Je nouzový stav, tak ti dceru nedám. Někteří rodiče zneužívají pandemie k boji o dítě

„Mezi extrémní případy roku 2020 patří ten, kdy táta své dvě děti neviděl od poloviny března, tedy od vyhlášení nouzového stavu,“ popsala Právu Veronika Gawlíková, vedoucí Rodinné poradny v Centru sociálních služeb v Ostravě, kde narostl počet takovýchto konfliktů mezi rozvedenými rodiči o čtyřicet procent.

„U malých předškolních dětí jsou ale i dva měsíce strašně dlouhá doba. Mnohem hůře se po takové odluce navazuje malým dětem znovu kontakt s rodičem, kterého vůbec neviděly. Nastalá opatření a omezení musíme jako dospělí snášet rok, ale pro předškolní dítko a jeho vnímání to je jako deset let,“ uvedla.

Gawlíková je koordinátorkou projektu Nechme dětem dětství, který je financován Nadací Terezy Maxové dětem a společností CTP a pomáhá dětem ohroženým psychickým týráním a násilím v době rozvodu rodičů.

„Jakmile se na nás obrátí jeden z rodičů, okamžitě se snažíme tento řetěz přerušit a podnítit alespoň první kontakt při terapeutickém sezení. Když totiž dítě v nízkém věku nevidí rodiče měsíce, začne si ho mnohdy démonizovat. A čím jsou, častěji tatínkové, zoufalejší, že nemohou vidět své dítě, tím nešťastnější kroky podnikají. Volají policii, obracejí se na soud a dítě to vnímá jako další ublížení a boj. Takže i toto se proti nim otočí,“ řekla.

Pandemie ochromila soudy a boje o svěření dítěte do péče nyní trvají mnohonásobně déle. „Čím rychleji se ve sporech jedná, tím menší je šance k eskalaci konfliktu. Bohužel jarní situace pozastavila opatrovnické soudy. Konflikty narůstají a rodiny se k nám teď dostávají ve vyhrocenějších fázích. Nyní opatrovnické soudy pořád řeší resty z jara. Bývali jsme zvyklí, že do půl roku mohlo být rozhodnuto, dnes není výjimkou, že půl roku od podání návrhu k soudu není stanoveno ani datum jednání,“ upozorňuje Gawlíková. Podzimní vlna pandemie přinesla podle terapeutů další zhoršení dopadů rozvodů na rodiče a děti.

„Na jaře jsme pozorovali, že u některých rodin se situace zlepšila. Kopírovalo to náladu ve společnosti, že jsme všichni na jedné lodi a musíme si pomáhat a vycházet si vstříc. Pozornost rodičů se zaměřila jinam než na živení konfliktu. Na podzim se naopak situace často vyostřovala a promítala se do ní frustrace lidí,“ doplnila vedoucí rodinné poradny.

Náprava takto narušených vztahů trvá v lepším případě měsíce. Na tuto cestu se na podzim vydala Ema, jež navštěvuje první třídu, s tatínkem, kterého neviděla dva měsíce.

„Pan Jiří souhlasil, že Ema bude ve výhradní péči matky, ale chtěl s ní být co nejvíce v kontaktu. Nechtěl být táta jen jednou za 14 dnů, měl ji moc rád a Ema jeho taky. Když si maminka Lenka s Jiřím předávali Emu, vždycky se pohádali. Ema nenáviděla tyto chvíle. Když se předání blížilo, začínalo ji bolet břicho, byla smutná. Lenka si to vyložila tak, že Ema k tátovi nechce. Pak přišel březen 2020 a nouzový stav,“ popisuje sociální pracovnice jeden z příběhů. Školka byla zavřená, její matka pracovala z domova a z onemocnění měla velký strach.

„Omezení pohybu osob si vyložila tak, že odmítala předat Jiřímu dceru. Několikrát si pro ni přijel, hádali se, sprostě si nadávali. Jiří viděl, že Emě takové situace nedělají dobře, utíkala se schovat do pokojíčku, někdy plakala. Přestal pro ni jezdit, nechtěl ji trápit,“ řekla Gawlíková.

„Na podzim loňského roku se pan Jiří obrátil na naši poradnu, dceru totiž opět během druhé vlny nevídal. V tuto chvíli pracujeme s oběma rodiči a do poradny dochází i Ema. Pomáháme jí zůstat dítětem a obnovit vztah s otcem, kterého má ráda, jen v některých chvílích pro ni bylo bezpečnější nechtít tátu vidět,“ dodala.