Jak se nám žije v tropech? Zvyká se těžko

Tisíce litrů vody skrápějí ve vedrech ulice měst. Je tomu tak i v Olomouci, kde zdejší technické služby města nasadily ve středu do provozu další kropičku. „Denně kropicí vozy spotřebují zhruba 150 tisíc litrů vody,“ řekl Právu Jiří Fryc z Technických služeb města Olomouce.

Opatření, které má pomoci zchladit vzduch a zvýšit jeho vlhkost, však podle něj pomáhá jen zčásti.

„Když kropicí vůz projede třeba po náměstí, za pět minut nepoznáte ve vedrech, která nyní panují, že tu byl. Mohli bychom jezdit na jednom místě pořád dokola, ale to pochopitelně není možné,“ konstatoval Fryc.

Zato ulice Pardubic, téměř devadesátitisícového města, v současných vedrech skrápí jediný kropicí vůz. Víc jich k dispozici akciová společnost Služby města Pardubic nemá. Potvrdila to Právu Světluše Pozníková. „Kropíme denně, ale jenom centrum města,“ řekla Právu mluvčí.

„V květnových vedrech tady kropili pěší zónu dvakrát denně, teď jsou tady vzácnými hosty,“ řekl Právu číšník Karel Lang obsluhující na zahrádce jedné z kaváren na pěší zóně.

„Tady na Pernštýňáku kropili v minulých letech pravidelně a zalévali i květináče. Letos minus, protože magistrát se po dobu rekonstrukce přestěhoval a technické služby mu nemusejí snaživě kropit pod okny,“ tvrdil majitel kavárny na historickém Pernštýnském náměstí.

I devítihodinové směny si ve vedrech musí odkroutit řidiči tramvají, autobusů či trolejbusů. Patří mezi ně i Jiřina Koblerová, která šoféruje tramvaj v Plzni už přes deset let. Pamatuje tak i dobu, kdy ještě vozy neměly ani klimatizaci a ledničku.

„Dneska už si to vůbec nedokážu představit. Komfort se za tu dobu hodně zlepšil, klimatizace nám ale nepomůže úplně. Slunce na nás pálí ze všech stran, připadáme si jako ve skleníku,“ popisuje Koblerová. Řidiči přiznávají, že po několika hodinách ve voze už je mnohem těžší udržet pozornost. I proto plzeňské dopravní podniky v horkách přišly s novinkou.

„Zaměstnancům rozdáváme hydratační a vitamínové nápoje. Po celý rok mají na konečných stanicích k dispozici zásobníky vody a rozdáváme jim i iontové nápoje a vitamíny,“ sdělil Právu mluvčí PMDP René Vávro.

S výhní se potýkají i dělníci na stavbách a na opravách silnic. „Je to peklo, ještě jak je všechno na troud, tak člověk hrábne do země a zvedne se oblak prachu, který pak křoupeme mezi zuby, a všechno se lepí na tělo,“ líčil bagrista Libor z Mladoboleslavska. V bagru mám klimatizovanou kabinu, ale taky tam nemůžu sedět pořád. Když vylezu, dostanu od vedra ránu, ale přece jen se můžu občas v kabině před horkem schovat. Ostatní kluci, co jsou pořád venku, ti jsou na tom hůř,“ připustil bagrista.

„Strašné to bylo minulý týden, když jsme opravovali silnici. Na rozpáleném asfaltu bylo snad 60 stupňů, to se nedalo vydržet,“ posteskl si.

Usnadnit práci se snaží ve společnosti ArcelorMittal Ostrava. „V provozech, kde jsou zaměstnanci vystaveni mimořádným teplotám, je nastaven režim častějších přestávek, pro které mají vyhrazen klimatizovaný prostor. Některé náročné činnosti mohou být omezeny, zaměstnanci vykonávají pouze nejnutnější aktivity související s technologií, údržbou a opravami zařízení, mají možnost vyměňovat si propocený pracovní oděv i několikrát za směnu,“ uvedla mluvčí podniku Barbora Černá-Dvořáková.

Zaměstnanci podle ní vypijí za směnu i více než tři litry tekutiny na osobu. Spotřeba nápojů se v těchto dnech zvyšuje v průměru přibližně o 40 procent.

Uhelné elektrárny Skupiny ČEZ využívají tzv. uzavřený chladicí cyklus, ke snižování teploty vody se používají chladicí věže. Vysoké teploty tak výrobu v elektrárnách neomezují, na rozdíl od průtočných systémů, které se vyskytují například ve Francii či v Německu.

Provozované bloky Elektrárny Prunéřov II jedou podle Tomáše Jandy, vedoucího odboru řízení provozu, i v nynějších vedrech podle požadavků dispečinku. „Dostatek tekutin je pro lidi zajištěn stejným způsobem jako na ostatních elektrárnách, klimatizace je samozřejmostí,“ uvedl.

„Vedro nás zatím nikdy tolik nekrušilo, abychom vypadávali z provozu. Obslužné provozovny jsou klimatizované, stejně jako odpočívárny. I my tu máme nápoje a fontány se studenou vodou,“ dodal Miroslav Ostrihoň, vedoucí odboru řízení provozu Elektrárny Prunéřov I.

Podle ředitele Elektrárny Počerady Jiřího Kulhánka má elektrárna tu výhodu, že původně byla projektována pro africký kontinent, takže je přizpůsobena subtropickým podmínkám.

„Centrální velín má klimatizaci a pravidelně jsou doplňovány vodní fontány na různých místech elektrárny,“ uvedl.

Zvýšená spotřeba způsobená vlivem instalovaných klimatizací se podle severočeského mluvčího Skupiny ČEZ Oty Schneppa v celkové spotřebě neprojevuje ani v době extrémních teplot nijak výrazně.

„U celkové spotřeby se pohybuje nárůst zhruba dvě až tři procenta, v opravdových extrémech může jít až o čtyři procenta,“ uvedl Schnepp s tím, že trochu jiná situace může být v Praze, která je v tomto ohledu specifická – ale tam ČEZ nepůsobí.