Článek
Před rokem jste utrpěl v Afghánistánu zranění, kdy vás a kolegy zranila mina, kvůli které jste přišel o ruku a nohu. Co děláte?
Pracuji ve Vyškově ve vojenské akademii jako instruktor výsadkové přípravy. Cvičíme létající personál. Připravujeme piloty na krizový plán, na kritickou situaci, kdyby byl letoun sestřelen na území nepřítele. Nyní trénujeme piloty, kteří by měli být vysláni do Afghánistánu.
Jak vás berou vojáci a studenti? Berou vás jako hrdinu?
Toto slovo nemám rád. Proč bych měl být hrdina? Já jsem plnil úkoly v Afghánistánu, a co se mi stalo, to se může stát tisícům dalších. Možná jsme nebyli připravení, protože jsme nikdy neplnili úkoly v tak nebezpečných oblastech.
Co vám nejvíc pomohlo?
Na prvním místě jsem věřící. Věřím v Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Za druhé jsem voják. Nemám rád uplakánky a lidi, kteří si stěžují a v takových případech končí se životem. To mi drásá srdce. Úžasná byla i podpora rodiny a lékařů v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Pomohla mi armáda a náčelník generálního štábu.
Také práce vám pomohla těžkou situaci překonat?
Překonat? To bych netvrdil. Já jsem takový živel, že přemýšlím, jak bych začal skákat. Ruka chybí, s tím se musím naučit žít. Někdy zvládám víc než lidé zdraví, kteří žijí své nudné životy a nevědí, o čem je svět.
Navštěvujete lékaře, psychiatry?
Psychiatry vůbec ne. Já jsem v pohodě, naopak mě musí krotit. Už jsem s ministrem obrany navštívil Afghánistán. Za to mu jsem vděčný. Za určitých okolností bych se odvážil tam znovu jet jako člen rekonstrukčního týmu. Mně se ta práce líbí, vidím v ní smysl.
Protézy se dají vylepšovat?
Já mám na noze standardní protézu, tu mi zaplatila pojišťovna. Teď mi v ÚVN dají nohu bionickou (umělá elektromechanická končetina reagující pomocí senzorů na nervové vzruchy - pozn. red.). Docela drahou. Já chci sportovní protézy, abych mohl běhat a jezdit na kole. Teď ta protéza není špatná, ale je na takové to denní užívání. U amputářů je velký problém s tím, že pahýl rok hubne, a teprve až se stabilizuje, tak se dají dělat protézy. Navíc je super, že ÚVN společně s armádou dělají projekt bionická ruka a já ji teď mám. Kdybych seděl v kanceláři, je to super. Ale já jsem hodně aktivní, létám ve vrtulníku. Ta ruka je dost náchylná k poškození. Uvidíme.
Jak ruka poslouchá?
Poslouchá skvěle, ale pro člověka aktivního a pro extrémní podmínky je to extrémní luxus. Taky se zpotí čidla a pak probíjejí a také si někdy dělá, co chce.
Ptát se, zda mise nelitujete, je tedy asi zbytečné.
Toho se nedá litovat. Lituji jen, že tam zůstal kolega Radim (Vaculík).
