Článek
Boží hod vánoční patří spolu s Božím hodem velikonočním neboli Zmrtvýchvstáním Páně k největším svátkům liturgického roku. V poledne pronese papež František ve Vatikánu tradiční vánoční poselství Urbi et orbi (Městu a světu).
Název Boží hod vznikl zřejmě proto, že v tyto dny věřící častěji navštěvovali kostely a přistupovali četněji ke svatému přijímání – slavili tedy „duchovní hody“. Věřící by měli na Boží hod v tichu, klidu a míru rozjímat o příchodu Mesiáše na svět. Je také příležitostí sejít se u slavnostně prostřeného stolu. Božíhodové obědy byly bohaté i dávno v minulosti. Dříve byla v tento den lidem také zapovězena práce. Někde se prý ani nestlala lůžka, a pokud v ohništi vyhasl oheň, nikdo se neosmělil znovu ho rozdělat.
Památka narození Páně se slavila 25. prosince zpočátku jen v Římě, od 7. století se oslava stala součástí liturgie celé západní církve. Východní církev světila od 4. století slavnost Epifanie neboli „slavné zjevení se Božího Syna v těle“. Tento byzantský svátek Narození Páně připadal na 6. ledna.
O narození Ježíše se píše ve dvou evangeliích – Matoušově a Lukášově. První vypráví o mudrcích a jejich darech, druhý o dítěti položeném do jeslí a o pastýřích, kteří se mu přišli poklonit poté, co je k tomu vyzval anděl.
Papež odsoudil při štědrovečerní mši nenasytnost po moci a bohatství
