Článek
Kvůli svému degenerativnímu onemocnění ztrácí cit v rukou, a dokonce i řeč. Život by tomuto pětašedesátiletému invalidovi z Olomoucka podstatně usnadnilo auto. Jenže posudkoví lékaři jeho žádost o státní příspěvek na vůz zamítli.
Absurdnost situace podtrhuje to, že před lety, kdy byly projevy onemocnění mírnější, muž příspěvek na auto dostal. Podle ombudsmanky Anny Šabatové nyní neuspěl kvůli až příliš přísnému přístupu posudkových lékařů. Podobné případy se jí hromadí na stole. Proto bude o věci jednat s vedením ministerstva práce a sociálních věcí.
Postup posudkových lékařů, tedy jejich výklad vyhlášky, je chybný
Jde podle ní jen o to, že někteří invalidé patří společně s mužem z Olomoucka do špatné škatulky. Pravidla pro udělování příspěvků na auto pro postižené jsou totiž v Česku nastavena tak zvláštně, že je podle nich výhodnější při podávání žádosti nemít ruku nebo nohu, než je mít nehybné.
Lidé bez končetiny mají totiž větší šanci na získání příspěvku. Státní příspěvek na auto činí od 100 do 200 000 korun.
Chybný výklad vyhlášky
I když mají žadatelé o příspěvek stejné problémy, na dvě skupiny je dělí to, jak lékaři vykládají prováděcí vyhlášku zákona o sociálním zabezpečení. Ta popisuje, jaké postižení musí invalida mít, aby příspěvek dostal. Mj. je možné příspěvek poskytnout, pokud je těžce postižena pohyblivost alespoň tří částí těla. Lékaři příspěvek přiznávají podle toho, jak invalidita vznikla, ne podle potíží žadatelů.
„Cítíme tu nerovnost, kterou je třeba odstranit. Postup posudkových lékařů, tedy jejich výklad vyhlášky, je chybný. Ti, jimž byla žádost zamítnuta a neuspěli ani s odvoláním, pak už mohou pouze podat proti rozhodnutí správní žalobu k soudu,“ uvedla ombudsmanka.
K tomu je podle ní nutné podat žalobu hned poté, co invalida neuspěje se svojí žádostí u posudkového lékaře a poté ani u posudkové komise ministerstva. To ale nestihl invalida odkázaný na pomoc bratra.
Ačkoli má téměř nepohyblivé všechny čtyři končetiny, posudkoví lékaři jeho žádost zamítli s tím, že jeho potíže „nejsou způsobeny postižením pohybového nebo nosného ústrojí“, jak to vyžaduje předpis, ale jde „jen“ o důsledek neurodegenerativního onemocnění.
„Hlavním smyslem příspěvku je pomoci člověku, který se nemůže hýbat. Hodnotíme jeho stav, ne co jej způsobilo,“ dodala Šabatová.