Článek
„Vůbec nevím. To byl asi nějaký důležitý den, co,“ hádal jeden z mladých mužů. Potom, co jsme mu jako nápovědu ukázali obrázek s tankem, měl ihned jasněji. „Jo, něco s revolucí se stalo. Tanky Varšavské smlouvy nás přijely osvobodit,“ vybavil si.
Lidé, kteří srpen 1968 zažili, mají invazi vojsk Varšavské smlouvy spojenou se strachem a šokem. „Myslela jsem si, že bude válka,“ popsala jedna z dotázaných žen.
„Vybavuji si, že jdu s dítětem do školky a po silnici jedou tanky. Nechápala jsem to, protože jsem si ráno nepustila rádio a vůbec jsem nevěděla, kde se tady ty tanky v sedm hodin ráno vzaly,“ vzpomínala další z oslovených.
Když se dozvěděla, co se stalo, zděsila se. „Myslela jsem na to, že svoje dítě musím odvézt k rodičům na venkov. To bylo jediné, co mě napadlo. Říkala jsem si, že tady to bude asi trošku drsnější. Bylo to zděšení,“ dodala.
Babička mi tehdy říkala: Nikam nejezdi, Rusáci nás okupují.
„Babička mi tehdy říkala: Květulenko, nikam nejezdi, Rusáci nás okupují. Já jí na to odpověděla: babičko, oni nás snad osvobozují,“ vybavila si další pamětnice, které bylo tehdy pětadvacet let.
Jiný z dotázaných mladých mužů na otázku odpověděl, že číslici jedna a dva. Jakmile se však podíval na obrázek, vzpomněl si, že se zřejmě jedná o ruské tanky.
Někomu však kolikrát nepomohla ani černobílá fotografie. „To bylo Německo,“ zaznělo od mladého chlapce. Po chvilce se však opravil, že se nejednalo o Německo, ale Rusko. Na otázku, zda mu o šedesátém osmém roce vyprávěli rodiče, odvětil, že se s ním o tom nikdy nebavili.
Někteří z oslovených mladších ročníků si však nevzpomněli ani po tom, co se podívali na obrázek s tankem, ani když dostali nápovědu. „Vážně nevím,“ znělo z jejich úst.
Všechny se však nedá házet do stejného pytle. Našli se i tací, kteří si přece jenom alespoň něco s datem 21. srpna spojili. Přinejmenším slova jako Rusko, tanky a okupace.