sice závodně plave, ale je náš. Je to Halžák.“