Článek
Po mužově žádosti o podmínečné propuštění následovala plejáda soudních verdiktů, kdy okresní soud záruku školky přijal a stanovil muži zkušební dobu sedmi let. Krajský soud rozhodnutí zrušil a podmínečné propuštění muže zamítl. Dotyčný se bránil stížností k Ústavnímu soudu, který mu vyhověl a zrušil naopak verdikt krajského soudu. Ten o věci následně rozhodoval znovu a opětovně vyhověl stížnosti státního zástupce a podmínečné propuštění muži zamítl, neboť podle něj nebyla splněna podmínka předpokladu vedení řádného života a navíc podle něj školské zařízení nebylo oprávněno nabízet záruku.
Podmínky pro podmíněné propuštění jsou tři. Odpykání alespoň poloviny trestu, prokázání polepšení odsouzeného a skutečnost, že lze od dotyčného očekávat řádné vedení života, případně soud přijme záruku za dovršení jeho nápravy.
Případ se opětovně dostal až k Ústavnímu soudu, kde Senát vedený soudkyní Veronikou Křesťanovou stížnosti muže znovu vyhověl. Zabýval se přitom tím, jak obecné soudy posuzovaly splnění podmínek pro podmíněné propuštění, i tím, kdo je oprávněn přijmout záruku za nápravu propuštěného.
Justice při vypořádání majetku při rozvodu počítala v cenách z roku 1990. Tak takhle tedy ne, řekl Ústavní soud
Krajskému soudu ústavní soudci vytkli, že možnost nápravy muže opřel výlučně o jeho trestní minulost a riziko recidivy, zatímco zcela pominul, že „tentokrát již stěžovatel má zajištěno sociální, rodinné a pracovní zázemí pro život na svobodě a vskutku upřímně se snaží o zahájení nové etapy svého života“.
Zcela kruciální rozpor pak nastal v hodnocení toho, kdo je oprávněn poskytnout záruku za dovršení nápravy odsouzeného. Podle krajského soudu to bylo výlučně zájmové sdružení občanů, což ÚS odmítl. Nejde podle něj o právní formu poskytovatele záruky, ale o její věrohodnost a uvěřitelnost.
„Z toho, že trestní řád zájmovému sdružení občanů právo nabídnout převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného výslovně přiznává, ještě nevyplývá, že by jiným subjektům byla možnost nabídnout záruku odepřena,“ konstatoval ÚS s tím, že „lze jen těžko předpokládat, že by zájmové sdružení občanů v podobě odborové organizace čítající tisíce členů bylo schopno působit na podmíněně propuštěného účinněji než úzký kolektiv malé firmy, která poskytne podmíněně propuštěnému zaměstnání“.
Verdikt krajského soudu byl proto i podruhé zrušen.
Svoboda projevu není neomezená. Ústavní soud odmítl stížnosti Tušla s Čermákem
