Jablonec tíží příliv problémových lidí. Chce proto koupit jednu z největších ubytoven

Jednou z budov, o jejímž odkupu město jedná, je i patrně největší ubytovna ve městě, bývalý hotel Neptun v Liberecké ulici. Ta má kapacitu necelých dvě stě míst a většinou bývá takřka zaplněna.

„Situace ve městě týkající se sociálně vyloučeného bydlení nám není lhostejná, a tak je možnost odkupu jednou z možností, jak ji řešit. Aktuálně jednáme o možném odkupu s majiteli Neptunu, ale také domu v Lidické ulici, kde jsou byty nad restaurací Stará Pošta, a o objektu v Anenské ulici, někdejším okresním úřadu,“ potvrdila náměstkyně primátora pro sociální věci Jana Hamplová (Starostové pro Liberecký kraj). Přeměnilo by je pak na byty městské.

Domy v Anenské a Lidické přitom patří mezi pětadvacet objektů, v nichž žijí sociálně vyloučení lidé. Podle mapování Agentury pro sociální začleňování z roku 2024 jsou to objekty, v nichž bydlí nejčastěji lidé, kteří nedosáhnou na běžné bydlení, a často jde také o mnohačetné rodiny s dětmi nebo o seniory. Mnozí nemají práci, jsou zatíženi exekucemi či dluhy a závislí na dávkách. Koncentrace těchto míst je zejména v centru města a jeho okolí.

Komerčních ubytoven je sedm a převážně je obývají zahraniční dělníci, ale rovněž zde žijí rodiny s dětmi.

„V domech, které byly při terénním šetření definovány jako sociálně vyloučené objekty nebo objekty sociálním vyloučením ohrožené, žilo zhruba 500 osob. K těmto lidem je třeba připočíst více než 420 osob žijících v ubytovnách, z nich více než 95 tvořily děti,“ uvádí se ve zprávě Agentury z října 2024.

Ta zhodnotila Jablonec nad Nisou, z hlediska indexu sociálního vyloučení, dlouhodobě za výrazně zatíženou obec.

Liberecká ulice, kde stojí bývalý hotel Neptun, patří k nejhorším i v oblasti kriminality, což úzce s ubytovnou souvisí. Potvrzují to i místní lidé.

„Jako malá jsem bydlela s rodiči v ‚Abecedě‘, hned vedle. Vždycky jsme si hráli venku, byla to taková fajn čtvrť. Teď se bojí chodit kolem i dospělý, natož aby tam nechal jít samotné děti třeba do školy. Neustále je tady policie, křik, opilci, různé existence na zastávkách,“ popsala své dojmy Hana Polávková.

Že jde o jednu z problémových lokalit ve městě, potvrzuje i ředitel Městské policie v Jablonci Michal Švarc.

„Naše hlídky tady fungují ve zvýšeném režimu a často sem posíláme i asistenty prevence kriminality. Stále tady řešíme nějaké konflikty, ale také tu nacházíme osoby na útěku třeba z diagnostických ústavů nebo ty, které jsou v pátrání,“ uvedl Švarc.

I proto přibyly na Liberecké ulici, kde ubytovna stojí, dva nové kamerové body i se záznamem.

„Je to první místo ve městě, kde testujeme kamerové body doplněné záznamem a analýzou zvuku. Například pokud by se ozýval křik, volání o pomoc nebo výstřel a podobně, pošle systém operačnímu důstojníkovi okamžité avízo,“ vysvětlil Švarc.

Nejde o jediné opatření, které v Jablonci nad Nisou kvůli potížím s ubytovnami a domy se sociálně vyloučenými lidmi zavedli. Například už řadu měsíců provádí společně s policií, hygieniky i hasiči intenzivní kontroly ubytoven a osob v nich žijících. Jde o jeden z výstupů pracovní skupiny pro řešení situace s ubytovnami a jejich klienty, kterou zřídil primátor města. Od ledna 2025 město otevřelo také nové oddělení – kontaktní místo pro bydlení a sociální pomoc –, jehož pracovníci se budou ubytovnami více zabývat.

„Lidé se na kontaktní místo začali obracet hned od jeho otevření. Kromě pomoci s bytovou otázkou, ať již v městských, či soukromých bytech, je pro ně k dispozici i například sociální pracovník nebo dluhové poradenství. Řešit tu mohou potíže s diskriminací i třeba zaměstnaností,“ vyjmenovala náměstkyně Hamplová.

V loňském roce také jablonecké zastupitelstvo schválilo plán sociálního začleňování, připravuje koncepci bydlení a koncepci oživení centra města.

Město se také dlouhodobě zajímá o situaci rodin s dětmi, které bydlí hlavně v ubytovnách. Často jde o rodiny, kde mají tři až osm dětí. Do Jablonce se stahují zejména do soukromých ubytoven, které jejich majitelé inzerují jako možnost levného bydlení i třeba na Slovensku.

„Problémy vidíme ve velmi špatném stavu ubytoven, v malých pokojích, kde na jedné posteli spí více dětí pohromadě, jsou tam štěnice, šváby, vši. V ubytovnách se kouří, užívají drogy a mezi tím se pohybují malé děti,“ vylíčila Hamplová a doplnila: „Problémy jsou i v okolí ubytoven, kde děti tráví volný čas na ulici, a velkou zátěží jsou problémy ve spádových školách, kde přibude za jedno období velké množství dětí. Navíc často zavšivené, se svrabem, v mnoha případech bez potřebných dokumentů, vysvědčení nebo výsledků odborných vyšetření rozhodných pro vzdělávání.“

Ač se snaží město s majiteli ubytoven o tomto hovořit a žádá je o zlepšení životních podmínek, je víceméně bezzubé. V minulosti docházelo ke snaze regulovat situaci prostřednictvím zákona 111/2006 Sb., o hmotné nouzi – institut souhlasu obce či bezdoplatkové zóny, ta byla ale později zrušena zejména kvůli možné diskriminaci.

„Obcím tak nezůstal žádný nástroj, jak reagovat na tyto jevy,“ dodala náměstkyně.