Článek
„S nápadem přišla moje trasérka (asistent nevidomého při běhu, pozn. red.) Jitka, která minulý rok sama čínský maratón běžela. Sice je to standardní délka 42 kilometrů a já už maratóny běžel, ale tady bude 40 stupňů, ohromná vlhkost, pořád se běží do kopce a z kopce a na běžce čeká 5165 schodů, každý je jinak vysoký,“ řekl Právu Jan Bauer.
Možná i proto maratón na Velké čínské zdi ještě žádný nevidomý nikdy neběžel a Bauer tak bude první, který se na start tohoto závodu postaví.
Ze 160 zhubl na 80 kilogramů
O historické prvenství se v 16. ročníku maratónu, který startuje 21. května, zřejmě podělí s dalším nevidomým běžcem. I ten je Čech – Ondřej Zmeškal, který se o nápadu dozvěděl a chtěl se přidat. Nakonec se tedy vypravují z Česka dokonce dva týmy.
Běžel jsem půlmaratón v osobním rekordu jedna hodina a 37 minut. Když někdo běhá takové časy, chce je běhat za sebe, a ne s někým na provázku
Do Číny s Janem jede jeho trasérka, jež je s ním spojena provazem a upozorňuje ho na nerovnosti, překážky a zatáčky, a ještě dva muži, kteří se s ní mohou vystřídat.
„Sparing partnera, který se mnou udrží tempo, je dnes těžké najít. Minule jsem běžel půlmaratón v osobním rekordu jedna hodina a 37 minut, a když už někdo běhá takové časy, chce je běhat za sebe, a ne s někým na provázku,“ směje se Bauer.
Jeho vášeň pro běh se zrodila, až když ztratil zrak. Motivací byla váha.
„Měl jsem 160 kilo. Otevřel jsem si masážní salón U Slepejše, učil se o lidském těle a chtěl radit a pomáhat ostatním. Řekl jsem si, že musím začít u sebe. Přes posilovnu jsem se dostal k běhání a ke kolu. Dnes trénuju každé ráno, někdy také dvoufázově. Týdně tak deset hodin,“ popisuje nevidomý přípravu na maratón.
Z Prahy na Gerlach
Sportovní výzvy a jejich plnění se zdají být náplní života muže, který se přes slepotu a vážnou nemoc rozhodl o život poprat. Zvládá to podle svých slov díky podpoře své ženy a dvou malých dětí.
Kromě absolvování několika maratónů vyšplhal i na Gerlachovský štít, ke kterému dojel se svým parťákem na tandemovém kole z Prahy.
Celou trasu do Liptovského Mikuláše, která je dlouhá více než 585 kilometrů, ujeli za čtyři dny.
Se svou trasérkou Jitkou je Jan Bauer při běhu spojen provázkem a dostává od ní pokyny.
„Jako nevidomý jsem přelézal balvany doslova po čtyřech, měl jsem okopané holeně, krvavá kolena a sedřené prsty na rukách. Cesta nahoru trvala sedm hodin, dolů pak osm,“ popsal útrapy cesty na vrchol nejvyšší slovenské hory Bauer.
V srpnu loňského roku zdolal rovněž na tandemovém kole cestu z Prahy až do Itálie, místy, kde se jezdí jedna z etap Giro d’Italia.
Proč běhá?
Na otázku, proč si vybral zrovna běh a co mu jako nevidomému dává, má Jan Bauer jednoduchou odpověď.
„Jedni si chtějí pročistit hlavu, druzí chtějí zhubnout, aby se pak mohli najíst, a třetí je kombinace obou motivací. Já si chci pročistit hlavu i zhubnout. Co může slepý dělat za pohyb, aby to mělo smysl? Nechci se věnovat sportům, kde se distancuju od vidících,“ dodal.