Jak končí zbraně z amnestie? Balistici řeší i vražedné baterky nebo čtyřhlavňovou krabičku od cigaret

Balistikům z celé země přibylo téměř 5800 zbraní, které nad rámec své běžné činnosti musí zkontrolovat, prověřit, zda jimi nebyl spáchán trestný čin, a poslat na odbor, kde zase ověří, jestli se po nich nepátrá.

„K nám do Prahy přišlo 770 kusů zbraní. Jsme schopni za den zkontrolovat dvě až tři zbraně, do toho patří kontrola technického stavu, zkušební střelba a to, zda nebyly použity při nějaké trestné činnosti. Ale to je výjimečné. V celé republice se odhalí zbraně, s nimiž bylo něco spácháno, řekněme, tři do roka. Většinou se jich pachatelé zbavují. Na ty ostatní si budou lidé muset počkat, odhaduji, několik měsíců, možná i rok,“ řekl Právu balistik Karel Zelenka z odboru kriminalistické techniky a expertiz ­(OKTE) pražské policie.

Na policejní služebny přišli od července do posledního prosince roku 2014 lidé většinou s krátkými střelnými zbraněmi, ale objevily se i pušky z obou světových válek, historické zbraně z Anglie, brokovnice, kulomety a mnoho podomácku vyrobených zbraní.

„Buď si majitel zbraň převezme, pokud má zbrojní průkaz, nebo ji převede na někoho, kdo ho drží. Další možnost je, že zbraň nechá znehodnotit licencovanou firmou a bude ji držet volně. Anebo ji nebude chtít a propadne státu. To se pak odveze do centrálního skladu na Moravě, zde si z nich vyberou kriminalisté, muzea nebo policejní školy a zbytek se roztaví,“ popsal cestu zbraní z amnestie vrchní komisař OKTE Jiří Suchánek.

Tříčlenný tým pražských balistiků však stále přednostně řeší případy vražd, nyní především vraha taxikářů a toho z Klánovického lesa.

Ročně pracují na 500 případech, v nichž často figuruje jedna zbraň, ale stane se, že v jediném případě musí zpracovat i tři tisíce zbraní. Na místech činu vypočítávají dráhu střely, stanoviště střelce, vzdálenost, často hledají zbraň pomocí detektoru kovu a kromě samotné zbraně prošetřují i věci zasažené střelbou – auta, oblečení i například dopravní značky.

V jejich pražském skladu se nyní nachází kolem dvou tisíc zbraní.

„Máme tu i několik střílecích tužek, podobných té, kterou se nedávno muž zatčený na Trutnovsku na služebně zastřelil. Baterky jako zbraně, měli jsme i krabičku od cigaret, jež v sobě měla čtyři malorážkové hlavně. Policisté s ní chytili muže původem z Ukrajiny v pražském metru. Také vodovodní trubky, které převáželi dva muži v kufru. Když se to přivezlo na služebnu, kolegové z toho složili tři brokovnice. Vůbec Češi jsou hodně vynalézaví a umějí složit zbraň prakticky z čehokoli na koleni jen se základním vybavením,“ prozradil pražský balistik Zdeněk Horák.

Podle expertů však rozhodně nejsme tak nadšenými fanoušky zbraní, jako je tomu například ve Spojených státech. V loňském roce bylo v Česku evidováno jen 292 283 držitelů zbrojních průkazů.

„Po revoluci to byl velký boom, ale teď to spíše stagnuje. Po dvou světových válkách mají Evropané jiný vztah ke zbraním než třeba Američané. Zbraň u sebe Češi nosí účelově. Když jdou na střelnici, vyžaduje-li to jejich práce, maximálně na ochranu, mají-li u sebe větší množství peněz. Ale mít zbraň u sebe jen tak, je u nás výjimečné. Jinak tomu je doma, kde mají lidé mnohdy ­uskladněno mnoho zbraní. To nám většinou hlásí hasiči nebo udávají muže manželky v rozvodovém řízení,“ dodává Horák s úsměvem.

Ten ale většinou ztuhne všem, kteří jsou obviněni z nedovoleného ozbrojování, za něž mohou strávit za mřížemi od dvou do osmi let.