Jan Kysela: Příští prezidentův nominant do Ústavního soudu bude advokát

Na Ústavním soudu zůstalo jedno volné křeslo, druhé se uvolní v listopadu. Kdy přijdete s dalšími ná­vrhy?

Podle toho, co vím, nominace přijde v příštích dnech a budou to dvě jména.

Bude mezi nimi advokát, jak požadují někteří sená­toři?

Ano. Od počátku jsme se snažili o rozmanité reprezentativní nominace. Prezident už v srpnu řekl, že počítá s nominací advokátů, jenom to prostě dosud nepřišlo na řadu.

Senát odmítl schválit do Ústavního soudu Pavla Simona, předtím však nominanta dlouze griloval. Má pravdu prezident Petr Pavel, že senátoři svou kritikou odrazují od Ústavního soudu další kandidáty?

Zdaleka ne každý prahne po postu ústavního soudce natolik, aby mu stál za každou cenu. To, že se kandidátů senátoři ptají a grilují je, je vcelku logické.

Ale otázka je, jestli jsou kandidáti připraveni na to, že si o sobě budou číst x novinových článků, z nichž některé působí tendenčně nebo obsahují nepravdivé informace. Že se nestanete soudcem Ústavního soudu, není žádná hanba.

Už nominace prezidenta je jisté vyznamenání, spojené s nejistotou, jak dopadne. Ale nemělo by to být tak, že vás procedura poškodí i ve výkonu dosavadní profese.

Bylo navěšeno příliš mnoho polepek, jako je „protizákonný“, „neústavní“ atd. Pokud by toto byl model, pak se bude stávat, že bude přibývat lidí, kteří řeknou: Děkuji za důvěru, ale za těchto okolností o nominaci nestojím.

Děje se to?

Očekávám, že se to ukáže u další dvojice nominantů, zda dojde ke korekci či nějakému zmírnění diskuse. Pokud by i další dvojice čelila kritickým článkům, pak se může stát, že kandidátů ubude.

Nejsou podle vás výtky k Fremrovi a Simonovi relevantní? Fremr se podle některých za totality nechoval dostatečně morálně a Simon zase možná obcházel zákon při podnikání.

Senátoři se mohou řídit lecjakými argumenty, tyto, co říkáte, jsou věrohodné. Proti tomu se nedá nic namítat. Já mluvil spíš o novinářích než o senátorech. Je něco jiného, když si vykládáte něco mezi stěnami Valdštejnského paláce, a něco jiného je, když si o vás články čtou vaši blízcí… Senátoři se samozřejmě mohou rozhodovat úplně volně. Ale je rozdíl, když řeknete, že vám vadí nějaká skutečnost, která by podle vás neměla být s kandidátem do Ústavního soudu spojovaná, a něco jiného je, když použijete slovník, který z nominanta udělá amorálního člověka, který se chová protiústavně.

Proč nechcete, aby si některý z končících ústavních soudců mandát zopakoval?

S panem prezidentem jsme se shodli na tom, že aby byl ústavní soudce nezávislý a nestranný, neměl by být vystaven pokušení odhadovat, jak bude jeho rozhodovací činnost zvažována při renominaci. Máme příklady pana doktora Výborného a Nykodýma, kteří byli renominováni, ale neprošli Senátem, kterému se nelíbilo jejich rozhodování o církevních restitucích.