Jak přilákat mladé lékaře na venkov? Jen peníze nestačí

„Už jsme konečně v bodu nějakého zlomu, protože počty praktiků nyní ročně přibývají, už neubývají,“ řekl předseda Sdružení praktických lékařů ČR Petr Šonka s tím, že se ale jedná pouze o minimální meziroční nárůst.

„Všeobecná zdravotní pojišťovna začala mapovat kapacitu sítě praktických lékařů a jejich dostupnosti,“ pokračoval předseda s tím, že mapa sleduje naplněnost ordinací pacienty a věk lékařů. „Z toho vychází zhruba třicet šest kritických oblastí v republice,“ dodal Šonka s tím, že proto vznikl například bonifikační program, v rámci něhož nový praktik dostane dotaci 800 tisíc korun od Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR.

Zřejmě největším přínosem pro přilákání mladých lékařů do pohraničí a oblastí, kde je jich aktuálně nedostatek, je zvýšení možnosti praxe při studiu na vysoké škole v ordinacích praktických lékařů na venkově. Alespoň takové zkušenosti mají odborníci v jiných státech Evropy, kde se s odlivem lékařů do velkoměst také potýkají.

„Je to praxe v celé Evropě a ukazuje se, že se tím zvýší počet lékařů, kteří pak nastupují na venkově, až o třicet procent,“ konstatoval Šonka. Právě to je cesta, kterou se již podařilo domluvit. Peněžní motivace není podle odborníků úplně největší motivační páka, jak mladé lékaře na venkov přilákat. Zajímají se také o možnost kvalitního studia svých dětí a o plnohodnotné možnosti pracovního uplatnění partnerů.

„Pobídky například tři sta tisíc korun to moc neřeší. Dobře vybavená ordinace stojí pět až šest milionů a na to se z příjmu ordinace vydělat nedá,“ vysvětloval člen pracovní skupiny venkovského lékařství SVL Dušan Zhoř. Právě pořádně vybavená ordinace, kde by praktik jen nevyřizoval papíry, ale mohl by provádět i další vyšetření, je motivací, jak mladé vylákat z ordinací ve městě.

V tomto případě může pomoci samospráva nebo místní firmy, kterým není lhostejné, jak je o jejich zaměstnance postaráno po lékařské stránce. „Pro firmy je jasná motivace, jde jim o to, aby jejich zaměstnanci co nejméně marodili, a pokud marodí, aby se co nejdříve vraceli do práce,“ pokračoval Zhoř.

Obce a města přicházejí s motivačními programy, kdy zajišťují ve vlastní režii ordinace, nabízejí bydlení, ale i příspěvky na vybavení ordinací.

K zajištění lékařů se přidávají rovněž kraje, které například vypisují stipendia pro studenty medicínských oborů, kteří pak mají povinnost se na základě takové stipendijní smlouvy vrátit alespoň na několik let zpět do svého regionu a ordinovat v něm. Podobně se připojují k finanční podpoře měst a obcí s pořízením vybavení ordinací.

Podle praktiků se v posledních 15 letech zapomnělo na nutnou generační výměnu. Velká část praktiků je už v důchodovém věku a někteří ani nemají komu své ordinace po odchodu do důchodu předat. Navíc se většina lékařů, zejména v pohraničí a na venkově, dostává do důchodového věku nebo v něm již je. Přitom není vůbec vyřešeno, kdo za ně pacienty převezme, pokud onemocní nebo se rozhodnou skončit ze dne na den.

Samostatnou kapitolou jsou některá příhraniční městečka, kde lékaři žijí, ale ordinují z ekonomických důvodů za hranicemi. Přitom občan žijící v ČR třeba jen pět kilometrů od polikliniky například v Německu, kde ordinuje český lékař, nemá šanci na lékařskou péči dosáhnout, protože to není legislativně ani finančně vyřešené na úrovni států.