Jak se stupňoval nátlak před mnichovskou dohodou? S kamerou v archivu Černínského paláce

Kdo chce do archivu ministerstva, musí až do nejvyšších pater barokní budovy. Zatímco badatelna je zájemcům o historické dokumenty přístupná, do depozitáře, kam se podívala naše kamera, je zaměstnanci běžně nepustí.

„Zajímavé na tom je, že je na půdě. Na tomto paláci byly udělané stavební úpravy tak, aby měl potřebnou nosnost a aby to byla bezpečná stavba. Jsou tady třeba betonové krovy, aby měla parametr protileteckého krytu proti zbraním z úrovně první světové války,“ popisuje při prohlídce vedoucí archivu Helena Balounová.

Archiv sem byl naprojektován za první republiky a dodnes je tu původní vybavení od firmy Trezoria. Z někdejší spisovny je teď hlavní depozitář a v tzv. tajné spisovně se dnes nachází trezor.

„Trezor je jediný prostor, který je klimatizovaný, tam ukládáme ty nejstarší a nejvzácnější dokumenty, o které tu pečujeme,“ říká Balounová.

„Třeba tohle je tzv. pařížský archiv, to je aktový materiál z činnosti československé delegace na pařížské mírové konferenci po první světové válce,“ ukazuje na nejbližší historické spisy z období kolem 20. let 19. století.

„A pak tady máme politické zprávy, což byl základní materiál, kterým probíhala komunikace mezi zastupitelskými úřady a mezi ústředím. Byly to jednak ty politické zprávy – pravidelné nebo ad hoc, a pokud něco nesneslo odkladu, tak se to zasílalo telegrafem,“ dodává.

Ty nejstarší pocházejí zhruba z let 1916. „Jde o tzv. sibiřské archivy, dokumentace činnosti plnomocníků československé vlády na Sibiři,“ vysvětluje. Naopak ty nejnovější jsou zhruba pět let staré.

Mezi archiváliemi jsou i ty související s mnichovskou dohodou, které archiv novinářům představil (některé z nich si můžete prohlédnout v galerii níže). 29., respektive 30. září je tomu přesně 86 let, kdy byl dokument podepsán představiteli Británie, Francie, Itálie a Německa. Kdo se chce o dění těsně předcházejícím přijetí úmluvy dozvědět více, v archivu MZV má jedinečnou příležitost.

„Snažili jsme zde se ukázat ten postupný vývoj v posledních dnech těsně před podpisem mnichovské dohody, snažili jsme se ilustrovat ty narůstající požadavky Hitlera vůči Československu,“ vysvětluje Ivan Dubovický, vedoucí oddělení pro zahraniční spolupráci z odboru komunikace MZV. Zatímco dohodu z roku 1938 řada lidí zná, další dokumenty nejsou veřejnosti zdaleka tak povědomé.

Badatelé si tu mohou prostudovat zprávy i telegramy tehdejšího ministra zahraničních věcí Kamila Krofty, dokumenty od československého vyslance v Londýně Jana Masaryka, vylíčení Hitlerova štvavého projevu proti Československu v berlínském Sportpalastu či zprávu britského premiéra Chamberlaina prezidentu Benešovi o Hitlerově záměru napadnout vojensky Československo.

„Já bych zdůraznil například godesberské memorandum, které Hitler vydal po jednání s Chamberlainem v Bad Godesbergu a v podstatě s tímto memorandem smetl tzv. anglo-francouzský návrh na řešení krize v Československu. Naprosto přesáhl veškeré návrhy, na kterých se domluvil s Brity a Francouzi, a položil Československu nepřijatelné požadavky. Proto také reakce Československa ústy tehdejšího našeho vyslance Jana Masaryka bylo rezolutní odmítnutí těchto požadavků,“ zmiňuje Dubovický.

Každá taková historická událost má podle něj určité analogie i se současností. „Ty paralely se dají interpretovat na obě strany, ale mnichovská dohoda je takovým příkladem, jak pod záminkou ustupování jednomu agresorovi se ve snaze zachránit mír k tomu míru nedospělo. A naopak to všechno vyústilo v největší válečný konflikt 20. století,“ uzavírá.