Pokud Česko zaspí, nebude z poválečné rekonstrukce Ukrajiny nic mít, říká odborník

Spolu s kolegy z různých polských univerzit a think-tanků jste přijel do Prahy diskutovat se zástupci české vlády a odborné veřejnosti o Iniciativě Trojmoří. Splnila cesta se Vaše očekávání?

Náš základní cíl bylo zorientovat se v tom, jak lidé v Česku projekt Trojmoří vnímají. Neměli jsme velká očekávání. Jsme si vědomi, že toto téma není u vás moc populární, nicméně po diskusích se zdejšími experty musím říct, že tu vidím velký potenciál, a to zejména díky v poslední době velmi dobře se rozvíjejícím česko-polským vztahům.

Setkali jste se také s lidmi z vládních kruhů. Jaké hlavní argumenty jste předložil pro to, aby se Češi do Trojmoří aktivně zapojili?

Iniciativa Trojmoří se týká budoucího hospodářského růstu v naší části Evropy. V uplynulých třech desetiletích jsme zažívali rozvoj, ale poslední dobou narážíme na stále více překážek pro to, abychom se rozvíjeli dál. V zásadě se jedná o strukturální překážky.

Nejsme schopni vymanit se z pozice pouhých subdodavatelů bohatých západních korporací z Francie, Německa, Nizozemska a dalších částí světa. Naše společnosti fungují na základě poměrně nízkých marží a nemají potenciál rozvíjet svoji inovativnost. A součástí tohoto problému je nedostatečná infrastruktura, která by naše firmy spojovala.

Pokud nemůžeme být bohatší a rozvíjet se v rámci těchto hodnotových řetězců, pak musíme vytvořit nové hodnotové řetězce, a to středoevropské. Naše i vaše společnosti chtějí mít lepší postavení na globálním trhu, nabízet inovativní výrobky, aby si mimo jiné mohly dovolit platit vyšší mzdy. Bez inovací se ale ocitáme mimo hru.

Základní podmínkou je rozvíjet spojení na ose sever–jih, aby se změnil ten aktuální model, kdy nějaká západní korporace sebere ty nejlepší talenty z Česka, Slovenska, Polska, spojí je dohromady někde jinde v Evropě a postaví si konkurenceschopný produkt s velkou marží. Místo toho bychom se mohli snažit budovat vlastní korporace a využít tento potenciál tady u nás. Na to ale potřebujeme dobrou infrastrukturu a více spolu komunikovat.

Jak si vysvětlujete, že některé země se v Trojmoří angažují více a některé země jako Česko zatím jen sedí na plotě a koukají?

Řekl bych, že ještě před pěti lety byly ty nápady, o kterých mluvím, považovány za docela vizionářské. Pandemie koronaviru a ostatně i dění na Ukrajině nám ale ukázaly, že disponovat těmito severojižními dopravními koridory je nezbytné. Nemůžete pomáhat Ukrajině s rekonstrukcí země, pokud nemáte dobré spojení s Polskem. Vždyť se podívejte, jak téměř všechny dodávky zbraní z Česka na Ukrajinu jely přes Polsko, nikoli přes Slovensko.

Velká část dopravní infrastruktury, která byla vybudována pro dobré časy, už tak úplně nestačí v časech krize. V pandemii, kdy byly přetížené přístavy v západní Evropě, jako je Rotterdam a Hamburk, mělo mnoho českých firem problémy s dodávkami zboží. V tu chvíli by se jim velmi hodilo mít dobré spojení s přístavem ve Svinoústí, který byl pro vás mimochodem hlavním přístavem v dobách socialismu. Říkejme tomu třeba diverzifikace dopravního spojení.

Česko je zemí, kde se ročně otevírá okolo 20 kilometrů dálnic, všechno tu trvá extrémně dlouho. Je pro Polsko vůbec naše země v tomto ohledu vhodným partnerem?

My jsme na tom před 15 nebo 20 lety byli dost podobně. Chce to čas. Pokud na to rezignujete, tak ztratíte experty a know-how toho, jak se to má dělat správně. Potýkáte se s obrovským množstvím byrokracie, chce to trpělivost a ochotu učit se od těch, kdo už v tomto ohledu uspěli.

Polsko je dobrým příkladem, protože má docela dobrý aparát na stavbu silnic a nyní se snaží tyto znalosti přenést na stavbu železnic. Bez toho se bude naše země jen těžko rozvíjet, zejména proto, že EU z enviromentálních důvodů podporuje právě stavbu železnic. V tom leží budoucnost.

Mluvil jste o spojení na ose sever–jih. Vlajkovými projekty Trojmoří jsou dálniční síť Via Carpatia vedoucí z litevské Klaipédy do řecké Soluně a dnes velmi často skloňovaná infrastruktura pro zkapalněný zemní plyn (LNG), tedy plynovody propojující terminály v Polsku a Chorvatsku. To bude drahé. Jsou na to peníze?

Zaprvé, existuje investiční fond Trojmoří. To je klíčové z politického hlediska, aby bylo jasné, že členské státy jsou k těm projektům odhodlány. V minulosti jsme v našem regionu měli trochu problém, že jedna země si svoji část dálnice postavila, zatímco sousední země ani nezačala. Takové příklady můžeme vidět i u Polska a Česka, takže koordinace je tady naprosto zásadní.

Se zdroji to tak složité není, máme standardní unijní zdroje jako kohezní fondy, ale i Next Generation (balíček na podporu oživení k řešení následují pandemie, pozn. red.), možná budou i další zdroje.

Zmínil jste investiční fond. Česká republika se vstupem do něj zatím váhá. K čemu by nám členství v něm bylo?

S Českou republikou, Slovenskem a Maďarskem již nyní sdílíme výrobní zařízení na konstrukci automobilů. Máme takovou dělbu práce, že mnoho dílů se vyrábí v Polsku, v Česku máte škodovky, na Slovensku se montují díly, v Maďarsku se vyrábějí převodovky a motory. Takže potřebujeme dobré spojení těchto oblastí a potřebujeme to také potom propojit s Ukrajinou, protože si jsme vědomi, že západní Ukrajina, zejména Lvovská oblast bude v budoucnu motorem růstu pro náš region. To není nic nového, takové tendence jsme viděli už před invazí.

Pokud se Česká republika chce podílet na rekonstrukci Ukrajině a mít přístup k tamní levné pracovní síle, pak potřebuje velice dobré propojení s Polskem. Líbí se nám myšlenka přepravovat výrobky a myšlenky mezi sebou, ale nikoli přes prostředníky, jakými jsou německé či francouzské společnosti.

Je to také jediný způsob, jak mít z rekonstrukce Ukrajiny nějaký prospěch, protože pokud nebudete mít mezi kvalitní dopravní spojení mezi Českem a Polskem, pak budou komponenty vyrobené na Ukrajině exportovány buď do Slovenska a Polska, nebo přímo do Německa. Česko by v takové chvíli bylo obejito navzdory tomu, že bylo během války společně s Polskem největším podporovatelem Ukrajiny na světě.

Jediným projektem, který Česko kdy do seznamu Trojmoří navrhlo byl megalomanský sen českého prezidenta Miloše Zemana, a to vodní koridor Dunaj–Ondra–Labe (DOL). Jaká je pravděpodobnost, že něco takového pod záštitou Trojmoří vznikne?

V zájmu Polska nikdy nebylo financovat DOL. To byl jenom návrh vašeho prezidenta, ale neřekl bych, že to někdo někdy reálně prosazoval. Z ekonomického hlediska totiž dává smysl vybudovat jenom malou část toho koridoru, a to z Ostravy do polského města Kandřín-Kozlí. To se vůbec nedává srovnávat s něčím tak abstraktním, jako spojení tří řek.

Nebyli jsme úplně nadšeni, když to bylo navrženo, ale ocenili jsme, že Češi projevili alespoň nějakou aktivitu než žádnou. Doufáme, že váš příští prezident bude iniciovat kvalitní debatu kvalitní návrhy, které budou dávat smysl i s výhledem na roky 2030 až 2040. Trojmoří je dobrou platformou, kde zájmy střední Evropy řešit. Asi si všichni uvědomujeme, že v Bruselu nám ne vždy úplně rozumí.