Jak zvládnout agresory v rodinách? Chystá se systém terapií

„Práce s původci násilí musí být součástí prevence. Rozšíření nabídky programů je velká priorita, s vládou se zaměříme na zvyšování jejich dostupnosti a kvality. Mým cílem je, aby každý, kdo se partnerského násilí dopouští a je u něj alespoň minimální šance na změnu chování, mohl odpovídající terapii absolvovat,“ sdělila Laurenčíková.

Podle průzkumů domácí násilí v Česku zažívá každá třetí žena a každý desátý muž.

V současné době poskytuje programy pro zvládání agrese a násilí zhruba desítka organizací, například Spondea či Nomia. Všechny dohromady poskytnou terapie téměř tisícovce agresorů ročně. Na financování této služby bylo letos vyčleněno 18,5 milionu korun z Norských fondů.

„V příštím roce se chceme zaměřit na systémové financování této podpory, například skrze dotace ministerstva práce a sociálních věcí či dalších resortů,“ řekla Laurenčíková.

Terapie jsou ale nyní dostupné jen těm, kterým jsou nařízeny soudem či přestupkovou komisí. Podle ředitele vládního výboru rovnosti žen a mužů Radana Šafaříka je ale agresorů na terapiích vzhledem k počtu případů domácího násilí málo.

„Relativně nově mohou účast nařizovat i přestupkové komise, kde je o tom nízké povědomí. Na to se chceme soustředit,“ dodal Šafařík.

Vládní výbor spolupracuje s ministerstvem vnitra a měl by pomoci k vytvoření jednotné zákonné definice domácího násilí v půlce příštího roku. „Definice by se měla přepsat i do přestupkového zákon. Počítáme s tím, že by pak vznikla metodika pro přestupkové komise, jak rozeznávat domácí násilí a jak nařizovat programy,“ dodal Šafařík.

Podle Laurenčíkové je důležité i vzdělávání soudů, kdy je vhodné terapii nařídit. Na tom chce spolupracovat s Justiční akademií, která podobná vzdělávání pracovníkům ministerstva spravedlnosti a justice poskytuje.

Dalším odborníkům, jako jsou terapeuti či psychologové, má zase pomoci kniha Násilí je možné zastavit. Ta vznikla ve spolupráci Úřadu vlády a norské organizace Alternativa násilí (Alternativ til Vold). Podílelo se na ní třicet norských a českých autorů. Kromě příběhů klientů obsahuje texty o tom, proč se lidé násilí dopouštějí, jak s nimi mluvit a jak jim pomoci.

Spoluautorka knihy, psycholožka Barbora Jakobsen poznamenala, že v praxi často potkává čtyřicátníky a padesátníky, kteří v domácím násilí vyrůstali a následně si ho přenesli i do dospělých vztahů.

„Takový člověk mi říká, že jsem první, s kým o tom ve svém životě mluví. S takovými lidmi je nutné pracovat, protože jsou to ti, kteří mohou násilí zastavit. Je nutné, abychom o tom začali mluvit,“ přiblížila Jakobsen s tím, že v Norsku po terapii výskyt fyzického násilí v rodinách klesl.