Článek
„Naše myšlenka je v tom, aby celá problematika ochranných léčeb byla ve státní správě. Jestliže stát ty léčby cestou justice nařizuje, vykonávají je státní psychiatrické nemocnice, tak proč najednou máme střih a jsme v privátní ambulantní sféře? Takže všechny typy ochranné léčby by měly jako dříve být v gesci státu,“ řekla Právu Hajnová.
Její komise má připravit opatření i zmiňovaný zákon, aby se zamezilo podobným tragédiím jako té nynější ve Žďáru nad Sázavou.
Tam ambulantně léčená paranoidní schizofrenička zavraždila šestnáctiletého studenta a pobodala dvě další dívky i policejního vyjednavače.
Peníze dodají resorty
Hajnová míní, že by ve státním rozpočtu měla být zvláštní kapitola týkající se právě ochranné léčby, do které by přispívala trojice ministerstev, jichž se problematika dotýká – zdravotnictví, spravedlnosti a práce a sociálních věcí.
Dřív soudce chodil rovnou do léčebny, takže přesně znal stav lidí, jak se vyvíjí
„A z toho chlívečku půjdou peníze do příslušných státních zařízení: léčeben a sítě ambulantních kvalifikovaných lékařů,“ má jasné představy dlouholetá někdejší primářka psychiatrie v Brně-Černovicích a zároveň přední česká sexuoložka.
Současní ambulantní lékaři jsou vesměs soukromí a řadu jejich úkonů neproplácejí pojišťovny, a proto se prý kvůli finanční, časové i administrativní zátěži do takové praxe nehrnou.
Jakmile by ale nebyli limitováni a zodpovědnost včetně té finanční převzal stát, mohli by se podle Hajnové potenciálně nebezpečným pacientům věnovat více a častěji než jen celkové 2,5 hodiny za rok, což nyní hradí pojišťovna.
Například zmíněná útočnice ze Žďáru chodila sice po svém únorovém propuštění z ústavní léčby až do říjnové tragédie pravidelně na kontroly do ambulance, jenže jejich frekvence byla jednou za měsíc.
| Co se má změnit |
|---|
| – samostatný zákon o ochranné léčbě |
| – státem placená síť psychiatrů |
| – centrální registr pacientů v ochranné léčbě |
| – úředníci budou pacienty kontrolovat doma |
| – specializovaní soudci |
| – častější využití detenčních ústavů |
Šéfka komise chce prosadit i řadu dalších změn, které by zase měly dát dohromady rozpadající se systém léčby psychicky nemocných, kteří by mohli ohrožovat svoje okolí.
„Pan premiér (Bohuslav Sobotka) měl naprostou pravdu, když řekl, že to (tragédie ve Žďáru) bylo selhání systému,“ konstatovala expertka.
Pacienty pohlídají úředníci
Mezi její návrhy patří například i zapojení probační a mediační služby, jejíž zaměstnanci by mohli být stejně jako v minulosti terénní sociální pracovnice v bezprostředním kontaktu s ambulantně léčenými pacienty a kontrolovat, zda je u nich vše v pořádku.
„Vy ke mně jako pacient přijdete na kontrolu a budete říkat, že vše je úplně báječné, berete léky, nejsou žádné problémy. Ale já vám nebudu věřit a řeknu si, že mi lžete, že je všechno moc růžové. Obrátím se proto na příslušného probačního úředníka a řeknu mu: byl u mě na kontrole, nějak se mi to nezdá, zkontrolujte mi, jak vypadá v domácím prostředí, co říkají doma, v zaměstnání, jak se chová, jak vypadá,“ přiblížila Hajnová.
Sama v minulosti spolupracovala se dvěma kurátory, kteří jí hlásili, co se děje s pacienty. Často šlo přitom o zásadní informace.
„Od jednoho z nich mi přišel e-mail: objevil jsem ho, je u kolotočů a představte si, zvedá tam děti na koníčky a vždy je hezky bere pod zadkem… homosexuální pedofil. Čili okamžitě mi signalizoval, že je to patologické chování, a já pak už vím, co s tím člověkem při další kontrole řešit,“ uvedla příklad dobré spolupráce s úředníky Hajnová.
Také by se nebránila zavedení specializace konkrétních soudců napříč republikou, kteří by měli přímo na starost léčebny, navštěvovali je, a měli tak podrobnější informace o aktuálním stavu pacientů. Následně by erudovaněji rozhodovali o jejich případném propuštění z ústavu. Bylo tomu tak prý už v minulosti a fungovalo to.
„Ten soudce chodil rovnou do léčebny, takže přesně znal stav lidí, jak se vyvíjí. A byl v úzkém kontaktu s námi. Dnes nevíme, který soudce to dostane na stůl,“ připomněla Hajnová.
Už nyní Justiční akademie alespoň chystá společně s lékaři pro soudce školení, aby věděli o problematice psychicky nemocných osob více, aby se uměli znalců a ošetřujících psychiatrů zeptat, jak číst jejich posudky či zprávy.
A aby se také nebáli posílat psychicky nemocné pachatele do detenčních ústavů, což například soud v kauze žďárské vražedkyně neučinil, když zaútočila s nožem poprvé už předloni ve škole v Havířově.
